Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Názory čtenářů

Každý z těchto dopisů lze samostatně na internetu sdílet prostřednictvím jeho adresy (získáte kliknutím na jeho nadpis, nebo použitím tlačítka „Poslat e-mailem“).

Pokud nechcete, aby Váš dopis mohli číst také ostatní, prosíme – výslovně to ve svém listu uveďte. Stejně tak v případě, že nechcete zveřejnit své jméno, napište značku, pod kterou jej v rubrice Názory čtenářů máme uvést. Titulky uvozující jednotlivé dopisy jsou redakční. Případné odpovědi členů redakce jsou vyznačeny tučným písmem.

Jak jsem „prošvihnul“ konkurs na generálního ředitele České televize

To, že se bude vybírat nový generální ředitel ČT jsem zaznamenal již před nějakým časem. Ale až dnes ráno, kdy jsem v rádiu zaslechnul, že dnes v 16 hodin (v pondělí 27. 3. 2017) termín přihlášek končí, mě napadlo, že jsem se mohl také přihlásit. Škoda, už to nestihnu, uvědomil jsem si vzápětí.

Ale přesto mi to nedalo, a tak jsem si na stránkách ČT nalistoval, co musí přihláška k výběrovému řízení obsahovat. Jen tak pro zajímavost. A zjistil jsem, že bych  býval mohl všechny požadavky poměrně snadno doložit. 

Posuďte sami.

1. Jméno, příjmení, případný akademický titul uchazeče

2. Rodné číslo

3. Kopie dokladu, který prokazuje, že uchazeč je občanem České republiky

4. Adresa trvalého bydliště

5. Kontaktní adresa, není-li shodná … 

6. Ověřenou kopii o nejvyšším dosaženém vzdělání

7. Originál z výpisu rejstříku trestů, …

8. Ověřenou kopii osvědčení ve smyslu § … („Lustrační zákon“). Toto osvědčení lze dočasně nahradit čestným prohlášením s ověřenou fotokopií žádosti …

9. Čestné prohlášení ve smyslu § …Lustračního zákona

10. Čestné prohlášení o absenci skutečností, které znamenají konflikt zájmů podle § … Zákona o ČT …

11. Strukturovaný životopis, ve kterém bude vedle základních informací specifikováno dosažené vzdělání, profesní zkušenost a jazykové znalosti kandidáta.

12. Vlastní koncepci fungování a dalšího rozvoje České televize jako televize veřejné služby v rozsahu přibližně 5 -10 normostran A4. V záměru musí být vytýčeny jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období generálního ředitele.

13. Podepsané prohlášení uchazeče v následujícím znění:

Poskytnutím svých údajů ……, ve smyslu zákona č 101/2000 Sb. ……, dávám radě ČT Souhlas …..

Souhlasím s tím, aby materiál Koncept dalšího fungování a rozvoje České televize jako televize veřejné služby, byl případně uveřejněn na webových stránkách rady ČT.

„Drobný“ problém bych mohl mít až s bodem 11. Profesní zkušenost!? V televizi jsem sice nepracoval, ale především se zpravodajstvím a publicistikou ČT mám, zejména v posledních letech, velkou zkušenost. A velmi negativní.

Klíčový je zjevně bod 12. Vlastní koncepce fungování a dalšího rozvoje ČT jako televize veřejné služby? 5 – 10 normostran! Tak to nevím. Ale nemělo by to být zas tak komplikované.

Česká televize v žádném případě není televizí veřejné služby. Sice si tak „říká“ a vybírá koncesionářské poplatky, ale tím to také končí.

Po listopadu 1989 se chvilku zdálo, že se Československá televize transformovala z hlásné trouby komunistického režimu na svobodné a nezávislé medium. Ale zdání klame. Česká televize je obrovský, přefinancovaný moloch, který je ovládán úzkou skupinou samozvaných jediných spravedlivých, chcete-li “pravdoláskařů“.

Tento neutěšený stav se v plné nahotě projevil v době tzv. televizní krize koncem roku 2000. To se velká část zaměstnanců České televize postavila proti řádně zvolenému generálnímu řediteli Jiřímu Hodačovi a zablokovala veškerou televizní techniku patřící „všemu lidu“. Při tom jim pomáhali i takové „osobnosti“, jako Jan Ruml, Zdeněk Svěrák a mnozí další. Legální vysílání České televize tehdy několik dní probíhalo z provizorních prostor díky technice zapůjčené Vladimírem Železným. Vždyť mu to také ti jediní spravedliví nikdy neodpustili. „Spekulace“ o tom, že prohra v arbitráži „o NOVU“, která stála daňové poplatníky přes deset miliard, nebyla náhodná, ale že vláda tehdy „darovala“ tuto částku „američanům“ za loajalitu této stanice, mají racionální jádro. A Jiřího Hodače „televizní krize“ málem stála život.

Pokud byl někdy pádný důvod pro nasazení URNA (útvar rychlého nasazení) k podpoře demokratických poměrů v polistopadové době, bylo to právě koncem roku 2000 v ČT.

I když to, že velká část občanů již zprávám a publicistice České televize nevěří, je veřejným tajemstvím, mnozí protagonisté této de facto soukromé televize vystupují velmi sebevědomě s tím, že právě ta, dnes už jenom „jejich“, televize je ta jediná spravedlivá, objektivní, pravdomluvná. A tak vysílání, za naše peníze, zahlcují zkreslenými, tendenčními zprávami, skutečnosti, které se jim nehodí „do krámu“ jednoduše zamlčují, jiné překrucují.

Někteří moderátoři jdou dokonce až tak daleko, že si myslí, že když je „jejich“ pořad vysílán až po 22. hodině, mohou svou zákonnou povinnost o objektivních informacích znásilňovat i v přímém přenosu.

O tom, že k výrobě dokumentárních, zábavných, nebo dramatických pořadů, k přenosům z kulturních, sportovních a jiných akcí nepotřebujeme veřejnoprávní televizi jsme se mohli přesvědčit již nesčíslněkrát. Je to sice s reklamou, ale zato bez poplatku.

A na závěr jednotlivé kroky a priority v horizontu funkčního období generálního ředitele.

  1. Podrobný audit veškerého movitého a nemovitého majetku, lidských zdrojů (zaměstnanců), racionality organizační struktury a potřeby vedoucích pracovníků, formální i neformální spolupráce s třetími osobami včetně toků peněz atd.
  2. Vypracování návrhu zákona o transformaci České televize na státní, zaměřenou pouze na zpravodajství a informace státních orgánů v dobách krizí (živelné pohromy, nebezpečí teroristických útoků, občanské nepokoje, ohrožení bezpečnosti státu apod.). Tímto zákonem by byly zrušeny i koncesionářské poplatky a nahrazeny podstatně nižším příspěvkem ze státního rozpočtu. Došlo by k podstatné redukci majetku včetně televizní techniky a zaměstnanců, včetně jejich platů. Kontrolu by ze zákona vykonávala vláda, parlament a prezident republiky.
  3. V případě neúspěchu ve snaze ČT zestátnit provést kroky k jejímu zrušení bez náhrady. Majetek rozprodat ve veřejných dražbách, zaměstnance propustit dle příslušných ustanovení zákoníku práce.

Buď jak buď, já už se v následujícím funkčním období generálním ředitelem České televize nestanu.

Budiž tedy můj záměr alespoň vodítkem pro ostatní zájemce o tuto funkci, případně pro nového generálního ředitel České televize, jak by měl postupovat v „zájmu lidu“ České republiky.

Zdeněk Lanz, zájemce o funkci generálního ředitele ČT, který nestihl podat přihlášku

Intelektuální gangsteři

Vazena redakce,

tema, ktere si vybral pan Jakl je jen jednou ukazkou toho, v jake dobe vlastne zijeme. Nicmene, je to jen jeden "pixel" obrazu, ktery je pokradmu tvoren tak zvanymi "intelektualy" nejmene poslednich 200 let, kteri trpi nadrazenosti zvici vzducholode a nemene mensim pohrdanim pro "plebs", ktery nevi, co je pro nej nejlepsi. Je tedy treba ho nutne "zuslechtit". K tomu ucelu byly vlastne vytvoreny Spojene narody a posleze Evropska Unie, ktere, opet, jsou jen dilcimi projekty krome cele rady jinych. Secteno a podtrzeno, lze to vse shrnout pod jedno heslo... Novy Svetovy Rad.

Vsechny tyto "instituce" maji za ukol "mackat vsechny mozne knofliky", aby nasledne "vytocily" i toho nejmirumilovnejsiho obcana, ktery z premiry frustrace resignoval a prestal vubec vnimat vsechny ty nesmysly, kterymi je denne castovan. V mnohem vetsim meritku, ktere se nabizi jako priklad, jsou nekonecne provokace Ruske Federace k vojenskemu konfliktu, ocividna ignorace Evropske Unie muslimskeho "najezdu" na cely kontinent a nasledny stret kultur, ke kteremu zakonite musi dojit drive ci pozdeji. Spise drive... Jinymi slovy, Chaos, ze ktereho ma vzniknout kyzeny Novy Rad. Jeho protagoniste se jiz nedockave tresou az budou nastolovat "poradek", po kterem budou zbidacele masy volat. Snadne, jako vzit diteti dudlik.

Je tedy na biledni, ze tato snuska "intelektualnich gangsteru" se musi citit velmi blizko svemu cili, jelikoz se ani v nejmensim nesnazi ho tajit. S vydatnou pomoci svetovych vlastizradnych vlad, vcetne te ceske, rukavicky byly odhozeny. Tito "podrztaskove" zrejme neznaji ci ignoruji historii. Jen letmy pohled do ni by mel upoutat jejich pozornost z doby neprilis vzdalene.

Francouzska revoluce a vsechny ostatni ktere nasledovaly, vcetne obou valek, se nestaly nahodou, vzdy byly vysledkem "sedych eminenci" v pozadi. Ale obe varianty, revoluce ci valky, maji jeden pruvodni jev, maji ve zvyku "pozirat sve deti". Pan Robespierre a jini by mohli mluvit... jejich "lhuta k pouziti" zrejme mela konecny datum. Pokud si napr. ceska vlada mysli, ze se na ni nikde "nevari voda", mela by razantne prehodnotit svuj milny nazor. Vsechny ty predvolebni "pamlsky" ci vdolky se nekdy preji... snad jen s vyjimkou mladych, kteri maji obrovskou kapacitu pro sladke, aniz tusi, ze si "zadelavaji" na totalitu, ktera zde jeste nebyla. Vcetne te komunisticke.

Se sredecnym pozdravem, George Smekal, Ontario, Canada.

Džihádista v čele Kanady

Vazeny pane Hajku,

muj dnesni prispevek byl inspirovan Vasim clankem s titulem "Odhaleni". Popisujete v nem dosti obsirne udalosti, ktere se nezdaji byt nicim jinym nez globalne organizovanym pokusem o zmatkovem "haseni pozaru" na mnoha frontach na obou stranach oceanu, vcetne Ceske republiky. Nicmene, nemohl jsem odolat Vas informovat o dalsim kroku, tentokrat kanadske Liberalni vlady, v jejimz cele stoji "nas prominentni fracek" Justin Trudeau, ktery si jiz zde vyslouzil prezdivku "Jihadista Justin".

Je pravym synem sveho otce, ktery v sedesatych letech otevrel stavidla emigraci z tak zvaneho "tretiho sveta" a uplne omezil az do te doby tu typicky evropskou, ktera vlastne vybudovala tuto zemi. Tento "milovnik Islamu" dokonce jmenoval kanadskym Ministrem obrany dalsiho Muslima, nasleduje prikladu pana Obamy, jehoz vlada se jimi primo hemzila. Nyni si usmyslel, ze je treba "usmernit" i kanadskou verejnost, ktera neni prave nadsena jeho planem "kulturne obohatit" i tuto zem, ne mene nez tri sta tisici Muslimy.

Proto byl prave schvalen navrh zakona M-103, ktery vlade dava pravomoc postihovat pravne "hanobeni Islamu" v Kanade, tedy sirenim informaci o jeho prave tvari. Pri predvolebni debate s minulym Ministerskym predsedou Harperem dokonce zvysil svuj hlas, kdyz tyz oponoval jeho nazoru, ze kanadsky obcan, ktery bude bojovat na strane Al Kajdy by nemel ztratit kanadske obcanstvi po jeho navratu domu. Tento jediny vyrok by ho teoreticky jiz mel vyradit z voleb... avsak svete div se, navzdory vsemu byl zvolen. Zli jazykove tvrdi, ze to byly kanadske zeny, ktere "omdlevaji" v jeho pritomnosti, ktere ho dosadily do "kresla". Stav dnesni spolecnosti by tomu odpovidal, dava prednost "baleni" pred obsahem.

Za zminku take stoji dalsi "udalost" z minuleho tydne, o ktere se nikde nedoctete, i kdyz se jedna o byvaleho presidenta USA. Souvisi to totiz se zabavenim plavidla americkym federalnim uradem v Karibiku, jmenem "Lady Michelle", (shoda jmen je jiste ciste nahodna), ktere melo na palube ctyri tuny heroinu v cene 125 milionu US. FBI si o tom chtela "pohovorit" s panem Obamou, ale ten prozretelne opustil oblast privatnim letounem a hbite se presunul az do Polynesie, jmenovite Tahiti. (minus rodina)

Tento "raj na zemi" je, jak znamo, francouzska drzava. Proto FBI pozadala francouzske urady a tedy i vladu o povoleni k rozhovoru s nim tam. To ji bylo vyslovne odepreno. S prihlednutim k faktu, ze "seda eminence" Obama, ktera vsemi moznymi zpusoby, financovanymi frakci americke vlady, (Deep state) ktera se nechce smirit s vysledkem voleb a podryva Trumpovu presidenturu na kazdem kroku to vse zacina davat jisty smysl. Jak vidno, ve Statech vlastne probiha "ticha obcanska valka, ktera, v jistem okamziku, ma realnou sanci prerust na pokracovani te prvni v 19.stoleti. Buh nam pomoz...

Se srdecnym pozdravem a pranim vseho dobreho,

George Smekal, Ontario, Canada

Revoluční daňová „ojebávka“

Sobotka Babišovi vyčítá, že na daních „ojebal“ stát. Teď se ale on sám chystá nás všechny také „ojebat“.

ČSSD tomu říká revoluce v daních z příjmu lidí i firem. Hovoří o solidaritě bohatých s chudými. Hovoří o spravedlnosti, když jednu skupinu Čechů zatíží daněmi více a druhou méně. V podstatě navrhují komunistický systém, který bohatým bral a chudým dával. Jak to dopadlo, to z historie všichni dobře víme.

Pojďme si tedy říct, co tak revolučního ti spravedliví sociální demokraté, komunisté a odboráři národu slibují.

V první řadě je třeba z jejich slibů o výhodách zvyšování daní odfiltrovat pozitivní blábol o solidaritě a spravedlnosti, neboť se zvedáním jakýchkoli daní tyto pozitivní definice dobra nemají nic společného. Aby se dalo hovořit v pozitivních intencích, muselo by se jednat o snižování daní, nikoli zvyšování. Daň samotná se vyznačuje nedobrovolností, neúčelovostí a neekvivalentností, tzn. ukládá se jako jednostranná nedobrovolná povinnost bez nároku plátce na plnění ze strany vyhlašující autority.

Ve své podstatě chce levice trestat jednu skupinu obyvatelstva za to, že ve svém životě vlastním přičiněním (vzděláním, nadáním, pracovitostí) dosáhla vyššího životního standardu a ekonomického úspěchu.

Je to bezesporu Sobotkova radikálně demotivační revoluce, která v celé nahotě ukazuje jeho zoufalý pokus o záchranu klesajících stranických preferencí.

Aby důvěřivý obelhaný občan nepoznal pravou podstatu, na kterou zvyšování daní cílí, tedy zoufalou snahu udržet se u koryta, volí ČSSD taktiku mlžení a neuvěřitelných lží.

Kdo to kdy viděl, že by v době ekonomického růstu, který vzniká převážně rostoucí průmyslovou produkcí, byla tato oblast establishmentem potrestána progresivním zdaněním?! Toto opravdu může vymyslet jedině populistický levicový osel, který už neví, kudy kam.

Pro ty, kteří skočili Sobotkovi na špek a hodlají mu ve volbách zatleskat, musím připomenout základy ekonomických procesů. Ty znějí takto: daňový odvod, ať je jakýkoli, je pro každého z nás nákladem, který je, chtěj nechtěj, při tvorbě produktů i služeb vždy zakalkulován do nákladů. Takže myslet si, že nová daň postihne například podnikatele (zaměstnavatele), je kolosální nesmysl. Jakékoli zvýšení daně znamená zdražení všech oblastí, na které byla daň uvalena. Sobotka tak při svém lákání voličů těm samým lidem, tím samým voňavým špekem, současně mydlí i schody, neboť daňové znevýhodnění bohatých nakonec zaplatí všichni.

Jak to funguje:

  • Majiteli pekárny se zvýší daně, tím se mu sníží zisky, zvednou náklady, které se okamžitě odrazí v jeho ekonomické prosperitě, růstu a dále v ceně produktů. Zákazník to následně odnese automatickým zdražením pečiva.
  • Zvedneme daně bance a ona tento náklad zahrne do svých služeb a vy jej zaplatíte formou vyšších poplatků a úroků. V horším případě zahraniční matky bankám v Česku vysají zisky zvýšením jejich mezikorporátních služeb, čímž si vykompenzují vzniklé ztráty zvýšeného zdanění. Místo toho, aby Sobotka navrhl zřízení státní banky se statutem neziskovky, která by byla skutečnou protiváhou vydřidušským bankám, chce je zatížit vyššími daněmi.
  • Doktoři, o kterých vláda říká, že jim je třeba přidat, aby houfně neodcházeli do zahraničí za výrazně lepší mzdou, přijdou Sobotkovou progresivní daní cca o 4 tisíce měsíčně. Kde jsou poté řeči o nutnosti výrazného zvýšení platů doktorů, pane premiére? Progresivním zdaněním jejich platů je už teď silně motivujete k  hromadnému odchodu. Asi netušíte, že už teď u nás pracuje cca 5% doktorů ze zahraničí a pořád jich stovky, ne-li tisíce, chybí.

Zvýšení daní je vždy velkou brzdou ekonomiky, neboť se jedná o přesun financí z oblasti produkce do oblasti neefektivní spotřeby. Velké firmy tuto záležitost vyřeší tak, že svoji daňovou povinnost převedou do zemí s nízkými daněmi, kde nemají hloupé politiky tipu Sobotka, a bude vymalováno.

Daňové poradenství si už teď mne ruce, jak budou radit s optimalizací daňově uznatelných nákladů, aby se zisky nedostaly do nevýhodného pásma. Daňový systém, už tak dost složitý a nepřehledný, se tak stane ještě více komplikovaným a případy, kdy občan platí dan z daně, se stanou pravidlem.

Výsledkem těchto populistických lží bude nula. Občan na líbivých slibech nevydělá nic. Jenom se nechá současným premiérem „ojebat“ o svoji důvěru a hlas.

Ekonomická prosperita země dostane další ránu ve formě politických parazitů, kteří se zuby nehty drží svých politických a úřednických koryt.

To, o co by měli politici usilovat, je snižování byrokratické zátěže a ne ji vytvářet a nafukovat novým kontrolním hlášením, EET a Ministerstvem pravdy.

Před cca osmdesáti léty připadalo na jednoho úředníka 143 obyvatel. Dnes to jsou pouze 4. Podívejte se kolem sebe a zjistíte, že každý pátý občan je státním zaměstnancem.

Tato byrokratická množírna je hlavní příčinou špatného hospodaření našeho státu a ani současná vláda s tímto nejzávažnějším problémem neudělala nic.

Petr Havlíček

Ve stínu šibenic?

Při pohledu na obrázek krále Miroslava projíždějícího na koni českobudějovickým tržištěm na Piaristickém náměstí, si většina z nás určitě vybaví naši pravděpodobně nejsledovanější a nejoblíbenější zfilmovanou pohádku Pyšná princezna. Kdo by ji neznal. Za dobu, co se promítala v kinech ji podle Ústřední půjčovny filmů navštívilo přes deset a půl milionu diváků.

Nakolik byla ideově poplatná době svého vzniku, může každý posoudit sám. Možná by ale stálo za to, připomenout si několik časových souvislostí, zasadit dobu jejího vzniku do dějinného kontextu. Pohádka se natáčela v létě roku 1951, tedy doslova ve stínu komunistických šibenic. A od její premiéry v kinech uplyne letos 26. září již 65 let.

V té době byli již po zmanipulovaných procesech po smrti m.j. brigádní generál Heliodor Píka, podnáčelník hlavního štábu (popraven 21. 6. 1949, věznice Plzeň Bory), JUDr. Milada Horáková, bývalá poslankyně NS (popravena 27. 6. 1950, věznice Praha Pankrác), Záviš Kalandra, novinář (popraven 27. 6. 1950, věznice Praha Pankrác), JUDr. Oldřich Pecl, majitel dolu (popraven 27. 6. 1950, věznice Praha Pankrác). Další politické procesy byly v plném proudu nebo se teprve „rozjížděly“, někteří odsouzení již čekali na svou „poslední chvíli“ v celách smrti. Mezi ty, které to tragické martirium teprve čekalo, patřilo i jedenáct prominentních členů KSČ z tzv. Vedení protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. A mezi nimi byli i ti, kteří tu vraždící mašinérii pomáhali roztáčet, jako např. právě Rudolf Slánský, m.j. generální tajemník KSČ (popraven 3. 12. 1952, věznice Praha Pankrác), nebo ti, kteří se osobně účastnili brutálního vyšetřování, jako např. Bedřich Reicin (pro své metody přezdívaný krvavý Bedřich), náměstek ministra národní obrany (popraven 3. 12. 1952, věznice Praha Pankrác).

Tíživá atmosféra hrůzy a záměrně vyvolaného strachu tohoto zatím nejtemnějšího období našich poválečných dějin se na obsahu této rádoby „neideologické“ pohádky nemohla nepodepsat. A přesto se kritikům moc nelíbila. Byla prý málo socialistická!

Jak plynul čas, padesátá léta skončila a přišlo relativní uvolnění let šedesátých. Ne náhodou se jim v oblasti kultury říká „zlatá šedesátá“. Ta vyvrcholila tzv. „Pražským jarem“. S největší pravděpodobností marnou, ale přece jen určitou naději na zlepšení celkové situace u nás rozjezdily v srpnu 1968 pásy sovětských tanků. Politicky až neuvěřitelně naivní představitel „reformního“ křídla KSČ Alexander Dubček byl v dubnu 1969 ve funkci prvního tajemníka KSČ nahrazen Gustávem Husákem. Už „jen“ jako předseda Federálního shromáždění byl v srpnu 1969 ještě „použit“ k podpisu tzv. „pendrekového zákona“, který umožnil po 21. srpnu 1969 perzekuci demonstrantů. A tak začalo období tzv. „normalizace“ se všemi jeho, pro naše národy, tragickými důsledky. Politické čistky, vyhazování schopných lidí z práce a jejich nahrazování méně schopnými, ale politicky „spolehlivými“ kádry, pokřivení morálních hodnot, emigrace.

Po lednu 1977, po zveřejnění prvního prohlášení Charty 77, ještě „přituhlo“. Prostřednictvím „svých“ médií, jako Rudé právo, Československá televize a Československý rozhlas komunistická moc zuřila, na chartisty a jejich sympatizanty pořádala štvanice. Znovu se ve větší míře rozběhly politické procesy. Sice už se nemučilo a nepopravovalo jako v padesátých letech, ale i mnohaměsíční až několikaletý pobyt ve vězení za podvracení republiky, s patřičnou šikanou, ale i trýzněním politických vězňů v nápravných zařízeních, nebyl zrovna příjemným zpestřením již i tak šedivých dnů.

A přesto, že text tohoto dokumentu tehdejší režim pro jistotu nikde nezveřejnil, nebránilo mu to uspořádat v Národním divadle ostentativní „divadlo“, kde nutil umělce podepsat tzv. Antichartu. Obličeje našich předních umělců byly vážné a bledé stejně, jako když jejich starší kolegové před mnoha lety a na tomtéž symbolickém místě vyjadřovali loajalitu „Třetí říši“.

Ale až po listopadu 1989 se mělo postupně ukázat, jak nesourodé ideové a názorové proudy mezi „chartisty“ existovaly. Jak bylo pro řadu chartistů snazší bořit než tvořit. Jak si mnozí mysleli, že se křivdy začaly dít až na nich po srpnu’68. Jak si dozorci komunistických kriminálů, např. v Minkovicích, zchlazovali žáhu na méně známých odpůrcích režimu, když na těch prominentních jinde nemohli.

I přes mnohé problémy se devadesátá léta mohla zdát, alespoň z hlediska svobody projevu, téměř jako ráj na Zemi. Ale nic netrvá věčně. A tak se nad naší svobodou opět začínají stahovat temná mračna.

Unikátní transformace ekonomiky, při které se „za pochodu“ podařilo úspěšně privatizovat většinu státního majetku, logicky s sebou přinesla i živnou půdu pro různé „podnikavce“ – podnikatele, vznikla řada „privatizačních kauz“. Díky tomu mnozí zbohatli ne právě nejčistějším způsobem. Řada lidí to ale dodnes takto nepochopila a dochází k jejich odklonu od volby „tradičních“ stran. Nevidí nebo nechtějí vidět, že i přes všechny potíže a „dětské nemoci“, kterými jsme si po listopadu 1989 prošli, jsme se nikdy neměli tak dobře, jako právě nyní. Nechtějí pochopit, že žádná vláda na světě neumí zajistit všem lidem blahobyt, mají touhu pomstít se těm „zkorumpovaným lumpům“ – politikům, kteří připustili „rozkradení“ země. A tak naskakují na lep laciným a absurdním heslům o tom, že se stát dá řídit jako firma, že „všici kradnů“. Díky takovým „experimentům“, jako je například EET se nechávají poštvat proti sobě.

Někteří současní i bývalí politici, ale i někteří umělci, vědci, kněží - samozvané morální autority stupňují štvavou kampaň proti všem, kteří slušně a věcně, někdy ale i razantně upozorňují na nebezpečí, které nám v souvislosti se současnou migrační vlnou bezprostředně hrozí, ale varují nás i před jiným nebezpečím, jako je překrucování dějin, dezinterpretace současných událostí, omezování svobod apod.

A tak jsou napadáni prezidenti Miloš Zeman a Václav Klaus, kardinál Dominik Duka a všichni ti, kteří mají jiné názory než ti jediní spravedliví. Body sbírají také díky prázdným a falešným heslům boje proti korupci. Ochotnou pomoc logicky nacházejí u některých složek orgánů činných v trestním řízení. A to za pomoci velvyslanectví jedné zámořské velmoci. Jen tak se mohlo stát, že, bohužel i za vydatné vlastní „pomoci“ premiéra, se těmto složkám podařilo svrhnout celý kabinet.

V současné době sice máme vládu, vzešlou ještě z demokratický voleb, ale horizont, kde končí standardní pluralitní demokracie, by mohl být již na dohled.

Cílem nového odboru Ministerstva vnitra, iniciativy Evropské hodnoty (která v akreditovaných programech „przní“ naše středoškoláky), a dalších „zájmových“ uskupení, hnutí a sdružení, ale i samozvaných jediných spravedlivých jedinců je dezorientovat myšlení lidí, zanést do jejich myslí jiskřičky pochybností. Prostě je zblbnout, aby byli lépe manipulovatelní. A k tomu mají nezanedbatelné prostředky. Disponují operativní technikou, mají k dispozici Českou televizi, Český rozhlas, vlastní deníky. Jsou v přesile. Proti nim stojí „jen“ zdravý rozum.

Zatím asi „nejnevkusnější“ obvinění zaznělo v komentáři Luboše Dobrovského v týdeníku Dotyk na adresu Dominika Duky. Pan Dobrovský m.j. píše že, „Jejich občasné pozitivní programové úsilí jako straně křesťanské kazí svými hrubými a ničím nepodloženými výroky vůči jinověrcům hlava katolické církve, kardinál Dominik Duka, podporující nikoliv porozumění, jak by bylo lze u křesťana předpokládat, ale nenávist podobnou té, kterou vůči křesťanům svého času provokovali komunisté nebo vůči Židům nacisté.“

Na internetu existuje na stránce Pravdaláska monitoring seznam osob, které jsou „podezřelé“ z činů na hranici přestupků nebo trestných činů – rasisti, islamofobové, křesťanofobové, nacionalisti, neofašisti apod. Zatím sice není „oficiální“, ale pro některé odbory ministerstev,

pro některé státní zástupce, pro některé složky tajných služeb by se mohly snadno stát součástí těch oficiálních. Vždyť ani seznamy Gestapa nebo Státní bezpečnosti nespadly z nebe ze dne na den.

Je nepochybné, že pluralitní demokracie se spektrem různých názorových proudů, reprezentovaných politickými stranami, které ve volbách soutěží o přízeň voličů, je dosud nepřekonaný vrchol vyjádření svobodné vůle lidí. Je také nepochybné, že nejobjektivnější způsob, jak zjistit, co si lidé myslí, je zeptat se jich na to v referendu. Ale ani tyto vrcholné a doposud nepřekonané instituty svobodného projevu názorů nejsou bez chyby.

My, „obyčejní“ lidé nemáme často dostatek objektivních a pravdivých informací. Náš úsudek může být často ovlivněn běžnými lidskými vlastnostmi jako je netolerance, zloba, závist, nesnášenlivost, pomstychtivost, ale i krutost, sadismus apod.

Názorným příkladem je absolutní trest. V červnu 2016 bylo u nás podle výzkumu veřejného mínění pro znovuzavedení trestu smrti necelých 60 % lidí. A to i přesto, že je zřejmé, že v případě justičního omylu, který nelze nikdy vyloučit, je trest smrti definitivní a nevratný.

A to i přesto, že je historicky doložitelných mnoho případů zneužití tohoto represivního institutu k likvidaci nepohodlných politických odpůrců.

Josef Urválek, Ludmila Brožová-Polednová, ale i Rudolf Slánský, Bedřich Reicin a mnozí dalších by mohli vyprávět.

A nedělejme si iluze, že by se pro zneužití trestu smrti dnes nenašli „vhodní“ vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci, že by se nenašli popravčí, kteří by „nepřátele lidu“ podrobili exekuci obzvlášť trýznivým způsobem, jako například Miladu Horákovou 27. června 1950 v Praze V Pankrácké věznici.

Nedělejme si iluze, že už je to za námi, že už se nic podobného nemůže opakovat.

Arnošt Lustig v jedné své úvaze o genocidě a holocaustu výstižně napsal:

„Není to za námi, je to v nás.“

A tak nekoketujme s jednoduchými řešeními problémů a nenechme se využít k odhlasování něčeho, co by se nám pak mohlo vymknout z rukou.

A protože se nad naší svobodou pomalu, nenápadně ale se vzrůstající intenzitou a rafinovaností opět stahují černá mračna, vzpomeňme si na dobu vzniku naší nejoblíbenější pohádky, na tehdejší utrpení našich spoluobčanů

a

Trubme na poplach!

Zdeněk Lanz

1 2 3 4 5 ... 70
REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Francie před rozhodnutím: Ledový pot v bruselských bažinách po celé Evropě. Průzkumům už nikdo nevěří. Diskriminace jediné ženy najednou nevadí? Žhářský útok na Le Penovou. Prostitutky z Femen s obnaženými ňadry. Neděle napoví, nebo odpoví?

Francie před rozhodnutím: Ledový pot v bruselských bažinách po celé Evropě. Průzkumům...

REKLAMA
REKLAMA

NEJVÍCE DISKUTOVANÝ

Nad propastí: Po americkém útoku na Sýrii už nic neplatí. Atentáty na běžícím pásu a teroristé v rauši. Je Trump mrtev? Kdy další „operace pod cizí vlajkou“? Necháme se vést na porážku, nebo pochopíme svůj Kříž?

Nad propastí: Po americkém útoku na Sýrii už nic neplatí. Atentáty na běžícím pásu a teroristé...

REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky