Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU

Názory čtenářů

Každý z těchto dopisů lze samostatně na internetu sdílet prostřednictvím jeho adresy (získáte kliknutím na jeho nadpis, nebo použitím tlačítka „Poslat e-mailem“).

Pokud nechcete, aby Váš dopis mohli číst také ostatní, prosíme – výslovně to ve svém listu uveďte. Stejně tak v případě, že nechcete zveřejnit své jméno, napište značku, pod kterou jej v rubrice Názory čtenářů máme uvést. Titulky uvozující jednotlivé dopisy jsou redakční. Případné odpovědi členů redakce jsou vyznačeny tučným písmem.

Mentální trpaslík z bulváru

Vazena redakce,

Jiz nejaky cas pozoruji, ze ctenari "Parlamentnich Listu" jsou vystavovani nejen znacne vulgarnim vyrazum v popisech "politickych vymen nazoru", ale dokonce se docitaji v dnesnim vydani o sve "menecennosti" v rozhovoru, kde, ze me neznameho duvodu, daly opet prostor "chrlici verbalniho prujmu" Pavlu Novotnemu. Ze by pro "obsahovou vyvazenost"?!

Tezko rici, ale tento mentalni trpaslik se zakladnim vzdelanim stale produkuje ty same urazky, kdy opakovane uziva svych "tezce nabytych chabych znalosti" o nejjednodussich formach zivota s odvolanim na sve spoluobcany, kteri maji rozdilne nazory od jeho. Zli jazykove tvrdi, ze to pravdepodobne znaci hranici, kam ve svem vzdelani dospel... kdyz se citi tak doma s prvoky.

Povazte, odporovat dvestekilovemu "slunicku", ktere s rozmarem jemu vlastnim tituluje vsechny, kdo nechteji "kulturni obohaceni" od migrantu, jejichz mentalita ustrnula ve vyvoji pred nekolika stoletimi kreteny. Take si, z nejake priciny, pochvaluje zivot v Evropske Unii, pry super misto k ziti... jak pro koho. Pokud nekdo dospel k nazoru, ze ono asi zije na paralelni planete, nebo v jine dimenzi, ma k tomu padny duvod.

Tento "mobilni hrbitov bifteku" by asi sklidil vice potlesku, kdyby pouzival sveho "horniho otvoru" pouze a vyhradne k prejidani a zapomnel na vsechny jine jeho funkce, zejmena mluvy. Cesky narod jiz nyni trpi prebytkem plytkych tlachalu, kteri ve svem zivote neodvedli jeden den poctive prace a parazituji na nem kralovskymi platy... presne za co, tezko rici. Take tento exemplar se prilis nevychyluje z teto sablony, zvlaste kdyz mu "pada karta". Nebo tatka dorovna rozpocet....

George Smekal, Ontario, Canada

Na vojnu na tři měsíce?

Znovuzavedení povinné vojenské služby je v poslední době často diskutovaným tématem.

Pod názvem „Na tři měsíce na vojnu“ se mu nedávno věnoval v úvodníku na Neviditelném psu i Ondřej Neff (Na tři měsíce na vojnu). Podle něj to prosazuje Jiří Čunek a Petr Robejšek.

Nic proti tomu, v dnešní „rozbouřené“ době je to racionální myšlenka. K vážné, ale ne příliš dlouhé diskusi. Včera už bylo pozdě.

Ale abychom (myšleno naši politici) opět neudělali chybu a nepřivedli již tak zdecimovanou armádu k totálnímu rozvratu, je potřeba si položit několik zásadních otázek.

  • Co od naší armády očekáváme, jaké úkoly by měla prioritně plnit?
  • Co jsme ochotni ze svého pohodlí a relativního blahobytu obětovat pro obranu státní svrchovanosti, svobody a demokracie?
  • Kolik peněz jsme schopni a ochotni do armády investovat?

A teprve po jejich zodpovězení se můžeme zabývat tím, jak by armáda měla vypadat.

Odpovědi na tyto otázky se mohou, a také určitě budou různit.

Já to vidím takto.

Naše armáda by se především měla přestat podílet na zahraničních „misích“. Přestat se vměšovat tam, kde po většinou krvavém svržení diktátora za podpory ze zahraničí upadla země do chaosu náboženských a sektářských válek, a přestat se snažit „zavádět“ tam demokracii „západního typu“.

Současnou prioritu armády vidím v obraně republiky, potažmo v ochraně státní hranice. Ale ne před tankovými divizemi mnohem silnějších armád, to bychom asi nezvládli. I ti, kteří přijdou pěšky, beze zbraně, ale i bez dokladů a bez identity, mohou, když je jich mnoho, rozvrátit státní byrokracii prakticky bez boje.

Musíme si uvědomit, že státní svrchovanost, svoboda a demokracie nejsou samozřejmostí. Když je nebudeme soustavně „opečovávat“, zajdou na úbytě dřív, než se nadějeme.

Jako laik sice nedovedu přesně posoudit nutnou výši výdajů na obranu, ale myslím si, že současný rozpočet by alespoň do začátku, mohl stačit. Postupně přezbrojit z armády expedičního sboru na armádu obranou. Nekompromisně „utnout“ filosofii, že armádní rozpočet je dojná kráva. Vzpomeňme jen namátkou na několik do očí bijících polistopadových případů. Modernizace letiště v Bechyni, které armáda následně opustila. Neschopnost domluvit se na společném vojenském a civilním provozu na letišti u Českých Budějovic (je zajímavé, že v Linci to jde) a jeho následném opuštění. Objednávka desítek „nepotřebných“ podzvukových bitevníků, které v současnosti „odpočívají“ zakonzervované někde v hangáru. Prototyp modernizovaného letounu MiG 21 za více než 100 mil. Kč vyrobený k tomu, aby experti „zjistili“, že to není vhodné řešení. Absence základních matematických „dovedností“ při počítání potřeby obrněných transportérů. Nezměření si armádního kontejneru před nákupem transportních letadel s výsledkem, že se kontejnery do nových letadel nevejdou. Atd. a atd.

Ale hlavně neříkejme, že armáda je zbytečná, není to pravda.

Aby „vojna“ vůbec měla smysl, tři měsíce jsou málo. Za minimum, ale zároveň za maximum možného v současné společenské atmosféře považuji měsíců šest. A z té obávané buzerace strach nemám. Dnešním mladým trocha toho drilu a disciplíny určitě neuškodí.

A při koncipování „nové“ Armády České republiky nemusíme „vařit“ úplně z čisté vody. Stačí se podívat k sousedům.

Například Rakouská republika je „neutrální“ země s povinou šestiměsíční vojenskou službou. A referendum o jejím zrušení v roce 2010 neprošlo. Podle některých průzkumů i kvůli tomu, že by tím Rakousko přišlo o nezanedbatelnou pracovní sílu ve zdravotnictví a sociální péči, kterou představují v rámci civilní služby ti, kteří nechtějí ke zbrani.

Ano, zaveďme znovu povinnou vojenskou službu. Veďme naše mladé k vlastenectví. S tím, že obrana republiky je nejen naší povinností ale i naším právem. Předválečné heslo „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně“ zůstalo, v tehdejší bezvýchodné mezinárodní situaci, naštěstí nevyslyšené.

Ale v současné době bychom se nad jeho aktuálností měli vážně zamyslet.

Zdeněk Lanz

Komorní „drama“ na Kavčích Horách

Úplně náhodou na mě dnes odpoledne z obrazovky počítače „vyskočil“ titulek Volba generálního ředitele ČT v přímém přenosu. A tak jsem si to nabízené „live“ pustil.

Pravda, expozé staronového ředitele Dvořáka jsem zmeškal, zato ty, kteří mu při výběrovém řízení dělali stafáž, jsem vyslechl téměř všechny.

A bylo lze zaznamenat velice zajímavá konstatování jak k současnému chodu a financování České televize, tak k vizím jejího dalšího fungování.

Českotelevizní radní pokládali kandidátům různé sofistikované otázky, Ti pak víceméně věcně odpovídali.

A došlo na tajnou volbu. Předseda volební komise popsal poměrně složitou proceduru jednotlivých kol, co bude, když bude.

Ale nebylo to třeba. Z prvního do druhého kola postoupili dva kandidáti, z nichž současný generální ředitel Dvořák s drtivou převahou. Druhé kolo pak již bylo jen potvrzením toho, že v ČT se v příštích šesti letech mnoho nezmění. Dvořák vyhrál 15:0 a byl zvolen novým generálním ředitelem České televize.

Debakl sice protikandidáti na první pohled nesli statečně, asi takový výsledek trochu čekali a vítězi podali ruce. Ale o tom, co si v té chvíli mysleli, můžeme jen spekulovat.

„Koncepce rozvoje České televize, kterou jsem radě ČT nabídl, je postavena na dvou základních principech. Tím prvním je kontinuita. Tím druhým významným principem je inovace, “ řekl Dvořák na tiskové konferenci.

A tak ti, kteří snad ve skrytu duše doufali, že se ČT alespoň trochu změní k lepšímu, že po vyslechnutí jejího zpravodajství již nebudou muset vyhledávat „alternativní“ servery pro objektivnější a nezkreslené informace, jsou asi zklamaní.

Naší další šancí budou podzimní parlamentní volby.

Nepromarněme ji!

Zdeněk Lanz

Zmar západní společnosti

Vazena redakce,

je tomu jiz podruhe, kdy reaguji na prispevek pana Soucka, i kdyz na jine tema. Tentokrat se zabyva temer nekonecnym vyctem problemu, ktere jsou primo spojeny s politikou temer vsech evropskych vlad. Nevyvratitelna fakta, proste denni realita "zapadni pokrokove spolecnosti". Moji skutecnou pozornost vsak vyvolalo jeho prohlaseni, presneji posledni veta jeho dopisu, kterou pokladam za vhodne citovat. "Proto me pripadaji reakce evropskych politiku po kazdem dalsim teroristickem utoku jako reakce lidi, kteri ani ve skutecnosti nevi, v jake situaci se nachazi spolecnost, kterou maji ridit a jejiz zajmy maji hajit." Tolik pan Soucek...

Musim se priznat, ze moje prvni reakce byla cela skala pocitu, mezi nimiz nakonec prevladlo vedomi, ze prumernemu ceskemu obcanovi, pokud ma sklon ke sledovani politickych udalosti a potazmo je komentovat by prospelo se lepe informovat o minulosti, tedy i o politicke historii. Ta totiz plne ovlivnuje i ten jeji budouci vyvoj. Kdyz nevime, kde jsme byli, nemuzeme vedet, kam kracime. Nanestesti pro nas vsechny, kteri si jeste zachovali zakladni soudnost, je tato otazka jiz zodpovezena, prave temi evropskymi politiky, kteri vi az prilis dobre, v jake situaci se spolecnost nachazi, jelikoz vsichni a bez rozdilu jsou jejimi autory. Proto se domnivam, ze pan Soucek nemohl myslet vazne jejich "nevedomost".

Staci si pripomenout ulohu Spojenych narodu a posleze i Evropske unie, mimo dalsich mnoha instituci, ktere jiz po desitky let beztrestne, krucek po krucku, podryvaji existenci narodu-statu do te miry, ze napr. nejsilnejsi evropske ekonomice, tedy Nemecku, hrozi naprosty kolaps, jak hospodarsky, tak kulturni. Barbari kdysi znicili vyspelou rimskou risi. Ta vicemene implodovala zevnitr, diky rozsahle korupci vladnouci vrstvy. Jak to frau Merkelova myslela s tim "my to zvladneme". Kdo ji k tomu dal mandat?!Podobnost cista nahodna... situace se jen opakuje, rimska rise nebyla zdaleka ta prvni, ktera skoncila z tohoto duvodu. Dalsi nemene dulezity aspekt je moralni upadek, ktery zakonite nasleduje vsechny excesy "bohate spolecnosti". Znudena zpevacka "hvezda" se ve svych 25 letech jiz nema na co "tesit", takze casto konci... nadobro. Lidove receno, "nevi, co roupama delat".

Zapadni spolecnost pak jde jeste dale. Zacina prosazovat zvracenosti proti prirode a prirodnimu radu, nemluve o cilene sikane a pronasledovani krestanu v globalnim meritku. Jako v rimske arene, pro poteseni primitivu a vymyceni pravych lidskych hodnot. Nic noveho pod sluncem, jen technologie se meni s pribyvajicimi lety. Domnivam se, ze i nove zvoleny americky president, ve ktereho slozili sve nadeje prosti Americane zacina jiz na zacatku sve presidentury znacne "prehodnocovat" svou puvodni retoriku a hlavne svuj postoj k Ruske Federaci, ktery jeste pred par mesici vypadal tak slibne. Jenze... americka valecna masinerie nesmi zahalet a ti, kdo opravdu ridi USA a cely svet asi panu presidentovi "vysvetlili", ze pokud se nebude "chovat spravne", odejde z funkce, at tak, ci onak. Ostatne nasi jizni sousede v tom maji dlouhou a bohatou tradici.

Se srdecnym pozdravem

George Smekal, Ontario, Canada

Nekopejme do umírajících (utopených ve Washingtonských bažinách)

Donald Trump byl nadějí přímých a míru milovných lidí dobré vůle v Americe, Evropě i Rusku. V současné době jsou tito lidé zklamáni a zraněni ve svých očekáváních a čelí návalům malomyslnosti a pocitu beznaděje.

Patřím mezi tyto lidi, jsem jedna z nich. Jako křesťanka jsem se vytrvale modlila za Donalda Trumpa a Vladimíra Putina, aby se spojili, aby se stali přáteli a společně čelili současnému zlu tohoto světa, které se projevuje především stálým tlakem na samou podstatu člověka, aby ho o ni připravil. (To je to, oč tu jde. Zničit lidskou svobodu v té nejhlubší podstatě, která byla člověku dána jako jeden z výsostných znaků jeho důstojnosti).     

Žijeme v čase zrůdných ideologií, které člověka jakoby omamují, zmalátňují, člověk se neuvědoměle stává médiem médií.

Donald Trump je obraz stárnoucího rytíře, který tasí meč proti nepříteli z jiné civilizace. Věřím, že opravdu vyjel do boje odhodlaně a nahněvaně, aby setnul hlavy zlého draka. Jenomže drak už dávno není drakem dštícím oheň, kterého lze zabít. A tak rytíř marně mává mečem, statečný a zcela zmatený. Drak se skryl, stal se pro něj neviditelným, ale o to zákeřnějším.

Sedmdesátiletý obdivuhodný muž, který se naučil bojovat ve starém světě, není prostě schopen pochopit a zorientovat se ve světě novém, zcela odlišném a pro něj nepochopitelném. Právě teď je ve stavu vyčerpanosti a úžasu. Nechápe, kde se ocitl a cítí se zcela dezorientován a opuštěn. Stává se starcem, který hledá oporu u své milované a silné dcery. Je to pád titána staré doby. Mějme s ním slitování. Odpusťme mu.

Donaldovi odpůrci ho od počátku považovali za blázna. A přesvědčit o tom i jeho příznivce se jim podařilo zinscenovaným zrůdným atakem. Unavený a dezorientovaný Trump, kdy se mu ve vypjatém boji sedmdesáti dnů v jeho prezidentské funkci nepodařilo setnout jedinou hlavu draka, se nechal vlákat do zneucťujícího a sebevražedného rozhodnutí, jehož následky mu zasadily smrtelnou ránu. Zbrklé a zcela amatérské napadení Sýrie, za které nese plnou odpovědnost před těmi, kteří mu věřili. Donald Trump je těžce, možná smrtelně zraněný a opuštěný svými příznivci.

Neposmívejme se mu, nepohrdejme jím a nezatracujme ho. Je hoden piety, protože podlehl síle, která je nelidská, vrahu a lháři, vládci tohoto světa. Nevěřící, neduchovní Donald Trump, ten rozhněvaný nevědomý rytíř je poražen. (Křesťan Vladimír Putin je ve zcela jiné situaci, má naději, obklopen pravoslavím, dělá moudrá, zdrženlivá rozhodnutí, drží se křesťanské linie touhy po smíru a pokoji. I on se musel vyrovnat se zklamáním, tomu věřím.)

Neopovrhujme člověkem Donaldem Trumpem, který prohrál. Mějme slitování s Amerikou, která ztratila naději, kterou přinášel rytíř ze staré doby. Mladí tygři z Ivančina okruhu ho u moci neudrží dlouho. Mějme úctu a ohled k tomu, co nastane, nevysmívejme se Donaldovi, když mluví o krásných dortících, které jedl s čínským prezidentem a plete si jméno napadené země.

Nekopejme do umírajících.

A co zbývá nám, zklamaným a smutným? Obávám se, že Americe a Evropě už není pomoci. Že vítězství zla v Americe, které právě proběhlo, je ukazatelem hlubší skutečnosti. Amerika a Evropa se stávají post křesťanskými a novopohanskými zeměmi. Tisíc let křesťanských vlád skončilo definitivně.

Avšak věřím, že lidé přímí, míru milovní, lidé dobré vůle Ameriky a Evropy, přes všechny události posledních dnů, naději neztratili. Ta obyčejná touha lidí po klidném rodinném životě a tvoření užitečných věcí, touha po přátelství a jednoduchém silném životě, ta tu stále trvá. Sílí také touha nazývat věci pravými jmény a „kde se rozjasní, tam je světlo“. Myslím, že je nás stále hodně a každý na svém místě máme moc neúnavně nastolovat boží království, začínat znovu a znovu, slovem i činem.

Bůh žehnej všem lidem dobré vůle a na zemi pokoj!

Blanka Fišerová

1 2 3 4 5 ... 74
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky