Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Záhada protažených lebek: Jsou vzrušující nálezy v Peru důkazem mimozemského života? Nejednoduché řešení archelogické hádanky. Zelená pro E.T. - červená pro upíry. Co mají společného Čelákovice a Paracas?

Záhada protažených lebek: Jsou vzrušující nálezy v Peru důkazem mimozemského života? Nejednoduché řešení archelogické hádanky. Zelená pro E.T. - červená pro upíry. Co mají společného Čelákovice a Paracas?

16. 1. 2016

Erika Magdalena Peprná si všímá jedné drobné zprávičky, která může mít pro náš svět gigantické důsledky - pokud ji správně uchopíme

Před několika dny proskočila drobná zpráva na jednom českém zábavném/záhadném serveru. Týkala se "záhadných lebek z Paracas": v Jižní Americe nalezených, neuvěřitelně vyhlížejících podlouhlých lebek bytostí, které možná nebyly tak docela lidské. Ony lebky jsou skutečně zvláštní. Možná v sobě obsahují klíč k jedné záhadě. Ale trochu jiný, než by většina "záhadologů" ráda.

Mimozemšťané jsou "in"

Ne-lidský charakter lebek měly potvrdit genetické testy. Záhada nespočívá ovšem pouze v lebkách a jejich původu. Zvláštní je také to, proč se článek objevil zrovna nyní. Dotyčný výzkum už totiž proběhl (médii) před zhruba rokem.

Nic proti - prostě se momentálně hodil. Současně si ale nelze nevšimnout, že dobře zapadá do trendu. Poslední dobou se množí zprávy o možné existenci "života mimo Život", tedy mimo Zemi. Psali jsme o tom několikrát už i na Protiproudu: mimozemšťané jsou pokládáni za možné, pravděpodobné - ba vlastně už skoro přítomné. Pozoruhodné je také to, že zprávy o možnosti mimozemského života mají tendenci se rojit přesně v okamžiku, kdy na "bojišti Země" - třeba na Ukrajině, nebo v Sýrii - povážlivě přihořívá.

Jak je to tedy s lebkami z Paracas? Jde o podobný "testovací balónek"? Faktem je, že divné jsou. Skutečně divné. A navíc nelidské. Alespoň máme-li věřit Brienu Foersterovi et al., kteří lebky zkoumali. 

Lebky údajně nejsou lidské

Tři tisíce let staré pohřebiště v jihoperuánském Paracas vydalo zhruba čtyřicet lebek, které neodpovídají ani běžné lidské velikosti, ani anatomii. Mají protáhlou, podlouhlou mozkovnu, v některých případech až o 25% větší a 60 % (!) těžší oproti běžným lidským rozměrům. Kromě toho mají některé nálezy místo dvou temenních kostí jen jednu, zato mimořádně obrovskou a vydutou. Zkrátka - podivné. Vypadají jako z béčekového filmu o mimozemšťanech. E.T. by zajásal a i bez telefonu by se rázem cítil jako doma.

Čtěte ZDE: Tajemný incident v Roswellu nebyl dosud objasněn: Mimozemšťané? Tajná zbraň testovaná Pentagonem? Vyráběli nacisté prototypy UFO u Prahy? Chystá se obří mystifikace?

Čtěte ZDE: NASA ve službě démonů Nového světového řádu: Kontakt s mimozemšťany prý již brzy. Utajované „vědecké“ zjištění: Křesťanům invaze nehrozí. Totální zbraň

Domorodci sice byli známi tím, že dětem svazovali hlavičky, takže je měly dlouhé a protáhlé, ale to nevysvětluje ani zvětšení mozkovny, ani jednu kost místo dvou. Uměle "protažené" hlavičky se navíc nalezly vedle těch "divných" - takže rozdíl je dobře vidět. Vypadá to spíše, jako by domorodci mechanicky napodobovali nějaký "vzor".

Především ale - Brien Foerster zhruba před rokem zveřejnil výsledky genetické analýzy. Lebky prý prozkoumal genetik, který "si přál zůstat v anonymitě" a po analýze mitochondriální DNA zjistil, že odchylky jsou natolik velké, že nemůže jít o žádný známý druh člověka ani zvířete.

Nefilim?

Jak bylo řečeno, lebky vypadají tak naprosto "ne-lidsky", že se okamžitě vynořily spekulace, o co šlo - snad o mimozemsko-lidské křížence, nebo o proslavené biblické "Nefilim", které záhadologové také rádi nazývají mimozemsko-lidskými hybridy. 

Zajímavý nápad, prosazovaný především stoupenci "alternativní archeologie". "Nefilim" je původně hebrejský termín ze Starého zákona (Genesis 6:4, Numeri 13:33), který označuje "zrůdy" či "obry", nebo snad "bohatýry", kteří vzešli ze spojení "dcer lidských" a "synů Božích". 

Že spousta stoupenců "dänikenovského" směru uvažování zajásá nad "dokladem" existence mimozemšťanů v Bibli, je jasné. Stejně jasné ovšem je, že Biblický text nikde "syny Boží" neoznačuje za mimozemšťany ve smyslu našich dnešních sci-fi. Možná leda za "ne-pozemšťany", tedy za někoho, kdo není tak docela člověkem. A to je podstatný rozdíl. I kdyby peruánské lebky souvisely s "obry" zvanými Nefilim, což není vůbec jisté.

"Akta X" made in Čelákovice

Stejně jako je nejednoduché propojení "Nefilim" s podivnými (možná) ne-lidskými lebkami z Peru, není to ve skutečnosti vůbec jednoduché s výzkumem samotným. Brien Foerster sice šéfuje místnímu historickému muzeu, ale kromě toho nemá žádnou klasickou kvalifikaci. Jde o archeologického nadšence, stoupence "alternativní archeologie" - což ho v očích mnoha vědců předem diskriminuje. Navíc své závěry neuveřejnil v žádném "prestižním" vědeckém časopise, ale docela obyčejně na facebooku. A vlastně se o nich nic pořádného neví.

Brien Foerster

Těžko tedy říci, zda jsou platné. Klidně být nemusí. Nebo také mohou. Jak už bylo řečeno, odlišnost, která z podlouhlých lebek čiší, je skutečně spektakulární. A pokud by někdo měl k dispozici podobně spektakulární materiál a la "Akta X", asi by se zveřejňováním informací o sobě nepospíchal a materiál nedával z ruky - aby náhodou "záhadně nezmizel" (on, nebo vzorky). A i kdyby jeho nálezy zkoumala vědecká komunita poctivě a nikomu z mocných nepřišly nebezpečné natolik, aby je "ztopil", je možné, že by vědci na nic nepřišli, i kdyby jim pravda zírala přímo do očí. 

Tak, jako se to zřejmě stalo s podobným českým nálezem, upíry z Čelákovic: dlouhé špičaté zuby a další odlišnosti u nalezených koster pokládali antropologové prý za "nic neobvyklého" a kosterní nálezy z 11. století dál označují za hroby nešťastníků, kteří prostě měli náhodou tu smůlu, že proti nim byl proveden protivampyrický zásah. Kosti zatím zmizely kdesi v archivu a nejsou k mání. 

To je samozřejmě jiný příběh. A také "jenom pověst". Peruánské mimozemšťany však dost možná čeká růžovější budoucnost, než české upíry. Na rozdíl od upírů totiž dobře zapadají do současného všeobecného trendu. 

Badatel představuje lebky (anglicky)

Truth is in there

"Víra" v život mimo Zemi se - na rozdíl od vědomí o existenci sil, které bychom mohli nazvat démonické - zvolna stává mainstreamem. Dobře zapadá do současného "vědeckého světového názoru". Také se velmi hodí mocným. Těžko si představit lepší jednotící prvek roztříštěného světa, než "společného nepřítele z kosmu". Nebo větší autoritu, než "moudré mimozemšťany", vybavené mnohem lepší technologií, než je ta naše. Pokud by si na ně někdo dokázal "zahrát", třeba technologicky, jistě by dokázal ovládat lidstvo způsobem, o němž se zatím žádnému diktátorovi na světě ani nesnilo.

"Hrát si na mimozemšťany" ovšem nemusí jen člověk, vybavený - řekněme - hypermoderními hejblátky produkujícími hologramy. Může si na ně hrát někdo úplně jiný. A v tom spočívá onen háček.

Zkusme si představit, že paracaské lebky skutečně nejsou tak docela lidské. Zkusme na chvilku zauvažovat o možnosti, že skutečně nějak souvisejí s "ne-pozemšťany", o nichž se zmiňuje biblický text. Pokud je to důkaz, že tito démoničtí ne-pozemšťané chodili po Zemi, byla by to naprosto fascinující zpráva. Zpráva o tom, že s naší realitou se to má poněkud jinak, než jsme si zvyklí připustit.

Tu by ovšem dnešní mocní, na rozdíl od vlastně celkem krotké "banální" zprávy o mimozemšťanech, jistě slyšeli neradi. Šlo by totiž o daleko větší "trhák a senzaci", než populární moderní mýtus o existenci mimozemské "humanoidní" civilizace. Potvrzovalo by to především něco klíčového o životě tady, na Zemi. Dávala by příležtost "rekonstrukce paměti" ve smyslu "nepříjemné pravdy".

Například zjištění, že Bible není jen "pohádkou pro dospělé" či prostorem pro nesmyslné dänikenovské spekulace, ale sdělením o skutečnostech, kterým jsme jen odvykli (byli jsme odnaučeni) rozumět. Rekonstruovaná paměť by nám totiž dala možnost pomyslet si cosi poměrně zásadního o démonech v podobě mimozemšťanů, až (pokud) se objeví. A lépe bychom porozuměli tvrzení "expertů" z NASA a Hollywoodu, že to bude co nevidět.

Pokud tedy jsou lebky z Paracas skutečně dokumentem něčeho podobného, čeká je rychlý pád do zapomnění. Tak jako čelakovické "zubaté kostry". Upíři, démoni či ďábel jsou přece jen strašáci ze středověku, vhodní nanejvýš jako směšné rekvizity do béčkových hororů.

Hurá do kosmického věku! 

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Nad říší uhlobarona Bakaly se stahují mračna. Pomsta kněžny Drahomíry. Odnese ho čert do pekla, nebo už se stalo? Proč tak rád kope tunely? Poslední nájemník vrací úder. Horníci z OKD podávají žalobu. Už to začalo

Nad říší uhlobarona Bakaly se stahují mračna. Pomsta kněžny Drahomíry. Odnese ho čert...

Slovenský premiér v Moskvě: Sliby, ujišťování - a co realita? Tvářit se proevropsky, řečnit národovecky, jednat jak se to právě hodí. Střední Evropa mezi mlýnskými kameny

Slovenský premiér v Moskvě: Sliby, ujišťování - a co realita? Tvářit se proevropsky, řečnit...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky