Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Hydra policejního státu pořád nemá dost: Likvidace chatrných zbytků svobod ministrem pro lidská práva. Korupce víc než vražda. Lumpem snadno a rychle na politickou objednávku

Hydra policejního státu pořád nemá dost: Likvidace chatrných zbytků svobod ministrem pro lidská práva. Korupce víc než vražda. Lumpem snadno a rychle na politickou objednávku

15. 12. 2015

Tisk článku

Michal Fraiman si „u příležitosti oslav“ Mezinárodního dne boje proti korupci opět prostudoval připravovanou novelu Trestního řádu a seznámí nás s dalšími revolučními novinkami třídního boje, který se nově přenese i do vašich mobilů

Není to tak dávno, co jsem na stránkách Protiproudu tepal připravovanou novelu Trestního řádu a ve snaze o její řekněme vtipné hodnocení jsem ji označil za sbírku poněkud infantilních nápadů. Inu snažil jsem se pamatovat na dobré vychování. Při dalším seznámení s novelou normy, kterou se má v tuzemsku v budoucnu řídit trestní řízení, ve mně narostl pocit, že jsem byl ve svých někdejších soudech nemístně mírný a že při příští úvaze na toto téma bude muset „ve veřejném zájmu“ dobré vychování stranou.

pp

Korupce horší vraždy

Na mysli mi vytanula asi dva roky stará debata s jedním nejmenovaným významným pražským advokátem. „Tady se prostě uměle vytváří dojem, že korupce je horší, než vražda a tomu se musí všechno podřídit. Je to sice pitomost, ale zkuste dneska nahlas říct, že korupce nerovná se vražda“.

Nově navrhovaná, řekněme laicky „klasifikace“, tzv. „korupčních“ trestných činů neznamená v praxi nic menšího, než například umožnění nasazení odposlechů bez rozhodnutí soudu

Ano. V době rostoucí společenské hysterie, která je nám pečlivě očkována koalicí „občanských aktivistů“ a exponentů nové justice, bude rázně uťat jakýkoli hlas, který by potřebu „přitvrdit v boji s korupcí“ zpochybňoval, nebo, nedej Bože, žádal dokonce k věci racionální debatu. V duchu bolševického třídního boje: kdo odmítá učení „o boji s korupcí“, je sám korupčník.

Netrvalo dlouho a naše milá vláda nám ústy ministra pro lidská práva skutečně sděluje, že tzv. „korupci“ hodlá zařadit mezi ty nejzávažnější trestné činy. Co na první pohled vypadá na nevinné sbírání laciných bodů, byť osobně velmi pochybuji, že téma „korupce“ ještě někoho ze skutečných občanů skutečně zajímá, při bližším zkoumání docela vyděsí.

pp

Čtěte ZDE: Klika policejních plukovníků a prokurátorů přebírá v naší zemi moc: Už nejde o kmotry, politiky či celebrity. Dveře policejních cel otevřou každému z nás. Jdou po krku zbytkům svobody

Lidská práva podle Dienstbiera

Nově navrhovaná, řekněme laicky „klasifikace“, tzv. „korupčních“ trestných činů neznamená v praxi nic menšího, než například umožnění nasazení odposlechů bez rozhodnutí soudu.

Opět si při této příležitosti připomeňme, že žijeme v zemi, kde každoročně „utěšeně“ roste absolutní počet odposlechů, aniž by to mělo jakýkoli reálný vliv na objasněnost trestných činů. V zemi, kde se díky současně nevyhnutelně rostoucímu počtu odposlechů „jalových“ rok od roku zvyšuje počet nezákonně a nesmyslně špiclovaných občanů. A rovněž v zemi, kde policie na svoji povinnost, skutečnost, že byli bezvýsledně odposloucháváni, těmto nebožákům alespoň s politováním oznámit, zvysoka kašle.

Tuto policii chce ministr pro lidská práva obdařit pravomocí šmírovat kdykoli kohokoli. A že je to právě ministr pro lidská práva, to je víc než absurdita, víc než výsměch. Co myslíte, kvízová otázka: slyšel pan ministr někdy o nějakém článku 13 Listiny základních práv a svobod, o nějakém zachování listovního tajemství?  

PP koláž

Čtěte ZDE: Odborník žasne, laik už chápe: Do Prahy dorazila další posila v boji s korupcí. Tuzemští „aktivisté“ vítají křišťálově čisté dolárky. Skončí Ivo Rittig v americkém Guantánamu?

Vítejte ve čtvrté cenové

Jistě, můžete oponovat, že to přece bude mít, jak ostatně Listina předjímá, své zákonné limity a že jako obvykle jen zbytečně straším. Příkladů, jak moc si soudobá neohrožená policie a osvobozená prokuratura láme, respektive neláme hlavu s nějakou tou zákonností, najde laskavý čtenář v mých článcích více než dost. Pojďme tedy pro změnu zkusit něco jako případovou studii.

Na začátku je podezření, to když se bdělý policista či uvědomělý státní zástupce dozví „o okolnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin“. Tím nastává neveřejná část trestního řízení, takzvané prověřování.  Jeho smyslem je, pardon mělo by v právním státě být, zjistit s větší mírou pravděpodobnosti, zda se trestný čin stal a zda jej spáchala určitá osoba, vůči níž lze pak zahájit trestní stíhání. Ve skutečnosti ale jde o jakousi formalitu, jak takzvaně „zahájit úkony“, tedy jak se dobrat třeba právě odposlechů.

Dnes však policajtovi stojí v cestě ještě státní zástupce a soudce. Pravda, ani reprezentanti těchto institucí si toho času s nějakou zákonností hlavu nelámou. Tak proč to hořekování? Protože minimálně právě na úrovni soudů se ledasjakému zvěrstvu i za našich těžkých dob daří zabránit, zatímco nasazení odposlechu toliko z vůle nějakého šíleného plukovníka nás vrhá na úroveň justiční čtvrté cenové.

Odposlech snadno a rychle

Protože zatímco dnes se nad výrobou nějakého toho podezření musí sejít minimálně právě policista, státní zástupce a soudce, podle této revoluční novinky bude, v případě „korupce“, stačit policejní kreativita.

Jak se to dělá? Tak to mi zase pro změnu vyprávěl jeden dnes již bývalý příslušník jednoho „elitního“ úvaru. „Sedneš si za stůl, vezmeš úřeďák, podíváš se z okna a začneš psát: dnešního dne jsem operativní cestou získal poznatek, že…“ Zbytek si doplňte podle libosti, ale musí tam být magické slovo „korupce“ či „úplatek“, čím více nul, tím lépe. Pokud by vám „operativní cesta“ přišla poněkud fádní, napište květnaté „poznatek byl získán vytěžením důvěrnické sítě“ a kdyby ani to nepostačovalo, zkuste osvědčené „zjištěno odposlechem v jiné trestní věci“.  A pak už jen škráb podpis, buch štempl, máme podezření z korupce jako víno. A můžeme odposlouchávat.

Vítejte v policejním státě.

pp

Čtěte ZDE: Nečesaný, Nečas a naondulovaná „spravedlnost“: Nedotknutelným dovoleno vše? Kolik lidí právě teď sedí neprávem? Nový zákon vezme poslední šanci. Docent Chocholoušek opět na scéně

Výbor pro obecné blaho

Abych byl spravedlivý, tak pan lidskoprávní ministr Dienstbier v tom není sám. Nebudete tomu patrně věřit, ale existuje u nás instituce zvoucí se Rada vlády pro koordinaci boje s korupcí. Trefnější pojmenování by snad ale bylo Výbor pro veřejné blaho 2015 (předchůdce všech institucí státního terorismu vynalezený za francouzské revoleuce, pozn. PP), protože shora popsaná zhovadilost vzešla právě z této prapodivné instituce.

Nechci být lacině neuctivý, ale počet inteligentních lidí, kteří v tomto orgánu t. č. zasedají, se limitně blíží nule. Já sám je napočítal na prstech jedné ruky, ale nechám na úvaze a hodnocení ctěného P. T. čtenářstva, račte si topřepočítat sami:

Nadto chci věřit tomu, že moji favorité se zasedání, ze kterého vzešla tato pitomost, neúčastnili.

Staré známé firmy

Vzhledem k dalšímu složení této hvězdné protikorupční pěchoty, by pak totiž nebylo divu, že inkriminovaný návrh prošel.

Jak by ne, když zde zasedají i budoucí uživatelé navrhované novinky, tedy ředitel protikorupční policie, ředitel generální inspekce a nejvyšší státní zástupce. Ti přece vědí sami nejlépe, jak je dnes těžké „bojovat s korupcí“ a co k tomu potřebují. Stejně jako v případě zákona o státním zastupitelství se tak dostáváme do stavu, ve kterém si obrazně řečeno lékaři sami vydávají úhradovou vyhlášku. Dokonalé.

A věc se jeví ještě pochopitelnější, projdeme-li si v druhé půlce seznamu defilé zástupců „občanských“ aktivit: Transparency International, Oživení a Nadační fond proti korupci, aneb Bureš, Kameník a Soukenka jsou kamarádi. Dreimall achtung. Kluci v akci.

S „bojem proti korupci“ tak naší vládě radí krom plukovníků a prokurátorů i ti, kdož nás pravidelně převážně za naše peníze opakovaně utvrzují v tom, že jsme jako český národ en bloc banda zkorumpovaných hovad a onu „korupci“ v laboratořích svých „občanských“ aktivů v podstatě vyrábějí. Opět dokonalé.  

Rada vlády je vůbec dokonalým předobrazem celého soudobého protikorupčního divadla, které ve jménu práv a svobod naše práva a svobody ve skutečnosti systematicky likviduje.   

pp

Čtěte ZDE: Neuvěřitelné zprávy z Tramtárie: Prokurátoři páchají bezpráví a lid jim za to vděčně platí. Teď jim předá i veškerou moc. Poctiví se přece nemusejí ničeho bát. Chvála totality

Jede, jede mašinka...

A tak hádám, že letos se Česká republika zase propadne v žebříčku indexu vnímání korupce, sestavovaném Transparency, ze stávající úrovně Bahrajnu někam k Somálsku. Zástupce této „nadnárodní nevládky“ si pak v Radě vlády posteskne, že ani odposlechy bez soudního povolení nezabraly. A že bude potřeba uzákonit třeba domovní prohlídky bez soudního povolení nebo možnost v případě podezření z korupce ukládat bez soudu, aby se to nezdržovalo, zkrátka nějakým revolučním dekretem, paušální desetileté tresty.

Pak se o tom bude muset, nejlépe za peníze EU, udělat nějaký ten seminář, vypsat nějaké ty odměny, rozdat nějaké ty ceny „za odvahu“ a protikorupční mašinka pojede v „zájmu občanské společnosti“ vesele dál.

Nejsem závistivý člověk, nechť se pánové vezou. My bychom si ale měli zavčas uvědomit, že v kabině strojvůdce stojí ve skutečnosti exponenti nové justice, kterým „občanští aktivisté“ za pár stříbrných na jejich granty a masochističtí polici za bláhovou víru ve znovuzvolení, umožňují libovolně si nastavovat pravidla. A ještě se u toho vesele usmívat z televizních obrazovek.

Jsme zastánci lumpů?

Střípky z návrhu nového trestního řádu kousek po kousku ukazují, že se tento návrh opravdu, ale opravdu nepovedl.

Možnost „zabásnout“ svědka, o které jsem psal obsáhle minule, odposlechy bez soudního povolení, nebo nenápadná možnost zabavit, opět bez soudu, majetek nejen podezřelému, ale i jeho příbuzným. Samozřejmě pouze bude-li tu podezření, že tento majetek má souvislost s podezřením z nějaké té trestné činností, vzešlým jak shora naznačeno „z důvěrnické sítě“ nebo rovnou z „operativního poznatku“.  A tak pořád dokola. Úvahy nad tím, k čemu všemu se dá zneužít „zajištění“ svědka, odposlech či revoluční zabavování majetku, jeví se jako nekonečné.  

Dovolte mi závěrem malou odbočku. V jedné z redakčních listáren šéfredaktora Protiproudu jsem narazil na zajímavý postřeh čtenářky, které se náš internetový list zamlouvá, až na to, že se pořád zastáváme všech těch Rathů, Grossů, Kramných a jiných lumpů. Jestli to prý máme vůbec zapotřebí.

Vědom si pravděpodobného nařčení z podlézavosti musím přesto v souladu s odpovědí Petra Hájka konstatovat, že naše snaha o zachování elementární ochrany práv, včetně ochrany práv osob v souvislosti s trestním řízením není snahou zastávat se „lumpů“. Je snahou upozornit, že pokud tendencím, které zhmotňuje mimo jiné třeba právě stávající návrh nového trestního řádu, včas nezabráníme, může se „lumpem“ stát každý z nás.  

S takovýmito zákony snadněji, než kdykoli předtím.

pp


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Vězeň policejní a soudní mafie je na svobodě: Co bylo delší? Dvacet tři let, či poslední (zbytečné) dny? Kajínek ven, Kalousek a Sobotka dovnitř? Až bude Babiš účtovat, Zeman milost neudělí. Osvobozující facka

Vězeň policejní a soudní mafie je na svobodě: Co bylo delší? Dvacet tři let, či poslední...

Manchester: Muslimové už zabíjejí i naše děti. Jak dlouho ještě budeme ustupovat? Kterému lidu politici naslouchají?  Doba pro toleranci je pryč. Musíme se jich zbavit! Bránit se nechceme, neumíme, nebo nesmíme?

Manchester: Muslimové už zabíjejí i naše děti. Jak dlouho ještě budeme ustupovat? Kterému...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky