Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Orwellovská „pětiminutovka nenávisti“: Údajné masové pohřebiště dětí v církevním sirotčinci v irském Tuamu. Průběžná kampaň proti Církvi potřebovala oživit

Orwellovská „pětiminutovka nenávisti“: Údajné masové pohřebiště dětí v církevním sirotčinci v irském Tuamu. Průběžná kampaň proti Církvi potřebovala oživit

12. 6. 2014

Tisk článku

Michal Semín komentuje další díl mediální proticírkevní kampaně a přináší informace, které ukazují, že vše je jako obvykle úplně jinak

O závratné síle médií určovat témata manipulující veřejné mínění rozumně uvažující člověk nepochybuje. I tak občas překvapí rychlost a účinnost jejich působení, jakož i rozsah mediálního spadu.

Ukázková mediální horečka

Ukázkovým příkladem z nedávných dnů je dopad článku širší veřejnosti neznámé novinářky Catherine Corlessové v irském „Blesku“ Irish Mail o údajném masovém pohřbívání dětí v septiku církevního sirotčince v západoirském Tuamu. Během několika hodin byla tato zpráva zprostředkována snad celému gramotnému světu.

pp

Pochopitelně ani české sdělovací prostředky nemohly zůstat stranou, i ony se musely, ve snaze udržet si pověst zpravodajských médií, připojit ke globálnímu rozhořčení nad údajnou nelidskostí irských řeholních sester a Církve (té předkoncilní, nebo alespoň předfrantiškovské, pochopitelně) jako takové.

Nové internetové médium Echo24 žaluje: „796 mrtvých dětí v septiku – pravděpodobně jenom začátek“. Aktuálně volí titulek „Irský klášter smrti. V septiku končily dvě děti týdně“. „Mrtvé děti padlých žen končily v septiku“ píší Lidovky a také ostatní servery formulují základní sdělení obdobně. Čtenáři v diskusích pod články jsou plni vypjatých emocí, přirovnávají irské charitativní ústavy k nacistickým koncentračním táborům a volají po tvrdých sankcích vůči katolické církvi.

Jak vzniká dezinformace

Nebudu předstírat, že vím, co se v sirotčinci, vedeném sestrami Bon Secours, ve skutečnosti odehrálo, jedno však vím jistě – výše uvedené titulky a jimi uvozené články mají dezinformační povahu.

Dříve panovalo přesvědčení, že jsou těla zemřelých na infekční nemoci nakažlivá, a je tedy třeba je pohřbívat mimo hřbitov, jenž je navštěvován pozůstalými. V této souvislosti proto neobstojí ani kategorické tvrzení médií, že děti nemohly být pochovány na křesťanském hřbitově, neboť šlo o potomky nesezdaných matek.

C. Corlessová, jež se dnes sama snaží mírnit dopad svých slov (viz zde), poukazujíc na překroucené citace z jejího článku, zjistila totiž ve skutečnosti jedno jediné: počet dětí, zesnulých po dobu existence ústavu. Nebylo to nic obtížného, prostě jen zaplatila požadovaný poplatek za zpracování archivních dat místnímu obecního úřadu, aby se dozvěděla, že existují záznamy o smrti 796 dětí, k nimž zde došlo v letech 1925-1961. Tuto informaci pak spojila s jinou, týkající se nálezu několika dětských kostí v septiku, k němuž došlo v roce 1975, tedy na místě, kde stál dříve sirotčinec.

Vše ostatní je již jen její spekulace. Žádný průzkum septiku ani okolní půdy nebyl dosud proveden, proto nelze tvrzení médií o nálezu 800 dětí v septiku považovat za cokoli jiného, než za v lepším případě omyl, v horším případě za lež.

Svědek: Těla by se do septiku nevešla...

Podle svědectví jednoho z mužů, jemuž bylo v době nálezu dětských koster 10 let, je už vzhledem k velikosti septiku nemožné, aby v něm byly pohřbeny děti ve větším počtu než 20. Když vezmeme v potaz, že jen v roce 1937 zemřely 204 děti (z celkového počtu 796), je prakticky nemožné, že by byly pohřbeny právě zde. Navíc na základě dodatečných informací C. Corlessové se ukazuje, že pokud byly v septiku někteří chovanci skutečně pohřbeni, pak jen za předpokladu, že přestal být užíván ke svému původnímu účelu a byl přetvořen v kryptu.

PP koláž

Čtěte ZDE: Otázka nejen na neděli: Být dobrým katolíkem znamená nebýt dobrým Čechem? Historie ukazuje, že je to právě naopak. Zachránila nás Bílá hora před protestanským poněmčením?

Nelze samozřejmě vyloučit, že při očekávaném průzkumu místa bude nějaký hromadný hrob nalezen, ani to však by nebylo důkazem, že tu s dětmi zacházeli krutě. Západní Irsko bylo v době, o níž je řeč, značně chudé a prostředků na léčbu nemocných se nedostávalo ani rodičům, ani ústavům. A ať už si o blahodárnosti vakcinace myslíme cokoli, hovoříme o době, kdy se proti TBC a zápalu plic, tedy nejčastějším příčinám úmrtí zdejších dětí, nejen neočkovalo, ale kdy k léčbě těchto nemocí nebyla podávána ani antibiotika.

„Pětiminutovka nenávisti“ versus fakta

Podle dostupných údajů umíralo na tyto těžké infekční nemoci 60 – 80% nemocných a to již během pouhého týdne až 10 dnů. Kde jinde mohla být tak vysoká úmrtnost než právě v církevních zařízeních tohoto typu, do nichž putovaly opuštěné děti či sirotci, mnohdy již se značně podlomeným zdravím? A masový hrob?

Dříve panovalo přesvědčení, že jsou těla zemřelých na infekční nemoci nakažlivá, a je tedy třeba je pohřbívat mimo hřbitov, jenž je navštěvován pozůstalými. V této souvislosti proto neobstojí ani kategorické tvrzení médií, že děti nemohly být pochovány na křesťanském hřbitově, neboť šlo o potomky nesezdaných matek. Za naprostý nesmysl je pak třeba považovat názor, jenž zazněl v příspěvku spolupracovníka Českého rozhlasu ve Velké Británii, že místní řeholní sestry odmítaly nechat děti pokřtít, neboť nebyly počaty v řádném manželském svazku. Na základě toho, co o sirotčinci v Tuamu víme, tedy zatím nemáme důvod pochybovat o tom, že tento ústav, tak jako ústavy jemu podobné, poskytoval nejen základní paliativní péči, ale i prostředí zaměřené ke spáse duší svěřených dětí.

Přes výše vyřčené je ovšem zjevné, že cíle této krátké, o to však silnější mediální kampaně, bylo dosaženo. Orwellovská „pětiminutovka nenávisti“ pro ty, kteří snad ještě pochybovali o pokrytectví a zvrácenosti skrývajícími se za zdmi církevních nemovitostí a ústavů, a nejen těch irských, dosáhla svého účelu. Teď ještě zbývá, aby si místní biskup, či raději celá irská biskupská konference, posypali hlavu popelem a omluvili se za všechna skutečná i smyšlená příkoří, jichž se Církev v Irsku před koncilovým obratem ke světu a sentimentálnímu humanismu dopustila.

Zatímco mediální mainstream mlčí o všem, co na jím šířené dezinformace o případu sirotčince v Tuam vrhá nepříznivé světlo, v případě, že bude dosaženo požadovaného církevního „nostra culpa“ (naše vina), jistě mlčet nebude. Jak dlouho budeme k podobným manipulativním proticírkevním kampaní mlčet my?

Zdroj.

 PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými intrikami? Varování od těch, kdo ho znali z Argentiny. Brány pekelné Církev nepřemohou, ale spása mnohých je ohrožena

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými...

Velké zatmění se blíží: Varovné znamení pro civilizaci? Sedm let soužení a Velký Škrt nad Amerikou. Bod, z něhož není návratu? Hvězdy a mudrcové na scéně dějin. Není důvod k panice, k zamyšlení však určitě

Velké zatmění se blíží: Varovné znamení pro civilizaci? Sedm let soužení a Velký Škrt...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky