Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Z očí do očí: Rozsudek v „kauze Nagyová“ byl jediný možný. Schvaluje Vladimír Putin invazi z roku 1968? Na Slovensku se lže méně. Největší dar ze všech

Z očí do očí: Rozsudek v „kauze Nagyová“ byl jediný možný. Schvaluje Vladimír Putin invazi z roku 1968? Na Slovensku se lže méně. Největší dar ze všech

31. 5. 2015

Petr Hájek navazuje na někdejší oblíbenou Tea Party – úvahami a komentáři nad dopisy čtenářů – tentokrát na témata více než aktuální a děkuje jedné mamince na mateřské (ale nejen jí)

Je to již pěkných pár měsíců, co se v nedělním „vydání“ Protiproudu přestala objevovat Tea Party – tedy „rozhovory se čtenáři“ nad jejich dopisy. Byla to oblíbená „rubrika“, mimořádně čtená a mnozí naši příznivci proto nechápali, proč zmizela ze stránek. Navzdory tomu, že jsme místo ní zavedli stálou rubriku Názory čtenářů s ikonkou na hlavní stránce vpravo, hned pod úvodním článkem.

pp

Dnes na tom místě již několik dní pomrkává očičko vedle nápisu Z očí do očí. Tato změna signalizuje, že pokud jde o kontakt a „povídání s protiproudaři“, vyrážíme na novou stezku, přecházíme na vyšší úroveň. Vaše dopisy jsou totiž nejen stále početnější, ale také nesmírně kvalitní. Mnohé z nich jsou fakticky články – jenže určenými k diskusi s jednotlivými autory, redakcí či se mnou. A proto jsme se rozhodli, že mnohé z nich opět vrátíme na hlavní stránku.

Žádný trestný čin se nestal

Než k novému „mechanismu“ řeknu více, dám rovnou slovo jednomu z vás. Dopis se týká mého komentáře ke „kauze Nagyová“ z posledních dní. Mnohé si na tom objasníme:


Dobrý den pane Hájku,

jak víte jsem pravidelným čtenářem Protiproudu i občasným glosátorem. A rozšiřuji i povědomí o vaší práci kde jen můžu. Je zajímavé sledovat reakce nových čtenářů – od obvinění z hlásné trouby Putina, až k úžasu, jak některé do té doby nepochopitelné věci po objevení Protiproudu náhle dostávají smysl a kontury.

Chci upozornit na v té době nepochopitelný výrok Petra Nečase krátkou dobu před pučem (týdny, či max. měsíce, už se přesně nepamatuji). Řekl tenkrát užaslým občanům, že nedovolí aby tady vládla parta policejních plukovníků! Znělo to tenkrát jako výkřik z jiného světa...

A za krátkou dobu měl tu partu policejních plukovníků v noci na úřadu vlády. Já to zcela náhodně sledoval se shora z Letné a nevěřil jsem vlastním očím. Zakuklenci, zbraně, říkal jsem si tenkrát – kde je ostraha premiéra? Netušil jsem tenkrát, že si tohle může někdo dovolit.

Proč to píši. Aby nezapadlo v zapomnění, že to může být složitější. Ten puč mohla udělat ona (americká) ambasáda, ale zřejmě pomocí oné party policejních plukovníků. O to je to horší, když vlastně vládnou i policii. Potom samostatný český stát nemá šanci, když zde vládne policie ovládaná ze zahraničí.

Občas si píši s redaktorem LN panem Kamberským. V podstatě se jeho “úderným“ článkům vysmívám. A on – překvapivě – reaguje. Jeho odpovědí jsou ale rozpačité, mírňoučké, samé „asi“ a „uvidíme“. Oni si, pane Hájku vůbec nejsou jisti, prakticky hrají vabank a uvědomují si, že můžou tvrdě dopadnout na hubu! To je docela naděje.

S Temelínem a Dukovany (tam se taky má dostavovat a já do elektrárny často pracovně jezdím) to vidím špatně. Rusové vyhrát nesmějí a Westinghouse patřící japonské Toyotě má s kompatibilitou na ruskou technologii problémy. Vzpomeňme si na jejich palivo. V naprosté tichosti se zase odebírá od ruského Tvelu. Odborníci z oboru říkají mimo kameru, že než dostavba v této režii (Westinghousu), že radši půjdou prodávat zeleninu na trh...

A k Vojenskému zpravodajství, pro ty co to nečetli (Sokol) :

Fatální chybou konstrukce obžaloby je premisa, na které je postaven závěr o protiprávním jednání obžalovaných. Mylná premisa zřetelně předpokládá, že Vojenské zpravodajství představuje orgán, které se dává do pohybu pouze na základě zadání úkolu vládou. A v intencích tohoto zadání pak po případném souhlasu ke prošetření získaných informací. Pokud takovéto vnější podněty neexistují, Vojenské zpravodajství nekoná. A vice versa, koná-li bez takového podnětu, koná zjevně protiprávně. Do této koncepce pak zapadá závěr, že když příslušníci Vojenského zpravodajství prováděli zpravodajskou činnost, muselo to být na základě pokynu – rozkazu. Který ale vydala neoprávněně obžalovaná Nečasová. Jak z dalšího vyplyne, je celá tato konstrukce zcela špatná.

Pokud jakýkoliv vládní činitel jakékoliv civilizované země, která má zpravodajskou službu vysloví obavu z toho, že se velmi zjednodušeně řečeno „okolo něj, jeho bydliště nebo jeho blízkých něco děje“, a obrátí se na ředitele zpravodajské služby, naprosto nutně musí tato služba prošetřit, zda tento pocit je důvodný anebo nikoliv. Teprve pak lze vyslovit závěr, že šlo o planý poplach anebo o reálný podnět a do čí kompetence spadá další postup.

Pro soudkyni Helenu Královou mám jen slova obdivu a držím ji (a nám všem) pěsti...“

S přátelským pozdravem

Jirásek

pp

Čtěte ZDE: Soud nepřímo potvrdil: Byl to mocenský puč! Královský výrok soudkyně Králové. Ištvan se ještě nezastřelil. Doznání mediální mafie. Další statečná žena na mušce


 Vážený a milý pane Jirásku,

děkuji především za hezká slova na naši adresu, zvláště pak za „elektronické kolportérství“ našeho – vládnoucí havlistickou elitou proklínaného a všemi způsoby skandalizovaného a (domněle) poškozovaného –  časopisu. Je svým způsobem přímo zázrak, že po více než dvou letech existence, razantních pokusech osobních útoků, ekonomických, a dalších „blokád“, vyrostla obec našich čtenářů na zhruba milión měsíčně. Ten zázrak má ale v tomto případě velmi přirozené důvody. Patří mezi ně i práce lidí, jako jste Vy, našich dobrovolných spolupracovníků, kteří Protiproud šíří dál a dál.

Mnozí z nich nám pak píší to, nač upozorňujete: Když poprvé otevřeli naše stránky, měli v hlavách všechny ty hlouposti, ubohosti, manipulace a lži, jimiž proti našim otevřeným informacím a nezávislým komentářům bojuje hlavní mediální proud, česko-americký mainstream. A svěřují se, že když poprvé „ochutnali“, potkal je osud krále Karla ze známé Nerudovy romance:

Navyklí na „politicky korektní“ mediální „novořeč“ (lidskými slovy pokrytectví a autocenzuru), měli pocity, o nichž mluví Bušek z Velhartic, když před užaslým císařem Karlem IV. obhajuje domácí české víno: Zprv trpké, trochu drsné zdá se... Po chvíli však jeho chuť, panovníku,  pochopíš a „neodtrhneš více...“

Takže ještě jednou díky za šíření těch našich „ochutnávek“, pane Jirásku (a vy všichni ostatní)! A k vlastnímu problému, o němž srozumitelně píšete: K Vašim slovům a zkušenostem o Temelínu nemám, co doplnit. Máte samozřejmě pravdu. Ale nemyslím, že je cesty zpět. Budou stavět (a pak vojenskou „minizákladnou“ bránit před „teroristy) Američané – a basta! Vláda si totiž moc dobře uvědomuje, jak skončil Petr Nečas – a proč. Náhlé „sbratření pana Babiše s velvyslancem Schapirem, který mu pak zorganizoval cestu do Spojených států a hlavně první výrok našeho ministra financí po návratu, že Temelín musíme dostavět (kým z toho samozřejmě vyplývá), jsou dostatečně výmluvná sama o sobě.

Za velmi podstatnou však pokládám především Vaši citaci ze závěrečné řeči obhájce Jana Sokola ve věci „Nagyová“: A trochu mě mrzí, že jsem ji ve svém článku sám nepoužil. Objasňuje totiž podstatu výroku o nevině statečné soudkyně Králové. Je pro čtenáře tak důležitá právě pro to, že ze všech stran (snížil se k tomu i „cyklista“ – ministr spravedlnosti) nyní slyšíme křik, že prý chybí zdůvodnění rozsudku. Přitom kdyby to paní soudkyně udělala, dopustila by se protiprávního jednání, protože valná část přelíčení byla v režimu utajení. Shrnutě řečeno:

Vojenské zpravodajství muselo jednat, pokud se vyskytla indicie, bez ohledu na to, kdo s těmi informacemi přišel. Paní Nagyová nikomu nic nezadávala, ani nemohla. Nemohla tudíž zneužít pravomoc, kterou neměla. Ale už vyslovení podezření – od kohokoliv relevantního (a to šéfka premiérova sekretariátu určitě byla), bez ohledu na jeho skutečné motivy a zájmy, znamená, že to „služby“ musejí ověřit. Že musejí konat. Toť vše. Na tom padla vláda?

Budu se k této kauze ještě několikrát vracet, protože je z mnoha hledisek klíčová. A protože je nutné, aby veřejnost pochopila, jak hluboko klesla úroveň české justice. A jaké nebezpečí představuje dnes pro občany, když jeden její normální spravedlivý verdikt – bez ohledu na statečnost či zbabělost odvolacího soudu, na nějž je už nyní vytvářen naprosto šílený mediální nátlak – může vyvolat takové pozdvižení.

Ještě jednou Vám moc děkuji a budu se těšit na další příspěvky.

Váš

Petr Hájek


Falšuje Putin historii?

„Co tomu říkáš? To jsem zvědav, jak budeš teď obhajovat Putina, hajzle!“

Tento dopis sice nebyl podepsán, ale patří mezi několik podobných, daleko vulgárnějších, které mi někteří specifičtí čtenáři Protiproudu (obdivuji tuto skupinu, že nás čte, když při tom musí nevýslovně trpět) na dané téma adresovali: O co jde?

Ruská televize Rossia 1 odvysílala dokumentární film o „odtajněných stránkách" dějin vojenského paktu Sovětského svazu a jeho satelitů – států Varšavské smlouvy. Invazi pěti zemí tohoto uskupení do Československa v roce 1968 vysvětluje ve filmu ruský historik Vladimir Bruz jako „důsledek socialistického internacionalismu“, který stanovoval „povinnost poskytnout členu Varšavské smlouvy pomoc v případě ohrožení socialismu". A z tohoto hlediska (jako autoři filmu) tehdejší invazi obhajuje.

Česká televize a následně všechna hlavní média šílí: Teď se Putin ukázal v plné parádě! Takové falšování historie! Chystá se na nás jako tehdy, už je to tady!

Můj názor? Mystifikace, jako vždycky. O prezidenta Putina ani vládu Ruské federace přece vůbec nejde. Současný, minulý i předminulý ruský prezident – jako šéfové nástupnického státu po Sovětském svazu – nejednou řekli (několikrát i v Praze), že invaze z osmašedesátého byla neomluvitelná chyba. Přesto se za ni omluvili. Co k tomu víc?

Ruská televize se věnuje historii Sovětského svazu – podobně jako naše televize se věnuje historii naší země v době předchozí totality (a buduje tím tu současnou) – tak, jak ona soudí. Relativně svobodně. Určitě nepoměrně svobodněji než ta naše „státní“ Česká. V Rusku prostě různí autoři točí různé dokumentární filmy různé úrovně, s různým názorovým zázemím. Tito se věnovali invazi do Československa.  Dospěli k „překvapivému“ závěru, že z hlediska tehdejšího Sovětského svazu (a „států socialistického společenství) byla okupace nezbytností. Což samozřejmě byla, jinak by k ní nedošlo.

Ostatně soudím: Článek 5 washingtonské smlouvy zaručuje podobnou „bratrskou pomoc“ členským státům NATO v podstatě stejným způsobem. Umím si živě představit, co by nastalo, kdyby se u nás začal dnes odvíjet nějaký takový „obrodný proces“: Kdyby se objevil politik, který by požadoval vystoupení z NATO, odchod z EU a třeba naše přistoupení do „Euro-asijské unie – a většina národa by šla za ním. To by byl panečku „Majdan“! A kdyby se nepodařil, ukázalo by se, že to tady Rusko chtělo „napadnout“ – a už by tu byli. Vyzkoušeli si to přece s „konvojem“ (také nic nového)...

Nevím – jak autoři tvrdí – zda tehdy NATO bylo připraveno pomoci „pokrokovému křídlu“ Komunistické strany (Dubček a spol.). Že stálo na našich západních hranicích, o tom samozřejmě pochyb není. Že Západ „demokratizačnímu procesu“ všemožně napomáhal, také není pochyb. Bylo to v době studené války v jeho zájmu. Zato osobně pochybuji o tom, že by NATO u nás tehdy přímo zasáhlo. Soudím tak z reakce Západu po invazi, která v podstatě zněla stejně jako Brežněvova doktrína: „Eto vaše dělo“, to je vaše věc. Amerika ani NATO nehnuli ani prstem.

Neberu však autorům filmu jejich přesvědčení, že to bylo naopak. Nemám o tom dostatek dokumentů. Ale to je naprosto vedlejší. Jedna televize odvysílala historický dokument, který je v rozporu s oficiální politickou linií tamní vlády. Tak už to v demokraciích chodí. V totalitách, nebo zemích, které k ní směřují, je to naopak:

Když washingtonský list uveřejní kritiku českého prezidenta, zabývá se tím u nás málem parlament. Proč? Vědí snad politici (i ti nevolení v našich médiích), že jde fakticky o postoj americké vlády? Chovají se tak. Závěr?

Případ televizního dokumentu o osmašedesátém dokazuje jediné: Rusko směřuje k demokracii, od níž se my naopak rychle vzdalujeme. Nic víc se k tomu říci nedá. Nebo přece něco:

Rozesmálo mě, když nedávno intervenovala OBSE u Vladimíra Putina, aby nepodepisoval zákon na ochranu země před rozkladnými akcemi zahraničních rozvědek skrze takzvané „neziskovky“ placené ze Západu.

Zmocněnkyně OBSE pro svobodu tisku Dunja Mijatovičová v prohlášení uvedla, že nejasné a příliš obecné formulace zákona mohou "ohrozit široké spektrum demokratických práv, včetně svobody slova a tisku". A vyzvala ruského  prezidenta, aby zákon vetoval "v zájmu zachování plurality" (samozřejmě to Vladimír Putin ignoroval – a podepsal). Ale je to přece půvabné: OBSE  argumentovala tím, že by takový zákon mohl „ohrozit pluralitu a demokracii v Rusku“. Tam ale přece žádná není – tedy alespoň pokud jsem konzument českých (a západních) hlavních médií, nemohu o tom mít pochyb. Tak co že to ve skutečnosti bylo v ohrožení?

U nás „po našom“

Je pozoruhodné, jak některé lidi vzrušil jeden dokument ruské televize, ale nenapíší mi ani slovo o záplavě „historických dokumentů“ České televize – zvláště pak v souvislosti s nedávným výročím konce 2. světové války. Jiní zase – a je jich absolutní většina – píší především o tom:


Vážený pane Hájku,

smutný byl pohled na program ČT v Den vítězství, tedy 8.5. Na programu ČT je vidět, jak si ceníme historické pravdy. Při úctě ke všem padlým je zarážející, že ve sváteční den ČT vedle připomenutí statečnosti vojáků ze západní fronty, uvádí dokument o Vlasovcích, ten dokonce v hlavním vysílacím čase.

V programu není dokument, či film o československé vojenské účasti při osvobozování Československa.  Tedy o 1. čs. armádním sboru. Není tam ani zmínka o účasti Rudé armády při osvobozování Československa, tedy východní a střední Evropy. Pokud bude, tak v novém výkladu dějin. Na území ČSR leží 150.000 mrtvých vojáků Rudé armády. Při osvobozování padlo také cca 3.500 našich vojáků z 1.čs.armádního sboru. Právě o dokreslení tvrdosti bojů, svědčí počty těchto obětí.

Američané ztratili v západních Čechách 116 mrtvých.... Je ale také skutečností, že jak Němci, tak i Vlasovci a další kolaboranti hledali v této době již spásu v americkém zajetí......To byl i příběh Vlasova, ale i vládce nad životy v Protektorátu K.H. Franka. Silnice a mosty byly přecpané prchajícími nacisty. Právě Pražské povstání jim útěk do zajetí značně zkomplikovalo. Proto i ta zvěrstva nacistů na Pražačce, na Pankráci, v Bráníku, na Masarykově nádraží.....to vše v posledních dnech války. Praha měla hořet. Při úctě k  padlým nepřebarvujme dějiny !

Kdo dnes z mladé generace ví něco o nadšení třeba těch volyňských Čechů, kteří se spontánně hlásili na frontu. Tvořili jádro našeho 1. čs. armádního sboru. 15 tisíc jich bojovalo za naši vlast, kterou ani pořádně neznali. Tisíce jich na této bojové cestě padlo. 

Při pohledu na nové vykladače dějin, se nejspíše blíží doba, tedy až zemřou poslední pamětníci této války, bude v historii vše dovoleno.  Z viníků válečné tragédie se  tak stanou oběti. Budou mizet pomníky obětí,  budou se tvořit nové dějiny.  Možná, že se i dočkáme, nových osvoboditelů... Být Slovanem bude skvrnou na profesním růstu...

Každý rok jsem chodil na Olšanské hřbitovy zapálit svíčku, položit květinu, půjdu i letos.

Přemysl  Votava

pp

Čtěte ZDE: Den vítězství je 9. květen: Před 70 lety skončila v Praze válka. Miloš Zeman zachraňuje v Moskvě čest Evropanů. Čeští kolaboranti ječí. Sjednotíme se za mír?


Vážený pane Votavo,

nejste v tom pocitu sám. Dokonce překračuje hranice. Z následujícího dopisu – tak zajímavého a dlouhého, že jej internetové prostředí asi neunese – proto alespoň pár vět:


Vážený pán Hájek,
 
So záujmom som si prečítal Váš článok o čudných oslavách 70. výročia porážky nacizmu a fašizmu v II. svetovej vojne. Mali ste na mysli atmosféru osláv v Českej republike, na Slovensku – aspoň sa mi zdá –
boli dôstojnejšie a viac sa o nich hovorilo. Aj v rôznych debatách, v ktorých vystupovali historici, brániaci skutočný tok udalostí a nie ten, o ktorý sa snažia tzv. falzifikátori dejín.

Pocit, že sú takí, som mal aj z jednej rozhlasovej relácie, kde sa redaktor viackrát pokúšal hádzať udičky typu „ruskí vojaci tu znásilňovali, brali veci z domácností“ a podobné táraniny. V momente, keď druhá strana generalizovanie takýchto vecí vyvracala, redaktor skočil do reči a už kládol otázku z iného súdka. Samozrejme, zasa takého typu, ktorá by aspoň trochu naštrbila pravdivosť legitímneho výkladu udalostí.
Proste, za každú cenu je tu snaha nenechať hovoriť historikov či účastníkov vojnového požiaru, lebo by mohli povedať, ako to vlastne bolo, a nie to, čo si žiada súčasná vybičovaná antiruská propaganda. (...)

Z tohto pohľadu je skvelé, že držíte svoj „Protiproud.cz“ nad hladinou tuposti a úmyselného prekrúcania historických udalostí. Iste, je veľa takých, ktorým takéto mútenie vody vyhovujePri prekrúcaní historických faktov sa rozum zastavuje a smutné je, že časom sa mnohé z nezmyselností udomácnia v mysliach ľudí. Preto treba stále o tom písať a upozorňovať na falzifikátorov pravdy, ktorú si chcú ušiť na svoju mieru, ale v žiadnom prípade nie v prospech mieru či lepšej informovanosti občanov. Držím Vám v tomto boji s veternými mlynmi – aspoň teraz to tak vyzerá, ale treba veriť, že ľudia sa spamätajú – palce a pozdravujem.
 
Poprosím Vás, ak by ste to posunuli na stránku Vášho „Protiproudu“, aby ste na záver dali iba skratku, lebo sa mi to zdá byť istejšie. Ďakujem a ešte raz – nech sa Vám darí písať proti blbosti, ktorej je v súčasnosti nadmieru!
 
D. D. , Bratislava

pp

Čtěte ZDE: Nesmrtelný pluk pochodoval Moskvou: Rusové jsou opět odhodlaní bránit svou zem. Na své hrdiny nezapomínají. A čeští kolaboranti? Pohrdají svou zemí, útočí na prezidenta, nenávidí a lžou


 Vážení pánové Votavo a D.D.

(Vaší žádosti o neuvádění plného jména samozřejmě rozumím, je ostatně skvělou charakteristikou naší „svobodné a demokratické“ současnosti), co k tomu říci?

Asi toto: Kdo má oči k vidění – a vidí, kdo má uši ke slyšení – a slyší, je na tom vlastně stále ještě docela dobře. Zvláště v dobách nové studené války a nastupující totalitní „normalizace“ u nás (ale bohužel nejen u nás). Především pro to je tu dnes Protiproud. Dokdy? To nezáleží jen na nás. Zatím nás (ONI, jak jsme kdysi i dnes říkávali) nechávají alespoň existovat.

Proto na závěr chci ještě přidat ještě jeden z mnoha listů na toto téma – zástupce těch, které mě umějí dojmout:


Zdravím do redakce Protiproudu, 

stali jste se mým věrným přítelem. Poslední dobou nevynechám skoro žádný text. Moc bych vám všem chtěla poděkovat za Vaše skvělé články. Člověk si díky nim může udělat úplně jiný názor, a pak mnohem kritičtěji přijímá informace z médií, nebo už některé zprávy očekává skoro pobaveně. Televizi už ani nezapínám, noviny znechuceně prolistuju, idnes.cz a podobné odkazy mažu z lišty oblíbených odkazů.

Kdyby bylo jen na mě, televizi a noviny už dávno neplatím. Ale odkazy na články z Protiproudu ráda rozesílám. Konáte velkou službu.  

Mám malé dítě, jsem na rodičovské dovolené a tak mě o to víc situace v dnešní společnosti, Evropě, v celém světě děsí. Říkám si, jaká budoucnost čeká naše děti? Někdy z toho upadám do mírné deprese, ale naštěstí mám víru a věřím, doufám, že se to nakonec s naším aktivním přičiněním v dobré obrátí. Věřím, že Nejvyšší počítá s dobrým koncem pro všechny lidské duše a celé stvoření. Ale musíme se aktivně přičinit, což zrovna vy děláte. 

A tak ještě jednou díky, ráda bych přispěla aspoň malou částkou na provoz Protiproudu. 

S pozdravem a přáním Božího požehnání

(pokud můj mail uveřejníte, prosím o zkratku jména)

A. P.


Vážená a milá paní A. P.,

především nesmírně děkuji za Vaše krásná slova. Patří k těm, která mě a celý náš nevelký tým nabíjejí energií a odhodláním, navzdory mnoha nelehkým situacím, které prakticky denně řešíme.

Jste na mateřské, nemáte to tedy také jistě zrovna lehké – a přesto jste nám poslala finanční příspěvek... Jsem skoro v rozpacích a Nevím, jak Vám poděkovat. Vynořil se mi při tom biblický příběh o vdově, která dala svůj poslední peníz – tedy nejvíc, co kdo dal – ve prospěch toho, čemu věřila.

Bude Vám proto také asi blízké a srozumitelné konstatování, že žijeme opravdu velmi skromně, naše náklady jsou jen ty nejnezbytnější. Kdyby nebylo příspěvků (někdy, chválabohu, i značně velkorysých) od Vás, našich čtenářů a příznivců, už by nás mocní dávno „vyhladověli“.  A je skvělé, že v poslední době se také několik malých a středních podnikatelů „odvažuje“ u nás inzerovat. Nemáme z čeho jiného žít – a Vy (alespoň mnozí) to víte. Soutěžit s „americkými“ weby paní Slonkové, pana Šafra a spol., zahrnutými dolary na „kontrapropagandu“ proti nezávislým médiím našeho typu, samozřejmě (ekonomicky) nemůžeme.

Ještě jednou: Obrovské díky Vám všem, kteří na hlavní stránce rozkliknete ikonu Podpořte Protiproud a různými cestami nám posíláte v různé míře podle svých možností „životní energii“!

 A Vy, vážená a milá paní A. P., jste tak ostatně udělala skvělou tečku za dnešní první „párty“ Z očí do očí: Musím Vás znovu citovat:

 „...Někdy z toho upadám do mírné deprese, ale naštěstí mám víru a věřím, doufám, že se to nakonec s naším aktivním přičiněním v dobré obrátí. Věřím, že Nejvyšší počítá s dobrým koncem pro všechny lidské duše a celé stvoření. Ale musíme se aktivně přičinit“.

Pokud toto víte, vlastně byste Protiproud už ani nepotřebovala. O to větší radost máme z toho, že jste s námi. A my s Vámi a se všemi – dnes již statisíci – našich věrných a nesmírně inspirativních čtenářů – kolegů.

Mimochodem: Nad zmíněnou ikonkou Podpořte... mrká to úvodem zmíněné očičko. V diskusi nad Vašimi dopisy tam pokračujeme každý den. Nejen já, ale také moji ostatní kolegové. Je dobré tam „zabloudit“. Je to inspirativní čtení.

Budeme se však i nadále potkávat na hlavní stránce: Z Očí do očí tohoto typu „párty“ objevíte pravidelně na hlavní stránce na čtvrté pozici. A pokud nyní kliknete na ikonku pod tímto textem, můžete číst naši společnou diskusi nad řadou problémů mnoho hodin...

Těším se spolu s celým týmem Protiproudu na Vás všechny. Protože také v naší spolupráci je malá částečka naděje, že těžká doba, kterou prožíváme, se „v dobré obrátí“. Pevně v to všichni věříme.

Tajemství Svaté Trojice, které si dnešní neděli připomínáme, je pro nás „mnohé“ (nikoli „všechny“, jak v mnoha našich kostelech ještě bohužel svatokrádežně slýcháme) absolutní zárukou nezničitelné naděje.

Tak požehnanou neděli a celý příští týden, všichni moji „dobří rodáci“!

 Petr Hájek


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Do Prahy doprovodila Merkelovou PEGIDA a radí nám: Vyžeňte tu babu vidlemi! Co takhle stavět místo táborů obrovské blázince? Dienstbier se třese o křeslo. Proto chce, aby migranti mohli u nás volit

Do Prahy doprovodila Merkelovou PEGIDA a radí nám: Vyžeňte tu babu vidlemi! Co takhle...

Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci &quote;Sorosovy&quote; elity? Šéf &quote;družstva podivínů&quote; už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou

Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne od moci &quote;Sorosovy&quote; elity? Šéf &quote;družstva podivínů&quote; už opatřil Němcům Mercedesy. Evropa stojí na tunelu - a zdi se třesou

Putin pevně sevřel kormidlo a mění kurz: Nastartuje ruský hospodářský zázrak? Odřízne...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky