Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Ještě žijí Evropané „Náš způsob života“?

12. 4. 2017

Tisk článku

Pokaždé, když se v současné Evropě stane nějaký teroristický útok, spáchaný islámskými radikály, je reakce politiků stejná, jak přes kopírák. Apelují na větší semknutost a solidaritu a ubezpečují, že si nenecháme vzít náš způsob života.

To jsou falešná a pokrytecká slova. Občané těch států západní Evropy, které vsadily na kartu bezbřehého přijímání přistěhovalců ze zcela odlišných kulturních okruhů a nyní sklízejí trpké ovoce své politiky, totiž o svůj způsob života již dávno přišli. Nebo snad je obvyklých způsobem života Evropanů dlouhodobý výjimečný stav, jako je tomu dnes ve Francii a Belgii? Je jím každodenní přítomnost vojáků se samopaly v ulicích, na letištích a nádražích? Je snad evropským způsobem života existence oblastí, kam nemůže vstoupit občan daného státu bez nebezpečí, že by byl ihned napaden a kde platí jiné právo, než právo onoho státu? Je tímto způsobem života strach žen v mnoha západoevropských městech z napadení a obtěžování i za bílého dne a strach z návštěv akcí, kde se vyskytuje více lidí na jednom místě?

Patří snad k evropskému způsobu života každodenní obava z každého člověka s podezřelým zavazadlem, či strach z rychle jedoucího nákladního automobilu? Je snad obvyklým způsobem našeho života stále větší počet všudypřítomných kamer, sledujících nás na každém kroku, kontrola elektronické komunikace a snaha o cenzuru sociálních sítí? A v neposlední řadě, je naším způsobem života omezování nebo rušení křesťanských tradic a odstraňování křesťanských symbolů?

Domnívám se, že evropský způsob života tak, jak jsme jej mohli žít ještě tak před dvaceti, či deseti lety, a to zvláště v zemích, které mylně viděly svoji budoucnost v prosazování nekritického multikulturalizmu, je dnes již na ústupu a je omezován jak mnohými národními vládami, tak stále silnějšími požadavky přistěhovaleckých komunit. Proto mně připadají reakce evropských politiků po každém dalším teroristickém útoku, jako reakce lidí, kteří ve skutečnosti ani nevědí, v jaké situaci se nachází společnost, kterou mají řídit a jejíž zájmy mají hájit.

Jan Souček

Plzeň


REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky