Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Český „mediální bolševismus“ v praxi: Raději se mýlit s Amerikou, než mít pravdu s vlastním národem. Poženou nás třeba i do „humanitární“ války?

Český „mediální bolševismus“ v praxi: Raději se mýlit s Amerikou, než mít pravdu s vlastním národem. Poženou nás třeba i do „humanitární“ války?

11. 6. 2014

Tisk článku

Petr Hájek se zamýšlí nad posledním průzkumem veřejného mínění, který odhalil, že totalitní „protiruské“ mediální propagandě většina národa nevěří

Tupé protiruské šílení, kterého jsme v posledních týdnech a měsících v českých médiích svědky, není ve skutečnosti nic nového. Vidíme pouze donaha svlečenou podstatu světa, v němž aktuálně žijeme své vlastní osudy i osud naší země, a který se ani za posledních dvacet pět let vůbec nezměnil. Jen se „zrcadlově obrátil“.

pp

Pokus Západu – především Spojených států – otevřít si státním převratem na Ukrajině „jižní cestu“ k hranicím Ruské federace stále více selhává. Veřejnost to však nemá vědět. Má být bojovně naladěna a toužit po amerických vojácích na našem území. K prosazení tohoto strategického záměru Washingtonu lokajsky slouží hlavní média. Není lepšího důkazu, že již opět žijeme v „totalitním režimu“, z něhož jsme se domněle před čtvrt stoletím zázračně a bez vlastního přičinění „vyvlékli“.

Sověty vládnou

Každá konfliktní událost velkého významu nakonec odhalí víc, než její strůjci v počátku tušili – a zamýšleli. Ukrajinská tragédie, zvláště pokud jde o východ země, kde jsou celá města a vesnice rozbombardována a srovnána se zemí jako za Druhé světové války, už vlastně hlavní média ani nezajímá. Propagandisté řinčí zbraněmi hlavně proti Rusku.

Něco je určeno jako pravda a na novinářích je, aby ji vtloukli do hlav veřejnosti. A oni tak činí. Zvláště mnozí ti, kteří si myslí, že jsou „pravicoví“.

Nekonečný proud dezinformací, polopravd, zamlčovaných událostí i vědomých lží, prší denně především z médií „veřejnoprávních“: Z České televize a rozhlasu. Vzhledem k tomu, že jejich provoz platíme povinně „daní z hlavy“, měla by nás jejich „totální propagandistická válka“ zajímat na místě prvním. To ovšem není možné. Kruh je vystavěn tak, že je pro veřejnost neproniknutelný, neovlivnitelný.

A protože jej neřídí „poptávka a nabídka“, využívají těžké miliardy, které jim z našich daní každoročně „posíláme“ k tomu, aby se technologicky i personálně (třeba i astronomickými platy propagandistů) „vybavila“ tak, že jsou na mediálním trhu vlastně bez konkurence. Což je jedním z důležitých znaků totality: Politici, prostřednictvím převodních pák v rukou různých „rad“ (v ruštině „sovětů“) totalitně ovládají hlavní komunikační kanály. A domněle i veřejné mínění. Poslední průzkum však navzdory tomu ukazuje něco překvapivého – většina veřejnosti jim nevěří.

Pravicoví bolševici

Rochefoucauld, autor mnoha přesných výroků, říká: „Žárlivost se rodí s láskou, ale s ní neumírá.“ Tuto pravdu lze vztáhnout i na bolševismus. Narodil se s totalitním systémem, ale s jeho pádem nezmizel. Hlavním znakem bolševismu je stádnost – což v médiích platí dvojnásob. Něco je určeno jako pravda a na novinářích je, aby ji vtloukli do hlav veřejnosti. A oni tak činí. Zvláště mnozí ti, kteří si myslí, že jsou „pravicoví“. Teď nemám na mysli ze řetězu utržené „pravičáky“ třeba z časopisu Reflex, klony amerických „neokonzervativců“, kteří si hrají na protiruské kovboje a jsou směšní už z dálky.

Týká se to i mnohem „jemnějších“ případů. Tradičně jich nejvíce objevíme v dnes již Babišových Lidových novinách, které se tváří „intelektuálně“ náročněji. A vůbec nejde o to, že tyto noviny jsou dnes téměř výhradně už jenom pražskou záležitostí, kde ultralevicový havlismus má stále svou hlavní baštu. Totéž lze říci také o Mf Dnes, anebo v ještě extrémnější podobě o Bakalových Respektech, Hospodářských novinách a tak dále: Bolševismus jediného dovoleného názoru je v nich přímo poznávacím znamením. Ukrajinská krize jejich podstatu dokonale ukazuje v každodenním „přímém přenosu“.

Mýlit se se Stranou

„Před lety Česko učinilo volbu, že jeho civilizační okruh bude západoevropský či euroatlantický, zhmotněný spojenectvím v NATO a EU. Sobotkova vláda však zatím ukazuje, jako by si tím civilizačním okruhem nebyla úplně jistá,“ tvrdí ve zmíněných Lidových novinách komsomolsky Kateřina Šafaříková a o něco dále pokračuje větou, která by se měla tesat spolu s Leninovými spisy: „K ukrajinské krizi se ministr zahraničí zpočátku postavil příkladně, v posledních týdnech tváří v tvář opozici těch v ČSSD, jejichž civilizační okruh leží jinde, lavíruje.“

Jinými slovy, která v podobných „opusech“ denně opakuje 98,99% jejích kolegů a kolegyň, nám říká: I kdyby současné elity Spojených států a EU nás třeba hnaly do šíleného válečného konfliktu, který je totálně v rozporu s našimi národními zájmy, budeme nadšeně řičet Válka, válka, sláva!

Povšimněme si zvláště slova „příkladně“ při hodnocení Zaorálkova protiruského bláznění. A ponechme teď stranou, že jde o důsledek jeho namyšlené intelektuální prázdnoty, nikoli, že by si to snad opravdu myslel. Nemyslí si jako vždycky nic. Stejně jako novináři. Jak říkali vždy bolševici: „Raději se mýlit se Stranou, než mít pravdu proti ní“.

Z toho však něco vyplývá. Na prvním místě postoj k vlastní zemi a jejím zájmům. Havlistická novinářská Pátá kolona od počátku přijala Havlovu vizi, že suverénní státy komplikují nastolení globálního Nového světového řádu, a proto musí být odstraněny. Ten náš "příkladně" na místě prvním. To byl zdroj Havlova „světoobčanství“: Ušklíbání se všemu českému, výroky o „humanitárním bombardování“ vzpurného Srbska Američany (alias NATO) a cválání vstříc Bruselu a Washingtonu jako jedinému "spásnému" měřítku našich zájmů. Opět Na věčné časy.

Především o tom byl i jeho letitý střet s Václavem Klausem. A právě v tomto odkazu svého zvěčnělého vůdce místní odbočky světové revoluce naši „pravicoví bolševici“ v médiích i politických stranách z "přesvědčení" pokračují. A týká se to už i těch z médií původně „nominálně levicových“, jako je A. Mitrofanov z Práva. Nikoli náhodou. Právě „Mitrofanovův“ kavárenský marxismus je přece v pozadí amerického „pravicového neokonzervatismu“. Vzešel z něj a je to v něm „jako v koze“. Jen namísto „vývozu revoluce“ přešel na „vývoz západní demokracie“. Ukrajina je zatím poslední případ.

Nejsme pro ně nic

„Česko bude důležité a zajímavé pro ostatní jen potud, pokud bude důležité a zajímavé pro středoevropského lídra – Polsko. Odvázáním se od něj se Češi ocitají v prostoru, kde nebudou vůbec nikoho zajímat.“ Těmito pomatenými slovy zdůvodňuje soudružka Šafaříková svou kritiku Bohuslava Sobotky, jenž hrůzou pobledlý "kuňknul", že na našem území vojska NATO nepotřebujeme. Komentátorka je v šoku z toho, co si to jinak oddaný internacionalista dovolil: Vždyť Poláci se přece ve stejném okamžiku objímají s „černým“ prezidentem Obamou a nejraději by celé své území přeměnili na americkou vojenskou základnu – nástupní prostor k válce proti Rusku.

Přitom Poláci nedělají nic jiného, než co bychom měli dělat my: Snaží se prosadit své (hazardérské a nemocné) zájmy. Ty naše jsou proto v tomto případě s polskými zcela protikladné. Obsadit Moskvu a podrobit si Rusko netoužíme. Narozdíl od Poláků. Po staletí o tom naši severní sousedé ve "velkopolském rauši" sní – a nyní opět doufají. A Hussein Obama jejich historického komplexu využívá dle leninské teze o „užitečných idiotech“. A čeští pravicoví bolševici v médiích i v politice si přejí, abychom této tragikomedii "Myš, která řvala", dělali záda. Jako myšička. Poslušná.

Je to mimochodem samozřejmě nesmysl. Polský mindrák je kromě jiného v rozporu s aktuálními německými zájmy, a proto zatím nemá šanci. Podstatné je však něco jiného: Přesvědčení, že vždy musíme být lokajsky loajální k dobyvačným choutkám cizích „lídrů“ , jinak nemáme nárok na existenci. Tohle do nás mediální bolševici buší dnem i nocí – jako to úplně stejně jen stranově obráceně dělali jejich předchůdci v dobách, kdy hlavním městem socialistické totality ještě nebyl Washington a Brusel ale sovětská (nikoli ruská!) Moskva.

Veřejnost odmítá válečné blouznění

Snad právě proto, že máme s těmito propagandistickými praktikami ještě ne zcela zapomenutou zkušenost, navzdory „totální mediální válce“ reaguje česká veřejnost instinktivně správně. Aktuální průzkum společnosti SANEP o tom právě přinesl zajímavá čísla – a vzhledem k tomu, že ještě nevypukla další předvolební kampaň, lze je pokládat za relativně realistická:

Téměř tři pětiny občanů odmítají, aby v reakci na ukrajinskou krizi NATO posilovalo svou vojenskou přítomnost v Evropě. 58 % dotázaných souhlasí s názorem Bohuslava Sobotky, že posílení vojenské přítomnosti Severoatlantické aliance naše země nepotřebuje. Dvě třetiny (!) si myslí, že Spojené státy pouze využívají ukrajinské krize k prosazení svých mocenských zájmů v Evropě. Názor Karla Schwarzenberga, tiskového mluvčího Kalouskovy TOP 09, že „američtí vojáci by naopak měli do ČR přijít co nejdříve“, odmítá dokonce 65% respondentů.

Zázrak? Nikoli. Jen letitá „místní“ zkušenost s bolševiky. A hluboké vědomí, že je úplně jedno, jestli se vydávají za pravičáky či levičáky. Nejsou ani jedno. Pouze kolaboranti s cizí mocí.

Vždycky byli, jsou a budou stejní. Poznají se podle toho, že jejich totalitní propaganda zásadně míří proti přirozeným zájmům veřejnosti. A protože s nimi má náš národ po několika protektorátech tak bohaté zkušenosti, už jim nevěří. Leninsko-goebelsovská stokrát opakovaná lež – alespoň v klíčových okamžicích, kdy dochází k lámání chleba – se tak v jejich hlavách pravdou kupodivu nestává. V tomto případě se to týká dokonce dvou třetin lidí. Což si „premiér“ Sobotka s blížícími se komunálními a senátními volbami prostě uvědomil. Jinak si samozřejmě nemyslí vůbec nic, stejně jako jeho dnes již „stranicky kritizovaný“ spojenec, ministr bruselských zájmů Lubomír Zaorálek.

Pouze v tom jediném spočívá rozdíl mezi socialisty v soudružské jednotě s ODS a TOP 09  - a jejich „ideovými kolegy havlisty“ z médií: Mediálním bolševikům je probouzející se sebezáchovný „skupinový rozum“ většinové veřejnosti naprosto lhostejný. Jsou to politici nevolení.

Takže svítá? Ne. Jen ještě není tma. Ale stmívá se.

pp

 


Tagy článku

Doporučujeme

Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad - aféra Watergate. Hraje se o GMO, půdu a korporace. Postaví se Donald Trump a jeho lidé Rockefellerovi? Skončí jako Nixon?

Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad...

Istanbulská úmluva: Perverzní diktát pro Evropu. Pohlavní identita jako sociální konstrukt. Boj proti tradicím a přirozenému vývoji dětí. Budou z našich potomků Conchity Wurst? Genderová policie nastupuje

Istanbulská úmluva: Perverzní diktát pro Evropu. Pohlavní identita jako sociální konstrukt....

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky