Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Přední církevní činitelé pro uznání homosexuálních svazků
Popisek: Gay - ráj | Autor: Ondřej Höppner

Přední církevní činitelé pro uznání homosexuálních svazků

1. 5. 2013

Tisk článku

Martin Čejka Dříve nemyslitelná, z pohledu víry absurdní a zhoubná, podpora uznání homosexuálních svazků se dnes šíří i v nejvyšších patrech pokoncilní Církve.

Arcibiskup Marini uráží dřívějšího papeže

Předseda Papežského výboru pro organizaci mezinárodních eucharistických kongresů arcibiskup Piero Marini poskytl u příležitosti IV. národního eucharistického kongresu v Kostarice místnímu deníku La Nación rozhovor, jehož některé věty vzbudily údiv.[1] Tento bývalý ceremoniář papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI.[2] nejprve v souvislosti s nástupem nového papeže dosti nevybíravými slovy zhodnotil předchozí pontifikát, když na otázku, co přinesla změna papeže, odpověděl: „Je to závan čerstvého vzduchu, je to okno k jaru a naději. Dosud jsme dýchali vody bažiny, které zapáchaly. […] V těchto prvních dnech pontifikátu [papeže Františka] zavládlo jiné ovzduší svobody.“

Podpora sekulárního státu

Hlavní překvapení si však Mons. Marini nechal na samotný závěr rozhovoru, kdy novinář listu na svou otázku: „V Kostarice se otevřela diskuse o sekulárním státu. Co si o podobných krocích myslíte?“ z úst vatikánského činitele uslyšel:

„V Evropě je to už skutečností. Sekulární stát je v pořádku, špatné je, pokud se stát stane sekularistickým, tj. vystupuje-li proti katolické církvi. Církev a stát nemají být jeden druhému nepřítelem. V těchto diskusích je například nutné uznat svazky osob stejného pohlaví, jelikož mnoho párů trpí z důvodu, že jejich občanská práva nejsou uznávána. Nelze však tyto svazky uznat za manželství.“

V této souvislosti je třeba uvést, že Kostarická republika, kde tvoří katolíci zhruba sedmdesát procent obyvatel, je jednou z mála posledních zemí, které mají v ústavě: „Římskokatolické a apoštolské náboženství je náboženstvím státu“[3], přičemž přinejmenším od roku 2007 zde probíhá snaha prosadit uzákonění registrovaného partnerství.

Mons. Marini není jediným významným církevním představitelem, který se veřejně vyslovil pro registrované partnerství homosexuálů.

Homosexuální lobby

Arcibiskup Marini se za dané situace postavil svým prohlášením na stranu homosexuálního lobby a „podrazil nohy“ kostarickým odpůrcům registrovaného partnerství. Je otázkou, proč vůbec cítil potřebu se k tomuto tématu vyjádřit, když se ho na něj vlastně nikdo neptal.

Ale Mons. Marini není jediným významným církevním představitelem, který se veřejně vyslovil pro registrované partnerství homosexuálů.

Ani ne o dva týdny dříve prohlásil vídeňský arcibiskup kardinál Christoph Schönborn v londýnské Národní galerii během přednášky „Křesťanství: Cizorodý prvek nebo základ Západu?“:

„Mohou být svazky stejného pohlaví, a ty vyžadují respekt a dokonce právní ochranu. Ano, ale vyhýbejme se v jejich případě zdaleka pojmu manželství. […] Měli bychom mít jasno v pojmech a respektovat potřeby lidí žijících spolu v partnerských vztazích. Nový rakouský zákon o registrovaném partnerství je velmi vstřícný, ale jasně tento stav rozlišuje od manželství.“[4]

Nádor bují více, než bychom čekali

Emeritní washingtonský arcibiskup kardinál Theodore McCarrick 29. března v televizním pořadu Ala Hunta Political Capital pak vyznal:

„Nemám s tím [registrovaným partnerstvím] problém. Zcela jistě bych mu dal přednost před tím, co bych nazval manželstvím v uvozovkách.“[5]

Podobné výroky se však neobjevily až s nástupem papeže Františka, můžeme se s nimi setkat i v posledních letech pontifikátu Benedikta XVI.

11. ledna 2012 biskup sicilské Ragusy Paolo Urso v rozhovoru pro zpravodajský server Quotidiano.net odpověděl na otázku, zda má Itálie uzákonit registrované partnerství, následovně:

„Když se dva lidé, třebaže jsou stejného pohlaví, rozhodnou žít společně, je důležité, aby to stát uznal. Ale musí se tomu říkat jinak než manželství.“[6]

Biskup italské diecéze Locri-Gerace Mons. Giuseppe Fiorini Morosini ve svém loňském vánočním pastýřském listě věřícím mj. sdělil:

„Volným svazkům vycházejícím z náklonnosti mezi lidmi, dokonce i stejného pohlaví, mohou a mají být přiznána občanská práva, aniž by se tvrdilo, že dosahují důstojnosti manželství a rodiny.“[7]

Dezinterpretace a demagogie

Svého času vyvolal nemálo zmatku předseda Biskupské konference Anglie a Walesu westminsterský arcibiskup Vincent Nichols, když prohlásil, že biskupové „uznávají existenci [registrovaného] partnerství stejného pohlaví v zákoně“ a „věří, že to je dostačující“, přičemž tyto svazky nemají být stavěny na roveň manželství. A dodal: „Těm, kteří se za daného stavu v Anglii uchylují k registrovanému partnerství, aby vnesli stálost do vztahů, je třeba projevit úctu.“[8]

Nedávno zesnulý kardinál Carlo Martini ve své knize-rozhovoru s Ignaziem Marinem Credere e Conoscere, která vyšla počátkem loňského roku, pak již otevřeně přiznal:

„Nesdílím názor těch v Církvi, kteří nesouhlasí s registrovaným partnerstvím.“[9]

Cesta zhoubného kompromisu

Podobné výroky patrně mnohdy vycházejí ze snahy dosáhnout jakéhosi kompromisu, kdy se vlk nažere… Zkušenost nás ale poučuje, že onen vlk je nenasytný a z kozy nakonec stejně nic nezbude. Navíc výše uvedené postoje odporují stanovisku Kongregace pro nauku víry z roku 2003 obsaženému v „Úvaze ohledně návrhu právního uznání svazků mezi homosexuály“[10], kterou nařídil Jan Pavel II. zveřejnit. V ní se mj. píše:

„Těm, kteří od tolerance chtějí přikročit k právnímu uznání zvláštních práv pro homosexuální osoby, které spolu žijí, je třeba připomenout, že tolerance zla je něco jiného než jeho schválení či legalizace. V případě právního uznání homosexuálních svazků nebo jejich právního zrovnoprávnění s manželstvím spolu s přiznáním práv, která jsou manželství vlastní, je nutné se postavit na odpor jasně a výrazně. Je třeba se zdržet jakéhokoli typu formální spolupráce na podpoře nebo uplatnění těchto nespravedlivých zákonů, jakožto i, nakolik je možné, hmotné spolupráce na rovině praktické. […] Důsledkem legalizace homosexuálních svazků by mohlo být zatemněné vnímání některých základních morálních hodnot a znehodnocení instituce manželství. […] Jestliže jsou všichni věřící vázáni stavět se proti právnímu uznání homosexuálních svazků, katoličtí politici jsou k tomu obzvláště zavázáni ve shodě s odpovědností, která je jim vlastní. […] Právní uznání homosexuálních svazků nebo jejich zrovnoprávnění s manželstvím by znamenalo nejen schvalování scestného chování, jež by pak bylo možno považovat za model pro současnou společnost, ale také zatemňování smyslu základních hodnot, které spadají pod společný odkaz lidstva. Není možné, aby Církev pro dobro lidí a celé společnosti tyto hodnoty nebránila.“

Znepokojivé je, že k tomu Vatikán doposud mlčí. Je otázkou, jestli se vůbec dočkáme nějaké reakce.

Citovaný text by v souvislostech tohoto článku bylo možno parafrázovat: „Jestliže jsou všichni věřící vázáni stavět se proti právnímu uznání homosexuálních svazků, katoličtí biskupové jsou k tomu obzvláště zavázáni ve shodě s odpovědností, která je jim vlastní.“ Bohužel, jak je patrné, řada z nich je ochotna „schvalovat scestné chování“ a „zatemňovat základní hodnoty“.

Znepokojivé navíc je, že k tomu Vatikán doposud mlčí. Je otázkou, jestli se vůbec dočkáme nějaké reakce. Papež František totiž ještě jako arcibiskup Buenos Aires podle všeho také zastával „cestu kompromisu“ v podobě registrovaného partnerství homosexuálů, což potvrdil např. autor jeho oficiálního životopisu El jesuita Sergio Rubin.[11]

P. S.

Po napsání článku vyšla zpráva, že tiskový mluvčí Svatého stolce P. Federico Lombardi SJ během setkání se zahraničními novináři 24. dubna prohlásil:

„Je dobře, aby dítě vědělo, že má otce a matku. [Je nutné] jasně zdůraznit, že manželství mezi mužem a ženou je specifickou a základní institucí v dějinách lidstva. To neznamená, že nelze nějakým způsobem uznat jiné formy svazků mezi dvěma osobami.“[12]


Poznámky:

[1] „Enviado del Papa: ‚Iglesia vive esperanza tras anos de miedo‘“, La Nación 20. dubna 2013. [online]

[2] Mons. Piero Marini byl nejprve osobním sekretářem arcibiskupa Annibala Bugniniho. Úřad papežského ceremoniáře zastával od 17. února 1987 do 1. října 2007, kdy ho vystřídal Guido Marini. Benedikt XVI. ho pak jmenoval předsedou Papežského výboru pro organizaci mezinárodních eucharistických kongresů.

[3] Hlava šestá, čl. 75.

[4] „Schönborn leads rethink on same-sex civil unions“, The Tablet 13. dubna 2013. [online]

[5] „Political Capital“, Bloomberg Television 29. března 2013. [online]

[6] „Il vescovo Urso: ‚Lo Stato riconosca l’unione gay‘“, Quotidiano.net 11. ledna 2012. [online]

[7] „Aprirsi al dono della vita e rinsaldare i legami di affetto e i vincoli di unione“, ZENIT 15. prosince 2012. [online]

[8] „Archbishop Nichols responds to critics of his civil unions approach“, Catholic News Agency 2. prosince 2011. [online]

[9] Viz „Il cardinale Martini: io e i gay“, l’Espresso 23. března 2012. [online]

[10] [online]

[11] Viz „On Gay Unions, a Pragmatist Before He Was a Pope“, The New York Times 19. března 2013. [online]

[12] „Stampa estera: Padre Lombardi su papa Francesco“, Rossoporpora 25. dubna 2013. [online]

 

Převzato ze stránek Institutu sv. Josefa.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme vzdor proti kolonám smrti. Za co se vyplatí zemřít? Zůstaňme věrni evropskému křesťanskému dědictví!

Rodina má být vyhubena: Jsme povoláni k mučednictví? Viděli jsme mnoho zla. Potřebujeme...

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými intrikami? Varování od těch, kdo ho znali z Argentiny. Brány pekelné Církev nepřemohou, ale spása mnohých je ohrožena

Satan se nevzdává: Bergoglio dostal pět let na zničení Církve. Byl papež zvolen mafiánskými...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky