Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Velikonoční tajemství prázdného hrobu: Ze smrti do života. Nikdo nebude mít výmluvu. Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná jest naše víra! Radost, o které nemá svět tušení

Velikonoční tajemství prázdného hrobu: Ze smrti do života. Nikdo nebude mít výmluvu. Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná jest naše víra! Radost, o které nemá svět tušení

4. 4. 2015

Tisk článku

Michal Semín se raduje z Kristova zmrtvýchvstání a spolu s dominikánským teologem Reginaldem Dacíkem připomíná, že skutečná pravda a láska nad lží a nenávistí již dávno zvítězily

Hrob je prázdný, Kristus vstal z mrtvých. V této jediné větě není vyjádřeno pouze východisko k oslavě právě začínajících Velikonoc, ale celého křesťanského života. Ježíšovo vítězství nad smrtí není jen zprávou o jeho božské moci, ale i o tom, že i my jednou z hrobu vstaneme. Bude-li to k naší spáse nebo záhubě, o tom už každý svými skutky rozhodne sám.

Radikální obrat

Velikonoční radost si navzdory tomu, co se v naší současnosti odehrává, nesmíme nechat nikým vzít. Vždyť právě optikou Kristova triumfu můžeme nahlédnout, že síly zla nemají poslední slovo.

PP

Vraťme se v myšlenkách na velkopáteční Kalvárii. Ježíšova potupná smrt se i jeho nejbližším jevila v těch nejčernějších barvách. Učedníci se rozutekli, pod křížem z nich zůstal jen „miláček Páně“ Jan, Ježíšova svatá matka (ta jediná plně věřila v naplnění Kristových příslibů) a několik dalších žen. Do duší budoucích apoštolů se vkrádaly pochybnosti o smyslu Ježíšova poslání. I přesto, že je jejich Mistr na tento okamžik připravoval, když nastal, nedokázali mu porozumět.

A právě nedlouho poté, co se všechno zdálo být ztraceno, se situace radikálně mění. Srdce, jež ještě před pár hodinami trpěla hlubokým zármutkem a dojmem bezvýchodnosti, jsou nyní naplněna nevýslovnou radostí a pokojem. Včera smrt, dnes nový život.

Nenechme se fascinovat zlem

Je dobré si tuto skutečnost připomínat vždy, když se nám zdá, že zlo ve světě triumfuje. Když při pohledu na různé přírodní katastrofy, války, rozkladné jevy ve společnosti a sílící vliv temných sil ztrácíme naději na lepší budoucnost. Nenechme se projevy zla fascinovat. Byla by nebetyčná hloupost, kdybychom mu věnovali více pozornosti, než dobru. Našim manželům a manželkám, dětem, přátelům a v duchu ctnosti uměřenosti pak i všem dovoleným radostem života. Ale především zdroji veškerého dobra – Bohu samému.

Kříž, na kterém Kristus trpěl a zemřel, není hřbitovem, ale kolébkou nového života. Života, v němž jsou všechny síly pekla odsouzeny k definitivní porážce.

Tak jako na Velký pátek, i dnes vám přinášíme rozjímání významného dominikánského kněze a teologa Reginalda M. Dacíka O.P., tentokrát o Kristově slavném zmrtvýchvstání.

PP koláž

Čtěte ZDE: Základní dilema filosofů i historiků: Byl Kristus opravdu vzkříšen? V chrámě Božího Hrobu se každý rok dějí „nevysvětlitelné“ záhady

Přemožená smrt

Bílá sobota mění bolest Svatého týdne v ra­dost, v níž jásá nebe i země. Umlčený chvalo­zpěv Aleluja přichází zase ke svému právu a rozvíjí se krásnými neumami, jako by chtěl na­hraditi, co zameškal v době postní. Vše jásá: nebe, země, ano i příroda se odívá svou svěží krásou, jako by se chtěla přidat k jásotu člověka, jenž si uvědomuje dobrodiní vykoupení. Liturgie se raduje, že Kristus požádal Otce svého a Otec mu dal národy v dědictví. Raduje se, že Kristus přemohl smrt a otevřel bránu věčnosti. A co ji nejvíce těší: že Kristus, jenž vstal z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje. Neboť že zemřel pro hřích, zemřel jednou, že však žije, žije pro Boha. (Řím 6, 9.)

Lidstvo úpělo v poddanství hříchu a skrze hřích bylo ve službě ďábla. Bylo zaprodáno a jen nekonečnou cenou mohlo býti znovu vy­koupeno z tohoto hrozného otroctví, které na ně doléhalo po dlouhá staletí. Člověk dovedl zhřešit, dovedl roztrhat, odhodit sladké jho poslušnosti k Bohu, ale nedovedl se vrátit. Ne­mohl zaplatit výkupné, jež bylo nutno složit. Nebyl s to zvítězit nad nepřítelem, jemuž se dobrovolně poddal a pod jehož jhem mu bylo úzko.

Sladké poddanství

Kristus přišel, zhlédl bídu člověka a zvítězil. Zaplatil výkupné, ale zaplatil je svou krví. Vy­cedil poslední kapku své božské krve, ale zví­tězil. Podivné vítězství! Zdá se, že je poražen, krvácí z tolika ran, je na posměch diváků — ale jeho duše jásá, protože vidí, že brzy budou jásat jeho věrní, nyní právě strachem se skrý­vající, a v hanbě se skryjí všichni posměvači. Z jeho ran stéká čerstvá krev, kropí zemi, za­vlažuje ji, ztuhlou hříchem, ale vítězství se blíží. Již jen okamžik, a člověk bude zase ná­ležet Bohu, od něhož jej vzdálil hřích. Přidá se k průvodu tohoto podivného Vítěze, z jehož ran bude pít dlouhými, žíznivými doušky tep­lou krev, a jeho duše bude uzdravena. Člověk se stane poddaným toho, jenž za něj dal svůj život, jenž se za něj bil s nasazením vlastního života, bude majetkem, kořistí Vítěze, ale bu­de to poddanství sladké, poddanství, po němž toužilo lidstvo po tisíce let.

Smysl velikonoční radosti tedy je: jíti za Kristem Vítězem v jeho průvodu, který on vede, jako jeho poddaní, jako jeho lid získaný, kráčeti za ním v odříkání se hříchu a světa, v neustálé, vždy se stupňující snaze přiblížiti se jeho slávě.

Kristus vstává z mrtvých jako Vítěz nad hříchem a Vítěz nad smrtí. Smrt už nemá děsit lidstvo; naopak, má znamenat přechod, bránu k Bohu. Má znamenat odchod z tohoto slzavé­ho údolí, má ukončit pláč a bolest a zahájit slávu, blaženost, po které touží lidská duše celou svou přirozeností.

Nikdo nemá výmluvu

Kristus zvítězil nad hříchem: sám beze stínu hříchu přijal na sebe naše hříchy a přibil je na kříž. Svou smrtí získal nám tolik milostí, že kdyby naše hříchy byly rudé jako šarlat, jako sníh budou zběleny. Kristus zničil jakoukoliv možnost zoufalství hříšníka a nyní kráčí jako Vítěz, ozdoben zářnými ranami, jako trofejí vítězství nad hříchem. „Ony rány," praví svatý Tomáš (III. LIV, 4, ad 1), „na těle Kristově zů­staly k větší jeho slávě, pokud jsou jistými vyznamenáními za jeho sílu; a v těchto mís­tech ran bude viděti jistý zvláštní jas." Bude-li se jednou kdo vymlouvati, že nedošel spásy, ukáže mu Kristus svůj otevřený bok, jenž byl otevřen jen pro nás, hříšníky, abychom v něm nalezli útočiště, ukáže mu své probodené paže, jimiž ho chtěl obejmout a přivinout k sobě. Nikdo nebude míti výmluvu, protože za všechny zemřel Kristus, za všechny zvítězil, všem nabízí užitky své smrti, všechny předchází ja­ko prvorozený do království nebeského.

Svlečme ze sebe starého člověka

Jestliže Kristus trpící nás zval, abychom ho následovali na jeho bolestné cestě, zve nás Kristus Vítěz, abychom jednou vstali s ním: jeho zmrtvýchvstání je vzorem našeho. On, prvorozený mezi bratry, nás předešel, na nás je, abychom šli za ním. Jeho vítězství je nadějí a zárukou našeho vítězství, jeho zmrtvých­vstání je nadějí našeho zmrtvýchvstání. Takže sv. Pavel volal: Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná jest naše víra! (I. Kor. 15, 17.) Není-li Kristovo zmrtvýchvstání skutečností, není-li opravdu obrazem, vzorem našeho zmrtvých­vstání, nevstal-li Kristus a nevstaneme-li ani my — pak je náš úděl nejnešťastnější ze všech lidí, protože jiní užijí alespoň tohoto světa. „Avšak Kristus vstal z mrtvých, prvo­tina to těch, kteří zesnuli… neboť jako v Ada­mu všichni umírají, tak i v Kristu všichni bu­dou oživeni." (I. Kor. 15, 20.)

Celou velikonoční dobou ozývá se k nám volání Církve slovy svatého Pavla: „Jestliže tedy jste povstali s Kristem, hledejte těch věcí, které jsou svrchu, kde jest Kristus sedě na pravici Boží; o to pečujte, co svrchu jest, ne o to, co jest na zemi." (Kol. 3, 1.) Doba postní nás měla naučit umírat s Kristem, měli jsme se spojit s ním v jeho utrpení, měli jsme zemřít s ním, náš život měl být a má býti skryt s ním v Bohu, byli jsme pohřbeni s ním skrze křest ve smrt, abychom tak, jako Kristus byl vzkří­šen z mrtvých slávou Otcovou, i my vedli život nový. (Řím. 6, 4.) Jako Kristus vyšel z hrobu ve vší slávě a lesku, aby žil na věky životem oslaveným, tak má i naše duše se očistit křest­ní vodou, má povstat a zazářit životem novým, smýt se sebe jakýkoliv hřích, svléci starého člověka a odít se v nového, aby se podobala Kristu Vítězi. Máme býti mrtvi hříchu, živi však pro Boha, jak napomíná sv. Pavel. (Řím. 6, 11.) Žíti jen Bohu, tak jako Kristus žije jen Bohu: daleko ode všeho, co jest pozemského, prosti všeho, co není Bůh. Mrtvi hříchu, pro nějž Kristus zemřel. Jestliže je to právě hřích, jenž nás vzdaluje od Boha, je nejvíce třeba tohoto umření hříchu, máme-li žíti Bohu. Jest­liže Církev předpisuje právě v době velikonoč­ní svatou zpověď, má tento zákon velmi sym­bolický význam: Jako Kristus zemřel hříchu a žije jen Bohu, tak i křesťan má se zříci hříchu a oddat se jen službě Boží.

PP koláž

Čtěte ZDE: Kdy budou Velikonoce dokonány? Papež: „Nejsme náhodnými a nesmyslnými produkty evoluce. Každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý jsme chtěný, každý jsme milovaný, každý jsme potřebný.“

Žít s Kristem

Smysl velikonoční radosti tedy je: jíti za Kristem Vítězem v jeho průvodu, který on vede, jako jeho poddaní, jako jeho lid získaný, kráčeti za ním v odříkání se hříchu a světa, v neustálé, vždy se stupňující snaze přiblížiti se jeho slávě. Jako Kristus jen jednou umřel a nyní žije jen Bohu, tak i my jsme jednou ze­mřeli hříchu, když se nám dostalo milosti, a je třeba, abychom žili již jen Bohu s Kristem a podle Krista, abychom svůj život připodob­ňovali jemu, svému vzoru, abychom žili s ním tak, jak žil svatý Pavel, když mohl říci: „Žiji pak již nikoliv já, nýbrž žije ve mně Kristus." (Gal. 2, 20.)

Čím dále dospějeme v této snaze připodob­niti se Kristu Vítězi, tím dokonalejší bude na­še velikonoční radost. Bude to radost oprav­dová, radost hluboká, o které nemá svět tuše­ní. A čím bude větší, tím více nás bude nutit, abychom se snažili stále víc a více vpřed za Kristem Vítězem. Nebyla nebeská nostalgie svatých vystupňovaná radost velikonoční?

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme vzdor proti kolonám smrti. Za co se vyplatí zemřít? Zůstaňme věrni evropskému křesťanskému dědictví!

Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme...

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými intrikami? Varování od těch, kdo ho znali z Argentiny. Brány pekelné Církev nepřemohou, ale spása mnohých je ohrožena

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Vraždící cirkus: Další úspěšné číslo krvavého seriálu o báječných migrantech. Dvanáct malých černoušků. Boom psychiatrů? Nařídí Brusel zátarasy? Zakáže auta a nože? Přichází čas boje

Vraždící cirkus: Další úspěšné číslo krvavého seriálu o báječných migrantech. Dvanáct...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky