Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Donald Trump v protiproudu: I kdyby ho zničili, již teď vyhrál. Před velkým krokem ke Slovensku. Co zjistil Chovanec o zkoušce na puč proti Zemanovi? Poučení z vynálezu zkázy

Donald Trump v protiproudu: I kdyby ho zničili, již teď vyhrál. Před velkým krokem ke Slovensku. Co zjistil Chovanec o zkoušce na puč proti Zemanovi? Poučení z vynálezu zkázy

21. 2. 2016

Tisk článku

Petr Hájek se zamýšlí nad několika zásadními dopisy z redakční pošty a přináší stále ještě polotajné informace o jednom velkém kroku, který je před námi

Závěr týdne přinesl několik událostí, které by v klidnějších dobách každá zvlášť vystačily na hlavní titulky v médiích: Americký a ruský ministr zahraničí se dohodli na dalším příměří v Sýrii a zdecimovaní „umírnění teroristé“ (umírnění proto, že vraždí jen vojáky a civilisty věrné regulérnímu prezidentu Asadovi) náhle souhlasí se zastavením bojů. O mnoha desítkách mrtvých (z jejich rukou) při dnešním atentátu v Homsu, který jejich „umírněné úmysly“ dotvrdil, ani nemluvě.

 pp

Donald Trump vyhrál další primárky, přestože (možná i právě pro to, že) se do něj zcela bezpříkladným způsobem obul „mediální papež“ František při návštěvě Mexika. Kdyby důsledkem nebylo nic jiného, než že ze hry o Bílý dům odstoupil nejmladší z klanu Bushů, Jeb, už nyní byla Trumpova mise proti celému tomu komplotu „hochů, kteří spolu mluví“, úspěšná. O Clintonové, která opět s odřenýma ušima porazila „staříka Sanderse“, ani nemluvě.

Pro nás přesto asi nejzajímavější byl další jako vždy „úspěšný“ výsledek další mafiánské sleziny v Bruselu, který jen potvrdil, jak se současní „evropští lídři“ svým cynickým kápům zpoza oceánu již k nerozeznání podobají: Kancléřka Merkelová všechny podle očekávání jako vždy převálcovala, s migranty se tedy dále pojede kočárem bílým podél černých skal, směšnost „českého předsednictví“ V4 (a tzv. alternativního plánu B), vyplula na povrch v plné parádě, ale že by tedy hodlali "naši furianti" něco podstatného udělat na ochranu našich hranic – to ani náhodou. O směšné „dohodě s Cameronem“, aby Velká Británie přes odpor většiny občanů nadále setrvala v EU, ani nemluvě.

Čtěte ZDE: Boháč Sobotka jede rozhazovat naše peníze migrantům: Nesvatá trojice s nataženou dlaní. Kolik by stál plot? Za co vlastně platíme Turkovi? Jak obstarat naše národní zájmy. Přiležitost se nebude opakovat

Čtěte ZDE: Evropští kmotři se právě radí, jak nás zabít: Také premiér Psí dečka tančí s vlky. Jak je důležité míti Rozum(ka). Dokonalý byznys z našich daní. Někdo to rád horké

Radost v poště

Je příznačné, že žádná z těchto „světodějných událostí“ naši veřejnost už žádným výrazným způsobem nevzrušuje. My se k nim samozřejmě v nějaké podobě ještě vrátíme, cítíce profesionální povinnost společně se s našimi čtenáři zamyslet nad tím, jaké (nebezpečné) komedie to před našima očima politici (s námi) hrají.

Ano, společně. Je pro nás, jak dávno víte, nesmírně důležité, co si o všem tom rachotivém „automatu svět“ myslí především naši čtenáři, tedy ti, kteří v mnohém spoluurčují agendu, ovlivňují úvahy a komentáře – a v neposlední řadě také pomáhají udržet Protiproud v chodu.

Bez zpětné vazby bychom se totiž brzy ocitli ve vzduchoprázdnu – v němž se tak suverénně pohybují hlavní bohatě financovaná média a jejich zaměstnanci (kdysi novináři). A to bez ohledu na to, jde-li o chválu či kritiku. Pokusím se to v naší dnešní „seanci“ předvést na několika zásadních příkladech. Ale na začátek k jednomu převratnému kroku, který je před námi:


„Naozaj parádny komentár pán Hájek!

Myslím ten o rokovaní EÚ. Mám možnosť sledovať ukrajinský parlament no a rozdiel medzi summitmi EÚ a ukrajinským parlamentom nie je žiadny. Bojím sa však niečoho iného, celý tento cirkus je akoby prelúdium pred prijatím Transatlantickej obchodnej dohody medzi EÚ a USA, teda, aby sa to prijalo o nás bez nás a tragédiou bude, že vtedy bude predsedajúcou krajinou EÚ Slovensko.“

S úctou

Svätoboj Clementis


Vážený a milý pane Clementisi,

patříte k našim pravidelným čtenářům (a občasným přispěvatelům) ze Slovenska, které je pro nás (alespoň pro mou generaci) takřka stejně tak blízké, jako moje vlast. Dostávám mnoho nádherných dopisů prakticky ze všech kontinentů, kde žijí lidé, jejichž mateřštinou je čeština či slovenština (dnes už více než rok vzhledem k ruské mutaci také ruština) – leč hlasy ze Slovenska jsou pro nás přece jen více než podstatné.

Máme na Slovensku mohutný zástup čtenářů – a dlouho jsem si myslel, že jazyk nemůže být překážkou. Jenomže všechno se mění. Po téměř čtvrt století od rozdělení na dva státy mají mladší generace už přece jen jisté problémy – právě především se čtením. A současně zjišťuji, že – navzdory tomu, že slovenskou scénu docela intenzivně sledujeme – mnohé si možná vysvětlujeme přece jen trochu jinak. Váš dopis je toho dobrou ilustrací, ale setkal jsem se s tím už i v řadě jiných vyjádření od slovenských přátel.

My zde v Čechách většinou vnímáme současnou slovenskou vládu jako národně orientovanou – jednu z mála takto otevřeně hájící národní životní zájmy občanů ve střetu s odnárodněnými politiky většiny zemí EU (včetně těch aktuálně reprezentujících ČR). Obdobně jako s nadějí hledíme k těm z Maďarska a po posledních volbách i z Polska (se vším porozuměním, že v obou zemích jde ještě o něco jiného). Proto Vaše obavy, jaký bude osud skandální a zničující dohody TTIP, bude-li projednávána za slovenského předsednictví EU, málo chápu. Odmyslím-li si samozřejmě, že jakékoli jiné „předsednictví“ než německé je čirou mystifikací, křovím a stafáží, falešně předstírající rovnost všech gubernií Bruselu, respektive Berlína.


Velký krok číslo dvě

Že o tom chceme vědět více, je nasnadě. Osudy našich nevelkých a tolik si blízkých národů jsou stále stejně propojeny, bez ohledu na státní hranice (které bohužel formálně už stejně neexistují – doufejme jen přechodně), státní rozpočty či politické reprezentace. Proto jsme se rozhodli k dalšímu velkému kroku:

Protiproud bude mít (po ruské) další národní mutaci: Již brzy jej budete moci číst i ve slovenštině!

Nepůjde však pouze o verzi jazykovou – tak jako je tomu v ruštině. Ve slovenském Protiproudu budou, vedle českých článků přeložených do slovenštiny, hrát postupně stále větší roli i slovenští „protiproudní“ autoři, které naopak budeme překládat současně i do českého vydání. Již dnes naši spolupracovníci na Slovensku potenciální autory Protiproudu.sk oslovují – a bude samozřejmě vítané, když se nám přihlásí i další.

V této klíčové době, kdy jde o všechno – včetně národní existence a identity především menších a středních evropských národů – pokládáme tento krok za vpravdě „kontrarevoluční“. Budu se k němu v příštích týdnech samozřejmě opakovaně vracet, takže se podrobnosti včas dozvíte. Zatím přece jen ještě věc trochu tajíme. Bude to velká, namáhavá a samozřejmě i nákladná práce, ale vznik prvního internetového „československého“ (bez idiotských „pomlčkových“ havlistických válek) názorového magazínu máme za něco, co možná sami ještě významem ani nedohlédáme.

To prozatím stačí: Blíže o tomto „malém krůčku pro Protiproud, ale (doufejme) velkém skoku pro naše vzájemné poznání“ (bez asistence mainstreamových manipulátorů) budu informovat v příštích týdnech.


„Dobrý den pane Hájku,

ještě bych doplnil k Vašemu článku "parlamentní hrůza.." tyto 3 zásadní informace hovořící pro variantu, že obě akce (Malá strana i Klinika) byly provedeny stejnou partou, a to s nejvyšší pravděpodobností policejních provokatérů:

1) Na demonstraci jsem byl, a když jsem se vracel domů autem, v rádiu už byly slyšet informace o napadení squatu Klinika. Jasně zaznělo, že lidé z "kliniky" viděli útočit bílé kukly, a že si to spojili s partou, která útočila na Malé Straně - přesněji té, která hrála divadlo pod taktovkou hnědé bundy. Čili šlo o ty samé lidi.

2) Bílou kuklu nikdo z rowdies ani jiných nenosí, všichni mají vždy černé, fotek a videí bylo dost a dost, je to jisté. Bílé kukly si ale mohli z jasného důvodu vzít provokatéři ze strany PČR, a to proto, aby byli jednoduše rozeznatelní pro své kolegy, kteří mohli dostat příkaz: na bílé kukly nesahat a nechat je konat. Tak přeci proběhlo i video s běžnými policisty na Malé Straně, namísto aby je donutili identifikovat se a sundat kukly, koukali na ně, jak na běžný jev, kterého se není třeba bát, nenutili je odmaskovat se... Podle mě obě akce udělali stejní provokatéři, aby to mohli hodit na demonstranty, kteří o nějaké klinice absolutně nic nevěděli... natož aby tam šli házet cosi.

3) Klinika údajně hořela, byly tam údajně zápalné lahve - to je sdělení pravdoláskovských politiků. Pokud však je známo, hořel tam jen jeden závěs, který chytl od světlice, které byly do objektu stříleny, a byly tam i dýmovnice. Kdo z běžných lidí má k dispozici světlice (včetně pistole na jejich vystřelování), a kdo z lidí má doma dýmovnice? Nikdo, toto mají k dispozici v práci jen policisté, nikdo jiný.“

Zdraví Vás

Tomáš S.

Čtěte ZDE: Případ řízených policejních provokací má hlubší pozadí: Za vším hledej americkou ambasádu. Proč selhala „Zemanova velezrada“? Babiš se vyhnul pasti. Nejsme jen kompars

Čtěte ZDE: Kabaretní hrůza pokračuje: Policie musela přiznat, kdo je „muž v hnědém“. Média pracují na úklidu sobotních provokací. Nedotknutelní, aneb Síť revolučních buněk. Stopy vedou vysoko


Milý pane Tomáši S.,

vaše svědectví patří k řadě jiných, jež nám čtenáři poskytli k této skandální akci, kterou si „kdosi“ chtěl nejspíše otestovat přípravy na (primárně „antizemanovský“) pražský Majdan. Sledujeme samozřejmě dál různé stopy – takže všechna svědectví jsou pro nás cenná. Zvláště když před pár hodinami ministr vnitra Chovanec tajemně prohlásil: "Budeme schopni pravděpodobně doložit, že jde o cílenou provokaci, ne ze strany policie, ale někoho úplně jiného." S tím, že více se dozvíme z pondělní tiskovky.

Nechme se tedy překvapit, co soudruzi vyšťourali (či pravděpodobněji „vymysleli“), aby realitu co nejlépe skryli. Určitě se na případ nepřestaneme orientovat – patří ke klíčům všeho skandálního, co se u nás v současné době děje. Čím se především Sobotkova část vlády pokouší zneškodnit „lidové hnutí odporu“ – především (ale ne jen) ve vztahu k migrantské katastrofě. A budeme na to hledět stejně otevřenýma očima a prostřednictvím našich zdrojů (tak jako doposud) – přestože to i u některých našich příznivců může vyvolat pochopitelné otázky:


„Dobrý den,

dnes jsem podpořil Vaši redakci částkou 10.000 korun, dovolte pár postřehů.

Již "nějaký ten pátek" sleduji a čtu Váš Protiproud. Vzhledem k tomu, že mně není jedno co bude s naší zemí a s prostředím, ve kterém mají vyrůstat naše děti - nositelé našich genů, sdílím v mnoha ohledech vaše názory. Poměrně často cestuji v rámci pracovní náplně po světě od USA, Mexika po Indii včetně Ruska, Ázerbajdžánu atd. a jsem schopen si udělat racionální úsudek neovlivněný demagogickými periodiky v Česku. Ve světě je mnoho "sil" resp. společenství, které mají tendenci ovlivňovat dění v celém světě, avšak současná situace je již natolik vyhrocená, že běžný člověk - občan svého státu, ať už Němec, Francouz, Švéd či Čech, je velmi znechucen jednáním svých hlav států potažmo Unie, že se skutečně začínají tvořit protipóly těchto politických představitelů.

Postupným racionálním sledováním politické, sociální a ekonomické situace v Evropě pod manipulační tendencí USA jsem se přiklonil před mnoha lety k prorusky uvažující entitě. Musím bohužel konstatovat, že se z mnoha lidí obzvláště v USA (ale nejen tam), staly řízené ovce, které potřebují ke slepé poslušnosti dostat od státu základní ekonomické hodnoty a de facto je jim jedno, co dělají navenek jejich vlády. USA v tomto vedou prim a byť to byla země zaslíbená, země s obrovským morálním a ekonomickým potenciálem, postupně v rámci rádoby demokracie zdegenerovala a omezila se fakticky už na pouhý export války.

USA vyvážejí válku, to dnes ví kdejaký středně inteligentní člověk na celém světě.

Dovolím si konstatovat, že demokracie je krásná věc, ale ruku v ruce s ekonomickým a sociálním růstem dané společnosti upadá zpět do anarchie a chaosu. Současný člověk nemá v sobě dostatek sebereflexe a uvědomění vyjma snad originálního Němce, aby dokázal autonomně každý sám za sebe sounáležet s pravidly demokracie jako zřízení.

Proto jsme svědky, obzvláště v jižních zemích, faktu, že bez určitého druhu diktátorství nelze společnosti různých etnik, ras a náboženství udržet v relativním klidovém režimu schopného soužití.

(...)

Dovolím si krátce poradit Vaší redakci, aby se nenechala strhnout demagogií ať už ze strany levé či pravé. Říkám to proto, že poslední dobou už fabulace a vyhranění názorů vašich komentátorů a redaktorů jde do extrému, který je až chronicky zarputilý, bez sebereflexe a seriózního náhledu na reálný svět. Ztratíte tím postupně Vaše příznivce!

Chápu, že chcete vyburcovat lidi, kterým není lhostejné, co se kolem nás děje, ale prosím, nepřežeňte to, protože lidé nejsou hloupí a čtou i mezi řádky a když uvidí zdeformovanou demagogii, vyhodnotí to jako vaši tendenci řídit masy resp. vaše příznivce opět předurčeným směrem a to určitě není správná cesta. Váš deník má být prostředek pro reálné nahlížení lidí na dění kolem nás bez ideologického ovlivňování přes zmanipulovaná manipulační média, aby byli schopni si sami utvořit názor a podle něho jednat. Nikoliv prostředek pro řízení lidí! Tak si to uvědomte a nepokazte si renomé.

S pozdravem

Petr Horák


Vážený a milý pane Horáku,

snad přijmete, že z Vašeho dlouhého analytického dopisu jsem část vynechal, abych se mohl soustředit na jeho závěr. I když se v naší poště mnoho dopisů s takovým „varováním“ neobjevuje, tím spíše na něj chci odpovědět.

Nejprve mi však dovolte, abych Vám poděkoval za štědrý dar. Protože jste náš příznivec a pravidelný čtenář, jistě dávno víte, že cenou za opozici k mainstreamovým médiím a politikům, je inzertní blokáda Protiproudu ze strany velkých reklamních agentur. Každý dar či jiný finanční příspěvek je tedy pro naše další fungování téměř existenční záležitostí.

Pán Bůh zaplať, stále více našich čtenářů si to uvědomuje. A ozývají se nám ve větší míře konečně také menší a střední podnikatelé-inzerenti (nepoužívající agentury), kteří pochopili, že naše vysoká čtenost jim dává možnost významně oslovit své potenciální zákazníky.

Přispívají nám skutečně lidé ze všech koutů naší země podle svých možností – od pár desetikorun až k tak významným částkám, jako je ta Vaše. Všem budiž za to stejný nesmírný dík! Dokud to tak bude, budeme – společně – žít. Ze svých vlastních soukromých prostředků jsme do Protiproudu již investovali vše, co jsme mohli – s vědomím, že návratnost je nulová, ale že smysl všeho toho namáhavého snažení (úvahy o smyslu kapky vody v moři dnes nechám stranou) je víc než to. A věříme tomu stále. Možná dnes více, než když jsme začínali, protože „odpověď“ stále větší části naší veřejnosti je úchvatná. A pochopitelně zavazující. Proto beru dva závěrečné odstavce vašeho dopisu tak vážně. Proto je zveřejňuji a chci na ně stejně veřejně reagovat.

Naše redakce není velká, fungujeme opravdu skromně, přesto však se stále pohybujeme „na hraně“. Nemáme žádného „bohatého strýčka“ ukrytého za různými americkými (či jinými západními) „nadacemi“ či jinak utajenými vládními zdroji. Právě na nich stojí mainstreamové weby, které vznikly v posledním roce, aby v nikoli českých národních zájmech zvyšovaly úroveň mystifikací, polopravd, lží a propagandy, demagogie, na niž už hlavní média sama nestačí, neboť veřejnost jim přestává ve stále větší míře věřit.

A tím se dostávám k závažným slovům v závěru Vašeho dopisu: „...poslední dobou už fabulace a vyhranění názorů vašich komentátorů a redaktorů jde do extrému, který je až chronicky zarputilý, bez sebereflexe a seriózního náhledu na reálný svět,“ píšete.

Napadají mne tři věci, které k Vaší poznámce pokládám za dobré zvážit:

1) Efekt kontrastu

Tím, jak kolem nás divoce zesiluje mainstreamová (nejen protiruská) válečnická propaganda hlavních médií a kvůli prohlubující se migrantské krizi a dramatizujícím se poměrům uvnitř EU, dochází k paradoxu: Informace, komentáře, analýzy a názory, které tomuto tlaku oponují, se „opticky“ stávají „ostřejší“ – přestože jsou vlastně stále stejné.

2) Efekt „nevyvažování“

Mainstream ve snaze vytvořit zdání objektivity používá známý trik „vyvažování“. Prostě vedle tvrdé propagandy „ukápne“ občas něco „z druhé strany“, aby vytvořil dojem, „seriózního náhledu na reálný svět“, řečeno Vašimi slovy. Jenže to je podvod největší. Kdysi, když byl ještě opravdovým „bardem“, zpíval J. Hutka ve své písni Pravděpodobné vzdálenosti: „Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá“.

Nechceme nic předstírat – a už vůbec ne „názorovou neutralitu“. Nechceme hrát se čtenáři takové manipulativní hry, odmítáme tuto „politickou korektnost“ (čili pokrytectví a autocenzuru). Jsme přesvědčeni, že náš čtenář je dospělý a zodpovědný člověk, který pro orientaci v našem stále zapeklitějším světě potřebuje znát jasné a nedvojsmyslné zdůvodněné postoje. Proto programově neutralistické „vyvažování“ odmítáme – což neznamená ignorovat argumenty pro i proti.

3) Respekt k autorství

Současně chceme, aby naši autoři tvořili bez cenzury – především té vnitřní, „předběžné“. Proto někdy tiskneme i texty, s jejichž podobou je možné vést diskusi – souhlasit či naopak. Nevytváříme názorové ghetto – jdeme naopak proti němu. Pokud se autoři nepohybují úplně v „jiném pásmu“ – které by mířilo k manipulaci – jsou pro ně naše stránky otevřeny. V tom spatřujeme ostatně smysl skutečné (jak se někdy nepřesně říká „nezávislé“, neboť taková neexistuje) svobodné žurnalistiky.

Nechceme nikoho „řídit“. Smyslem naší úmorné práce je, aby občan obklopený dvacet čtyři hodin denně bezpříkladnou „vymývací kůrou“ mediálního rachotu dostal k dispozici svobodný nástroj k přemýšlení a k orientaci – kterou si sám zvolí. Pokusím se to vzápětí ještě konkrétněji demonstrovat na jednom z následujících dopisů.

Samozřejmě: nejsme dokonalí a chyby dělá každý. My se snažíme, aby těch našich bylo co nejméně. A fakt, že jsme ještě nemuseli čelit žádnému sporu, je pro nás také v jistém smyslu „vysvědčení“.

Dovolte, abych Vám ještě jednou za sebe a za celou redakci poděkoval nejen za štědrý příspěvek na náš provoz, ale také za hluboce projevený zájem o naši práci. Obojího si vážíme stejnou měrou.

S mnoha přátelskými pozdravy

Petr Hájek


Vážená redakce, poslala jsem Vám koncem roku 2015 nějaký menší penízek na Vaši podporu. Můžete mi prosím poslat nějaké potvrzení?

S pozdravem a poděkováním za Vaši práci

Alžběta K.


Milá a vážená paní Alžběto

(plné jméno raději neuvádím, pokud s Vámi nejsme dohodnuti),

jen krátce k Vašemu dotazu, protože se také opakuje: Pokud dárce potřebuje ke svému daru potvrzení (například kvůli daním), je lépe, když s námi dopředu uzavře darovací smlouvu. Budiž však řečeno, že daňový odpočet si můžete uplatnit (do určité výše) i bez toho a jde-li o vyšší částky, je dobré zvážit rovněž inzerci. Nebudete-li si příště vědět rady, neváhejte se ozvat předem.

V každém případě Vám samozřejmě potvrzení pošleme i s velkým poděkováním, které tady činím samozřejmě rád i veřejně.

S díky

Petr Hájek


„Pane Hájku,

původně jsem nechtěl na takovou slátaninu vůbec reagovat. Lidé v mém okolí mne však požádali, abych Vám napsal. Tož tak činím, nedělá mi to však žádnou radost. Pracuji v CERNu již skoro třicet let a považuji Vámi uveřejněný článek za tak hloupý, že začínám pochybovat o Vašem duševním zdraví. I člověk se znalostmi středoškolské fyziky pozná, že tvrzení p. Kopeckého jsou naprosto nesmyslná. Jak je možné, že si neověříte informace, které zveřejňujete? Nebo Vám nezáleží na image Protiproudu?

Začal jste docela dobře - demagogie českých masmédií potřebuje nutně protiváhu. Avšak příliš často dáváte prostor neověřeným informacím, mystice, šarlatánství a spekulacím. Mohu větu po větě v hloupém článku oponovat a vysvětlit omyly pana Prof. Doc. Kopeckého PhD. Obávám se však, že to bude plýtváním času.

Dotaz na závěr: Můj bratr se narodil v r. 1954. Je nějak spojen s Bilderbergem? Jak ho znám, po mém dotazu by mne považoval za duševně chorého.

S pozdravem a polepšete se.

Jan Weichert

pp

Čtěte ZDE: Nic není náhoda: CERN i Bilderberg mají stejný rok narození. Sto tisíc sluncí a temná substance. Otevírá urychlovač částic pod Ženevou novou dimenzi? Lesk a bída konspiračních teorií ve světě spiklenecké praxe


Vážený pane Weicherte,

také za Váš dopis upřímně děkuji – je oním „druhým dílem“ k dopisu pana Horáka. Výhrada však vypadá mnohem „konkrétněji“, neboť, jak říkáte, v CERNu pracujete již tři desetiletí. A tak byste vskutku o něm měl něco vědět.

Přesto jste mě takto jednoduchou argumentací nepřesvědčil. Asi jako by mne těžko přesvědčil poctivý lékař či letitý expert Světové zdravotnické organizace výtkou, že píšeme „šílené věci“ o očkování (atd.), když nejsme odborníci. Nebo člen ochranky prezidenta Kennedyho, rozčilující se nad „konspiračními teoriemi“, které podle něj nezodpovědně dokazují, že se Kennedy stal obětí tajných služeb své vlastní země a spiknutí - mne také nevyburcuje ke změně názoru či rozhodnutí o nepublikování. O významných obhájcích „přirozeného zhroucení“ Dvojčat 11. 9. 2001 v New Yorku, údajně v důsledku nárazu letadel ani nemluvím.

Chci tím pouze připomenout efekt „expertní slepoty“ mnohých, kteří v dobré víře pracují na čemsi podle jejich názoru důležitém „pro lidstvo“ – co však může být ve skutečnosti zneužito k něčemu úplně opačnému. Hezkou ilustrací této známé skutečnosti je (v mnohém samozřejmě naivní – to je věc žánru) pro naši generaci film Vynález zkázy.

Myslím, že ve věcech tak zásadních a (i podle spousty odborných expertů) problematických a potenciálně nebezpečných jako jsou genetické manipulace či CERN (obojí je si vlastně v mnohém podobné), není skeptické zkoumání problému na škodu. A to dokonce i tehdy, dopustí-li se autor nějakého zjednodušení (netiskneme doktorské práce). Jsem přesvědčen, že varování – dokonce třeba i „aprioristické“ – je v tomto ohledu naprosto na místě. Ledaže by byl svět plný úchvatných vědců (a jejich "řídících orgánů"), kteří na nic jiného než na dobro člověka a „čistou vědu“ základního výzkumu nepomyslí.

Opravdu si myslíte, že CERN má pouze neutrální „vědecký“ význam? Já nikoli. Možná i pro to, že jsem dlouhé roky pobýval v doteku s nejvyššími politickými kruhy, kde se (kromě jiného) o podobných „CERNech“ často hovořilo.

Přesto moc děkuji za názor a věřím, že přijmete i ten můj.

S přátelskými pozdravy

Petr Hájek


Vážený pane Hájku, vážená redakce Protiproudu,

nemohu opět nereagovat nejen na vaše články. Přemýšlím o naší i evropské patové situaci a také, kde je její příčina. Pořád se vede zatím mnoho řečí (i z mé strany samozřejmě), co a jak udělat, aby nám neshořel dům. Vesměs to víme a hledají se cesty, jak na to. Dá se postavit na hranicích plot (jak je to zvláštní, v jedné době symbol útlaku, v jiné symbol svobody)? Dají se k němu postavit lidé, kteří by tuto hranici střežili? Neptám se na legalitu či nelegalitu, ptám se, zdali to jde? A já říkám ano. Lidé přispívají do různých sbírek a přes veškerou naši „chudobu“ se podívejte, kolik se toho ještě sesbírá. A já se táži, je někdo erudovaný schopen zjistit u „Maďarů“, kolik stojí 1 metr kvalitního plotu včetně jeho instalace?

Jsem ochoten onen jeden metr zaplatit. Pokud na to nebudu mít, jistě najdu někoho do party a zaplatíme onen metr společně. A co když se najde mecenáš, který zase sám přidá ne 1 metr, ale co třeba 1 km? Myslím, že takto by se to postavit dalo, a rychle. Že to bude tzv. nelegální? Copak naši politici nejednají vůči nám nelegálně, když z našich daní platí naprosté nesmysly a ještě se tím honosí jako kdovíjakou humanitou? Počítám, že spontánní reakce zdola by byla „neporazitelná“, pokud by to samozřejmě mělo podporu v rozumných důvodech a také mediální cesta by nesměla být ucpaná.

Jistě se ptáte a co ta příčina? Papež Jan Pavel II. nazval naši kulturu, čili tu vytrženou ze svých kořenů, křesťanských kořenů, kulturou smrti. Posílám vám v příloze obrázek zacházení muslima s křesťanským nemluvnětem. Hrozné, že? Ale nepřipomíná vám – nám to něco? V časopise Te Deum 2/15 jsem se dočetl, že největší genocida všech dob na těch nejbezbrannějších si již vyžádala přes 1,7 miliardy obětí jenom od roku 1973. Proč tolik láteříme nad vlastní zkázou, když jsme se jak tupá zvěř nechali k ní dovést po vlastních, dobrovolně a ještě jsme si sem tam také přihřáli aktivně polívčičku?

Proto vyzývám nejen ke stavění fyzického plotu, ale také duchovního plotu proti kultuře smrti. Na co stavět plot, když za pár let jej stejně přirozeně nikdo nebude potřebovat a stěhování národů tak bude o to lehčí, pak již opravdu bez zbytečného odporu? Kolik vlasteneckých řečí je slyšet, ale proč nikdo neapeluje na muže a ženy, aby vlasti prospěli právě prorodinným postojem, přijímali děti a ty vedli stejnou cestou, jakou kráčeli oni, jejich rodičové?

Že nevím, o čem mluvím? Jsem dítě doby a kulturu smrti jsem poznal na svých bedrech jako experiment na dítěti (totalita), mládeži a dospělci (havlovská demokracie) a než jsem se vyhrabal ze všech společenských dober, Bohu buď chvála, rodinu jsem založil poněkud později. No je nám přáno, po dvojčatech čekáme další přírůstek. A reakce okolí? U dvojčat nám bylo vždy řečeno, že to máme naráz a je pokoj. Jak pokoj? Jsme za blázny, opravdu, lidé vám to do očí neřeknou, ale stejně se vám to nějakou cestou k sluchu dostane. A co teprve, až přijde další? Nerozum, vždyť je tak krize?

Vím, že právě Váš – váš Protiproud nejuceleněji o takových věcech pojednává, za což všem děkuji a myslím, že by nebylo od věci přidat právě článek ze zmíněného časopisu Te Deum 2/15 „Svět, v němž se vraždí“ od Libora Rösnera k malému připomenutí, jak naložit s vlastní budoucností.

Odpusťte mi ten osobní konec, ale přeci jen si myslím, že byl potřebný k pochopení mé reakce.

V hluboké úctě

Slavomír Randis


Vážený a milý pane Randisi,

váš dopis reprezentuje významnou část jiných, které se touto problematikou také zabývají. Zaujala mě pochopitelně zvláště myšlenka na „stavbu plotu z vlastních zdrojů.“ Je to hezké – ale skoro bych řekl, že dnes opět platí heslo z doby před nacistickým obsazením Československa, kdy lidé v ulicích volali:

„Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“

Jde prostě spíše o to přimět politiky, aby – tak jako prezident Zeman – stáli s převážnou částí naší veřejnosti – a ne se ji pokoušeli na různých „summitech“ za propagandistické mediální podpory podvést a prodat za své nezasloužené prebendy.

Ale za stejně tak významnou pokládám Vaši úvahu následující. Nemám k ní ovšem skoro co říci. Snad jen poznamenat, že nyní, v postním období příprav na Velikonoce, získává ještě další rozměr.

Moc Vám i všem ostatním čtenářům a pisatelům děkuji a navzdory těžkým mrakům kolem nás přeji hodně naděje a víry v lepší příští. S Boží pomocí nemůžeme prohrát!

Požehnanou neděli a celý příští týden za všechny v redakci Protiproudu přeje

Petr Hájek

pp


Tagy článku

Doporučujeme

Teror ve &quote;veřejném zájmu&quote;: Proč stát neumí, nechce či nesmí zasáhnout proti Nedotknutelným? Loď duchů v plamenech. Desítky mrtvých na koncertě Golden Donna. Satanistické orgie v adventním čase. Co tam dělaly děti?

Teror ve "veřejném zájmu": Proč stát neumí, nechce či nesmí zasáhnout proti Nedotknutelným?...

Trump, Snowden, Assange: Tři v jednom, nebo iluze reklamního triku? Zločin sexu ve spánku není sci-fi. Assange brání marně už i OSN - ale je naživu. Proč je důležité sledovat kanáry. Ještě jsme nevyfárali

Trump, Snowden, Assange: Tři v jednom, nebo iluze reklamního triku? Zločin sexu ve spánku...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky