Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Kuchařka pro přežití katastrofy: Jak začít, když nevíte, co dělat? Společenství je klíč. Japonská metoda k úniku ze závislosti na Matrixu. Prepping, aneb příprava

Kuchařka pro přežití katastrofy: Jak začít, když nevíte, co dělat? Společenství je klíč. Japonská metoda k úniku ze závislosti na Matrixu. Prepping, aneb příprava

11. 7. 2015

Tisk článku

Helena Hulejová přináší první část „prepperské kuchařky“, podle níž zvládne přes léto „uvařit“ svou novou soběstačnou existenci každý, včetně opravdových začátečníků

V alternativních médiích a naštěstí zatím naprosto nealternativních hospodách o tom slýcháme neustále: fatální krize může přijít kdykoli, a vlastně už tu je. Mělo by se... Ono by se toho mělo! Skutek ale v tomto případě jaksi utek. Většina národa by pořád nejspíš nepřežila jakoukoli, byť sebemenší, odchylku od normálního fungování relativně pohodlné existence. Jenže... co s tím?

pp

Pomalá, nebo rychlá smrt?

A jen tak mimochodem – ono o žádné „normální“ fungování vůbec nejde. Přinejmenším posledních pár desítek let žijeme způsobem, který si o krach zrovna říká.

Přestaňte si dělat starosti kvůli tomu, co nemůžete změnit a udělejte něco s tím, co změnit můžete. Jinými slovy – připravte se

Připomeňme, že stát se může cokoli: může jít například o krizi (alespoň zprvu „mírnou“ a „chronickou“), jejíž počátky ostatně vidíme všude kolem sebe. Jídlo prostě bude drahé a nedostatkové, bankovní úspory dostupné jen dle pokynů vlády (opravdu myslíte, že se to stane jen Řecku?), hotové peníze zmizí a cena zlata – a všeho ostatního – vyletí nahoru. A co taková ropa? Její přítomnost ve středoevropském prostoru vůbec není samozřejmost, ačkoli se na ni tak díváme. 

Nebo „to“ může přijít jako blesk z čistého nebe: vypadne elektřina. Stačí přetížení přenosové soustavy (německé větrníky a jiné zelené ptákoviny), nebo rovnou její „usmažení“ nějakou tou pěknou elektromagnetickou bouří, či „bájeslovnou“ zbraní EMP. A když už jsme u toho – taky jste si poslední rok všimli, jak snadno může na našem kontinentu vypuknout další zničující světová válka?

pp

Čtěte ZDE: Zločin v přímém přenosu: Každý z nás je v nebezpečí. Máme šanci s marmeládami? Jak přežijeme katastrofu? Sedmdesát dva bodů. Mysleme a konejme, dokud je čas

Hodinový stroj a deprese

Zkrátka a dobře – naše civilizace je extrémně složitý, a i proto také extrémně křehký hodinový strojek. Jakmile se pokazí, máme v lepším případě zpět středověk. Nebo spíš prvotní chaos. Pro inspiraci stačí se podívat, co se dělo v roce 1999 při výpadku proudu v jedenácti brazilských státech (97 milionů lidí, více, než půlka místní populace). Samozřejmě, že bandy grázlů okamžitě začaly vykrádat obchody. A to ještě nešlo o situaci, v níž i normální slušní lidé propadnou hysterii, že pokud nebudou rabovat, nebudou jíst...

Ale nejde o to strašit se více či méně příjemně hororovými scénáři, ani upadat do deprese. Naopak. Smysl má pouze realisticky zhodnotit situaci. Co můžeme udělat proto, abychom lépe přežili jakoukoli následující krizi, a přitom také – a především – lépe žili?

Většina lidí, kteří o situaci alespoň nějak uvažují, se dostane ze všeho nejdřív do stavu mírného šoku. A drtivá většina jím i skončí. Kde začít? Proboha, co mám dělat? Vždyť nemám dost peněz, abych nakoupil zásoby. A není to takové trapné, mít špajzku plnou konzerv jako nějaká bláznivá babička? A jak mi to vlastně pomůže?

pp

Čtěte ZDE: Amerika i Evropa před kolapsem: Blackout může přijít kdykoli. Naši prarodiče ještě bývali soběstační. Jsou prepeři jen nebezpeční šílenci, nebo naopak jediní rozumní?

Stačí málo

Výsledkem je, že neděláme nic. A to je stejně špatně, jako začít šílet. Stačí totiž málo. A jen tak mimochodem, naše scháňlivé babičky nebyly bláznivé. Prostě jen měly za sebou zkušenost války (nebo dvou), takže si ještě pamatovaly, že pytel mouky na půdě a nějaká ta zelenina na zahradě mohou znamenat rozdíl mezi hladem a přežitím rodiny. Především však: „prepping“ (čili „příprava“) není zdaleka jen o zásobách.

Prvním stádiem – které už nejspíš, pokud čtete tento článek, máte téměř či zcela za sebou – je vyvázání se ze stádia „živé mrtvoly“, v níž „matrix“ současné civilizace udržuje většinu z nás. Mám na mysli kolotoč, zahrnující zaměstnání, televizi, média, dluhy a chronickou závislost na nesmyslných „lécích“, které nám vyrábějí další nemoci. Televizi je dobré vypnout, nebo pokud možno prodat (vida, další zdroj příjmů!), a pokud kontakt s informacemi potřebujete, je tady třeba internet, kde si alespoň zčásti vybíráme sami, čemu věnovat pozornost.

Investice do přípravy

Druhým poměrně zásadním krokem je rozumně snížit spotřebu – tedy vyvázat se z reklamního rachotu a nakupování zbytečností. Pak zbyde více volných finančních prostředků na investice.

A ničím jiným „prepping“ není. Je investicí. Mít špajz plný trvanlivých potravin  není bláznivé nebo trapné. Kromě toho, že ho oceníme, pokud nedej Bože přijdeme o práci, nebo něco podobného, se totiž klidně může stát, že se konzervy třeba již příští týden (opravdu nevíme dne ani hodiny) budou vyvažovat zlatem. Nebo čímkoli jiným, co budete zrovna potřebovat.

pp

Čtěte ZDE: Vzpomínky na budoucnost: Budí se „spící“ Slunce? Jiskry z telegrafu a únik o vlásek. Kdy přijde další bouře? Až naše hvězda kýchne, budeme v době kamenné

Nejcennější statek

Ale k jídlu se ještě v dalších pokračováních „prepperského minima“ – dostaneme. První „komoditou“, kterou musíme mít dokonale ošetřenou, jsme především my sami (a naše rodina, pokud ji máme) . Jak na to, o tom se vedou rozsáhlé debaty. Jako nejlepší se ale jeví celostní, „holistický“ přístup: tělo bez závislostí a s dobrou imunitou si s většinou nemocí poradí, pokud vůbec onemocní.

Dokonce i zuby se kazí především, když je člověk vyčerpaný a přetížený. Takže se vyplatí investovat třeba do návštěvy „čínského“ nebo jiného „alternativního“ lékaře, který do nás nebude cpát chemii. I pokud jsme dokonale zdraví (a ruku na srdce, kdo dneska je), stojí za to nechat si naordinovat bylinky na podporu organismu při zvýšeném výkonu, zvláště pak něco na podporu ledvin. Bylinek v „suché“ i „uvařené“ formě lze postupně nakoupit docela slušná zásoba, totéž platí pro vitaminy a různé „superpotraviny“. Budou se hodit.

Cvičení nic nestojí

Rovnice je to jednoduchá: když jste slabí, vyčerpaní, nemocní nebo vás něco bolí, všechno vám bude trvat déle a zvládnete to hůře. V kritickém selhání civilizace to bude platit dvojnásob.

Proto je také naprosto nezbytné začít cvičit – nejlépe doma, protože to (téměř) nic nestojí. Stejně tak téměř zdarma je běh či ranní skok do místního (sinicemi nezamořeného) kačáku či bazénu.

A ještě jedna „banální“ důležitost: Dokázali byste někomu zraněnému aspoň teoreticky zachránit život? Jestli ne, základní kurz Červeného kříže stojí jedno odpoledne času, ten o něco delší jeden víkend. Pokud nemáte ani takové možnosti, či žijete hodně daleko, lze si stáhnout letáky a standardy poskytování první pomoci, které jsou vlastně učebnice. Pro případ krize budete jedním z nejdůležitějších osobností jakéhokoli společenství.

Plán P

Paralelně ovšem je přece jen třeba začít s trochou příprav. Krok první je prostý racionální plán: Kriticky zhodnotit vlastní situaci – zdravotní, rodinnou, finanční, bytovou, a tak dál.

Ti, kteří žijí v garsonce v desátém patře paneláku, nemusejí hned uvažovat o stěhování na venkov. Je ale nezbytné se rozhodnout, zda mám na to, zkoušet přežít v případě problému ve velkém městě. Bude to podobné, jako být sám v džungli – a ještě k tomu betonové. Pokud se na to necítíte – můžete koupit třeba jen malou chatu? Vezme vás k sobě kamarád? A jak se k němu dostanete? Pěšky? Máte dost benzínu v autě (aspoň třičtvrtě nádrže, pořád)? Kudy to auto pojede, pokud budou ucpané silnice ven z města (a to v akutní krizi budou)?

Co byste dělali, kdyby nebyly k dispozici mobilní telefony? Pokud nechcete, aby každý člen rodiny pořád nosil vysílačku (a dokonce i když to chcete, přístroj se může rozbít, ztratit, nebo být ukraden), dohodněte si se svými blízkými jednoduchý protokol pro případ krize: Třeba kde se sejdete, jak dlouho (alespoň někdo) na daném místě bude čekat na ostatní. Kam půjdete a co budete dělat potom. Jak poznáte, že ostatní už odešli. Hlavně děti, které chodí samy do školy, by tuhle „domácí úlohu“ měly umět odříkat nazpaměť...

Hlad

Druhý krok je stejně tak jednoduchý: Sepište si, co (rádi) jíte a zjistěte, jak byste to jedli (a konzervovali!), kdyby na pultech obchodů nic nebylo týden, 14 dní, měsíc, rok. Udělejte si seznam. Pokud máte dost peněz, klidně nakupte většinu najednou. Že stále žádné „volné“ peníze nemáte? Téměř vždycky, až na výjimky, jde o otázku objemu, nalezení komunity, která spolupracuje – a priorit. Jídlo si jde ovšem i pěstovat, což je úplně nejlepší – ale o tom si něco řekneme příště.

A pak je třeba rozhodnout: jak velkou částku chci investovat za týden, za měsíc? Banky a pojišťovny jsou plné plánů na to, jak by se měl člověk „pojistit“. „Preppeřina“ je snad nejlepší forma pojištění. Pokud dokážeme zaplatit tři stovky za měsíc na pojištění auta, určitě dokážeme stejnou sumu investovat do nákupů. Platí jednoduchá rovnice: kupujte to, co obyčejně, ale potravin trvanlivějších prostě kupujte víc. Později se dostaneme k tomu, co s těmi, které se kazí.

Společenství je klíčem

Kromě potravin potřebujete základní vybavení na svícení, zahřátí se (topení, šaty), nástroje a hlavně – vodu. Vody opravdu hodně. Většina „prepperských“ serverů pořád diskutuje o balené vodě. Druhou možností – to ovšem spoléháte sami na sebe, že se vám nezkazí – je mít čistou pramenitou vodu, uskladněnou v tmavých, po okraj plných nádobách někde v chladu. Je potřeba počítat s nějakými 5-7 litry na osobu a den.

Asi stejně důležité je najít si takzvanou záchytnou komunitu. Čili společenství. Je logické, že osamělý člověk je v nebezpečí. Společenství je nám přirozené. „Sousedstvo“ je nesmírně silná věc. A kamarádi jsou k nezaplacení. Nejlépe ti, kteří chápou nutnost racionálního soběstačného životního stylu.

Za časů babiček a dědečků se chodívalo masově do skautu či orla. Nezajímají vás tyto organice? Co takhle si „udělat“ takový menší, vlastní? Vyhraďte si jeden letní či podzimní víkend, kdy zkusíte s dětmi a známými obyčejný „puťák“. Udělejte z toho hru: kdo najde nejlepší cestu z domova na.... (doplňte místo, kde byste případnou krizi přežili, pokud v něm už nebydlíte). Kdo umí.... (rozdělat oheň, postavit tábor, střílet z luku)? Dva dny s těžkým batohem na zádech udělají s člověkem divy. Vyčistí hlavu i tělo. Alternativní „skauting“ samozřejmě mohou provozovat i „survivalisté“ městští, ale o tom také v dalších pokračováních základní prepperské abecedy Protiproudu.

Vonosetoňák....

A teď se vraťme zase na začátek: i prvotní drobnosti, které jsme nastínili výše, se ze začátku dělají špatně. Člověk má tendenci podléhat „prokrastinaci“, jak se dnes učeně říká fenoménu nekonečného odkládání. Pro boj s ním nejlépe fungují dvě věci: Jedna z nich je začít hned. Dnes je dobrý den na to si najít půl hodiny na přemýšlení o své situaci. Nejlépe hned teď, až dočtete tento článek.

Druhou je pak v japonském průmyslu povstalá a hojně využívaná metoda kaizen. Jednoduše řečeno jde o pomalou, postupnou, ale neustálou práci – na čemkoli. Postupné, nejlépe pravidelně prováděné kroky musí být tak malé, aby člověku nepřišly jako vůbec žádná zátěž. Nechce se vám cvičit? Cvičte jen pět minut denně. Nebo jedinou minutu. Až si zvyknete, můžete „dávky“ zvýšit. Bojíte se začít hromadit zásoby? Začněte tím, že za pět minut vymyslíte, kde je skladovat. Druhý den kupte první dvě konzervy. Nic víc. Hrůza?

O nic ve skutečnosti nejde. Jde jen o boj s filosofií „vonosetoňákismu“, či rádoby poraženeckém „já bych stejně umřel do pěti minut, tak mě to nezajímá“. Taková prohlášení lze přirovnat k člověku, který odmítá změnit své stravovací návyky, i když mu hrozí cukrovka, a pokusy o změnu odbývá povzdechem: „No tak umřu, no“.

Prostě začněme

Samozřejmě nejde o to ošetřit jakoukoli myslitelnou alternativu. To není možné – a hlavně to ignoruje naprosto zásadní roli Boží Milosti v celém tom podivuhodném projektu zvaném život. Protože však mnozí o této samozřejmosti dnes pochybují – jeden z důvodů, proč naši civilizaci katastrofa pravděpodobně nemine – stačí říci: Jde o to se vydat cestou, která případné problémy pokud možno minimalizuje.

Zkusíme v tom našim čtenářům alespoň trochu pomoci. Podíváme se postupně na jídlo, vybavení, zdraví, vodu i nevyužívané schopnosti samostatného člověka. Příjemný bonus: pokud prozkoumáme prepperské „technologie přežití“, zjistíme, že při minimálním zapojení zdravého rozumu a naší vlastní aktivity se i bez místní či globální katastrofy dostaneme k lepšímu životu a životnímu stylu, který nám umožní příjemnější, protože svobodnější existenci. A o to v tom našem stále nesvobodnějším světě závislostí na nepotřebných zbytečnostech přece jde. Alespoň mnohým z nás.

Aneb, jak se dočteme na stránkách preppers.cz:

Přestaňte si dělat starosti kvůli tomu, co nemůžete změnit a udělejte něco s tím, co změnit můžete. Jinými slovy – připravte se! Dobrá zpráva je, že nepotřebujete podzemní bunkr a zásobu MRE na pět let, abyste připravili sebe a svou rodinu. Velmi dlouhá cesta začíná jednoduchým krokem, tak se nemusíte cítit zavaleni – prostě začněte!

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Agenda 21: Celosvětová tyranie jako &quote;udržitelný rozvoj&quote;? USA pracují na odlidnění planety. V soukolí se otáčí i Česká republika. Koho obětujeme nejdříve? Šokující vize z roku 1969

Agenda 21: Celosvětová tyranie jako "udržitelný rozvoj"? USA pracují na odlidnění planety....

Kyjev slouží jako vývozce &quote;jaderných mozků&quote; i zbraní teroristům: Země se dále propadá do chaosu. Boje na východní frontě se stupňují. Podpora tureckým pučistům? Kdy vybuchne další Černobyl?

Kyjev slouží jako vývozce "jaderných mozků" i zbraní teroristům: Země se dále propadá...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky