Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Nové kolo

Nové kolo "sporu" o Kristův hrob: Dvaadvacet Ježíšů a nejméně dvě Marie. Popíračům evangelia leží Vzkříšení v žaludku již dva tisíce let. Byznys režiséra Titanicu.

26. 4. 2015

Michal Semín odhaluje podvod „ztraceného Ježíšůva hrobu“ a ukazuje na něm, jak snadné je uvěřit smutným báchorkám namísto "radostné zvěsti"

Je to už takový velikonoční kolorit. Zase je tu nějaký rozumbrada, který nás chce přesvědčit o tentokrát již definitivním „vědeckém“ vyvrácení Kristova zmrtvýchvstání. A mediální mainstream, jak jinak, mu jde na ruku. Oba vědí, co dělají. Jistě i oni si uvědomují pravdivost výroku sv. Pavla: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, bez užitku je vaše víra,“ (1Kor 15, 17). A přesně tam míří. Nevěřícího, člověka bez duchovní „kotvy“, může „hlavní proud“ mediální i jiné manipulace nést, kam se mu zlíbí.

PP

V letošním roce přišel se svojí troškou do protikřesťanského mlýna izraelský geolog, původem z Československa, Arjen Šimron. Tvrdí, že nezvratně prokázal autenticitu tzv. Jakubovy schránky, z níž odvozuje důkazy o tom, že byl Ježíš Kristus pouhý lidský smrtelník, mající nejen oba pozemské rodiče, ale i sourozence i tělesné potomky. Nastavuje tím již několikrát přehřátou kaši marketingově brandovanou jako „ztracený Ježíšův hrob“. O co tu vlastně jde?

Další Ježíšův hrob?

V roce 1980 byla při stavebních pracích v oblasti Talpiotu ve východním Jeruzalémě nalezena jeskyně s rodinnou hrobkou. Obsahovala deset kamenných schránek na kosterní pozůstatky (osuária) nebožtíků. Na vnějších stěnách šesti schrán byla vryta obtížně rozpoznatelná jména - Ješua ben Josef (Ježíš, syn Josefův), Mirjam, Jehuda ben Ješua (Juda, syn Ježíšův), Yosé, Matia a Mariamenou Mara.

Širší veřejnost by se o tento jistě pozoruhodný nález blíže nezajímala, kdyby se nestala předmětem zručné mystifikace z dílny známého režiséra Jamese Camerona a kanadsko - židovského dokumentaristy Simchi Jakobiviciho pod názvem Ztracený Ježíšův hrob (2007).

Od té doby se kde kdo, komu je biblická zvěst trnem v oku, na jejich údajné přelomové objevy odvolává. Činí tak i Arjen Šimon, který po zkoumání Jakubovy schránky došel k názoru, že pochází původně z Talpiotské hrobky a že Jakub není nikdo jiný, než Ježíšův pokrevní bratr. Kdo netrpí protikřesťanskými předsudky a má všech pět pohromadě, po seznámení se s fakty ovšem musí uznat, že jde o slepou uličku.

Dvaadvacet Ježíšů a nesmyslná Máří

Pochybnosti i u poctivých ateistů či jinověrců musí nastat již v souvislosti s analýzou výše uvedených jmen. Z nalezení hrobu, v němž jsou schrány se jmény Josefa, Marie a Ježíše totiž ještě neplyne, že se jednalo o Svatou rodinu. Důvod? Tato jména patřila v době, z níž hrobka pochází, k velice rozšířeným.

Z dobových pramenů došli badatelé k závěru, že každá čtvrtá žena Ježíšovy doby se jmenovala Marie. Ježíšů a Josefů bylo také mnoho a to i na dochovaných osuáriích (Ježíš 22x; Josef 45x). Existují minimálně čtyři osuária, na kterých je uvedeno jméno „Ježíš, syn Josefův“. Josef je na schráně z Talpiotské hrobky uveden jako Yosé – pod tímto jménem se nikde s Ježíšovým pěstounem nesetkáváme.

Samostatnou záhadou je pak jméno Mariamenou Mara. Cameron či Šimron tvrdí, že jde o Máří Magdalénu. Původně nevylučovali, že by mohlo jít o Ježíšovu matku, po prozkoumání vzorků DNA však zjistili, že mezi nimi žádné genetické pojítko neexistuje. Z toho usoudili, že se musí jednat o ženu, jež byla Ježíšovou manželkou. A protože se z gnostických starověkých podvrhů dozvěděli o údajném poměru mezi Ježíšem a Máří Magdalénou, byla senzace na světě. Opravdu věda jako řemen!

Mezi jazykovědci a znalci židovské kultury přitom nepanuje shoda ve výkladu jména Mariamenou Mara. Někteří se domnívají, že se jedná o ženy dvě, totiž Marii a Martu. Jiní tvrdí, že se bude jednat o nějakou Marii, z tohoto jména však nikterak neplyne, že se zrovna jedná o Marii z Magdaly. Navíc oproti ostatním jménům, jež jsou uvedeny buď hebrejsky či aramejsky, se v tomto případě jedná o jméno řecké. Neexistuje přitom jediný doklad toho, že by Marie Magdaléna měla sebemenší vazbu na helenistické prostředí.

Historické prameny vyvracejí báji

A proč by měl být v údajné Ježíšově rodinné hrobce uložen také jeden ze čtyř evangelistů bývalý celník Matouš, když neexistuje jediný historický pramen, ba dokonce ani podvrh, jenž by příbuzenský poměr mezi Ježíšem a Matoušem zmiňoval?

Jsou tu však další důvody, proč hypotézu „Ježíšovy rodinné hrobky“ smést zase jednou provždy ze stolu (tedy než se vynoří další „zaručené zprávy“ z pera či objektivu některého filmaře). Ježíš a jeho příbuzní pocházeli z Galileje. Pokud by tato rodina měla mít nějakou společnou hrobku, tak právě zde a ne na území Judska. Navíc víme, že Panna Maria nezemřela v Jeruzalémě, ale v dalekém Efezu, kde žila v péči nejdéle žijícího apoštola Jana.

Rovněž víme, že Ježíš a jeho příbuzní pocházeli z mnohem skromnějších poměrů, než na které ukazuje honosná Talpiotská hrobka.

Evangelijní podání Ježíšova pohřbu a následných událostí, spojených s šířením zprávy o jeho zmrtvýchvstání, považovali i nekřesťanští autoři – za všechny tu vzpomeňme alespoň židovského historika Josefa Flavia či římského dějepisce Tacita – za věrohodné. Proto také nikdy nikdo vážně nezpochybňoval, že byl Ježíš po svém ukřižování pohřben na místě, na němž dnes stojí chrám Božího hrobu. Tedy daleko od místa, kam Ježíšovo tělo mystifikačně pohřbil James Cameron a comp.

Užitečná lež?

Šimronův pokus Cameronovu hypotézu oživit se mijí účinkem i proto, že Jakubova schránka, o jejíž autenticitu se argumentačně opírá, z Talpiotské hrobky s největší pravděpodobností nepochází. Na čem Šimron své tvrzení zakládá? Při analýze zbytků zeminy došel k závěru, že její složení odpovídá složení půdy v Talpiotské hrobce.

Proto se domnívá, že Jakubovo osuárium je onou desátou schránou, jež byla až dosud považována za ztracenou. Jenže ouha. Hlavní kurátor muzea, kde je těch zbývajících devět osuárií uloženo, tvrdí, že ztracená „desítka“ byla rozlomená, na povrchu hladká, neozdobená a bez nápisu. Jakubova schrána, jež je v majetku soukromého sběratele Odeda Golana, je však nepoškozená, zdobená a nese nápis „Jakub, syn Josefův, bratr Ježíšův“. O stanovisku kurátora Rahmaniho se však už z médií, jež tuto „velikonoční senzaci“ přinesly, samozřejmě nedozvíme.

Jakkoli je nepochybné, že Talpiotská lež nemá ve světle pravého zkoumání sebemenší šanci obstát, nikdy se jí zcela nezbavíme. Vždy budou lidé, kteří na útěku před pravdou o Kristu a jeho významu pro život každého z nás vděčně sáhnou i po těch nejzběsilejších teoriích.

I ty jsou svým způsobem užitečné – jenže ne tak, jak si jejich „režiséři“ myslí. Při bližším zkoumání lze totiž dojít k rozumnému závěru, že na rozdíl od nesmyslných pohádek je onen velkolepý velikonoční příběh v té podobě, v níž nám jej zanechali svatopisci, vlastně velmi přesvědčivý a uvěřitelný. V jeho světle nemůže Cameronova konspirační teorie dopadnout jinak než (mizerně zrežírovaný) Titanic. 

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Chaos v kosmu: poletí Čína a Rusko společně na Mars? Stane se z oběžné dráhy “korporátní stát”? Ohrožení supersopkou i kosmickým smetím. Černé díry v našich hlavách. Klíčová otázka o vesmíru, životě a vůbec

Chaos v kosmu: poletí Čína a Rusko společně na Mars? Stane se z oběžné dráhy “korporátní...

Tolerance: lhostejnost ke zlu, omylu a hříchu? Strach z poctivého myšlení a láska k novotám jsou naší pastí. Stavme na cihlách, ne na slámě! Mons. Fulton Sheen naléhavě promlouvá k nám a naší době

Tolerance: lhostejnost ke zlu, omylu a hříchu? Strach z poctivého myšlení a láska k novotám...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky