Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Kauza Alena Vitásková: Osm a půl natvrdo. Solární baroni spokojeně mlaskají. Zeman se postavil proti. Vláda, policie a justice se zbaví každého, kdo se postaví velkému byznysu. Občane, třes se!

Kauza Alena Vitásková: Osm a půl natvrdo. Solární baroni spokojeně mlaskají. Zeman se postavil proti. Vláda, policie a justice se zbaví každého, kdo se postaví velkému byznysu. Občane, třes se!

24. 2. 2016

Tisk článku

Petr Hájek připomíná podstatu další kauzy politické a justiční zvůle a přináší zasvěcený komentář Zdeňka Jemelíka, který věcně rozebírá celý kafkovský proces proti statečné ženě, jež se odvážila jít proti mafiánskému systému

Nepravomocné odsouzení předsedkyně ERÚ Aleny Vitáskové na osm a půl roku nepodmíněně není jen další z obskurních projevů šílenosti naší justice, nad níž rozum zůstává stát. Má daleko širší souvislosti. Vede jednak k celému represívnímu aparátu, ale především k novému druhu politických procesů v naší zemi.

Osamělá bojovnice v tunelu století

Shrňme: Aleny Vitáskové se potřebuje zbavit jak mocná lobby "solárních baronů", tak vláda - v podstatě ze stejných důvodů. "Baroni" pro to, že od prvních chvil v úřadě s nimi zahájila válku. Začala odkrývat a napadat čachry, kterými si především někteří velcí majitelé "elektráren" zařídili, aby si dostatečně "lízli" z nemravné daně (42 miliard korun každý rok!), kterou jim každý z nás platí. Začal to premiér Špidla a k dokonalosti dovedl eko-podnikatel Martin Bursík, ministr životního prostředí (kozel zahradníkem) v Topolánkově vládě.

Ty peníze jsou tak obrovské, neslýchané a drzé, že dokonce i Brusel, který tenhle "tunel století" (politicky korektně zvaný "podpora alternativních zdrojů energie") na počátku inicioval, dává již několik let od tohoto zločinu na českých daňových poplatnících ruce pryč. Projevuje se to tak, že dosud "podporu" v této astronomické výši neschválil. A paní ředitelka Vitásková řekla dost: Dokud nebude podpis Bruselu, nedám souhlas s dalším vyplácením desítek miliard desítkám milionářů (a miliardářů). Vláda šílí, protože je na solární lobby jednak závislá, jednak by musela hledat "zdroje" jinde - a neví kde.

Čtěte ZDE: Drama drzé holky na zabití se blíží vyvrcholení: Alena Vitásková míří před soud. Jdou po ní policisté i vláda. Zeman ji brání. Solární baroni a energetická lobby se smějí. Podaří se statečnou dámu totálně zničit?

Do tepláků!

To všechno vedlo "spojené nádoby" velkého byznysu a bradáčovsko-šlachtovské "elity" v represivních orgánech státu ke společné akci: Vitásková se podřídí: po dobrém nebo po zlém. Obvinění stíhalo obvinění. To poslední patřilo k nejabsurdnějším. Šlachtovi "zakuklenci" vtrhli před časem do budovy ERÚ, aby si odtud odnesli jmenovací dekret, jímž Alena Vitásková udělala z Renaty Vesecké (bývalé nejvyšší státní zástupkyně) svou náměstkyni.

Dnes přišla zpráva, že jihlavský okresní soudce Z. Chalupa nevylučuje, že toto trestní stíhání Aleny Vitáskové zastaví "pro neúčelnost". Ale přišla i jiná zpráva: Polského řidiče, který ve Studénce zavinil srážku kamionu s vlakem (zahynuli tři lidé a obrovská materiální škoda), poslal soud (zatím nepavomocně) na - rovných osm a půl roku do vězení, právě jako Alenu Vitáskovou. Ostatně právě takovou "pálku" obdržel David Rath (ponechme teď stranou absurditu jeho procesu).

Skandálnost této policejně-prokurátorské a soudní zvůle plnící politickou a byznysovou objednávku na likvidaci "neposlušné" úřednice podtrhuje fakt, že se Aleny Vitáskové zastal prezident Miloš Zeman, který jediný má pravomoc z úřadu ji odvolat - což odmítl. Pro premiéra Sobotku a jeho okolí o to větší motivace Vitáskovou potopit.

Toto všechno jsou plus-mínus známá fakta. Co je však podstatou skandálního soudu a "sci-fi" rozsudku, který nevinnou ženu chce uklidit na léta do žaláře a zničit ji nejen profesně, ale také osobně - jako exeplární příklad, po němž se proti "baronům" už nikdo neodváží vystrčit nos - vysvětluje ve svém zasvěceném komentáři Zdeněk Jemelík.

Čtěte ZDE: Záhadný závěr zmanipulovaného politického procesu: Soudce, jeho strýc a synovec. David Rath pro Protiproud: „Nevím, co tím sledují.“ My tušíme. Stopy vedou jinam

Zdeněk Jemelík: Neskutečné se opět stalo realitou

Monstrproces Krajského soudu v Brně, jehož hlavní postavou pro veřejnost je předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková, dospěl 22. února 2016 vynesením rozsudku senátu předsedy Aleše Novotného k závěru prvostupňového řízení. Událost měla silný mediální ohlas, v jehož rámci zazněla spousta nepřesností i vyslovených nesmyslů. Zvýšená poptávka po komentátorech přivedla před televizní kamery i lidi nedostatečně připravené. Obecně se na pravdivost údajů moc nehledělo. Kdyby bylo pravdivé vše, co ve své zprávě uvedla Česká tisková kancelář, jež má být sloupem pravdivého, nestranného zpravodajství, s lehkou nadsázkou tvrdím, že by byl doživotní trest pro Alenu Vitáskovou příliš mírný.

Podrobné rozebírání nepravomocného rozsudku přenechám obhájcům, kteří se budou muset vypořádat s jeho roztomilostmi v rámci přípravy odvolání. Nicméně snaha předsedy senátu zahalit nedostatek přímých důkazů proti Aleně Vitáskové do mlhy vznešených eticko-psychologicko-právních úvah je tak svérázná, že zasluhuje povšimnutí. Za pozornost stojí již to, že paní obžalovanou uznal vinnou tím, že nezmařením záměru Michaely Schneidrové neodebrat licence fotovoltaickým elektrárnám Zdeněk-Sun a Saša-San jí pomohla spáchat zločin. Jakým postupem či nástrojem zločinného výsledku dosáhla, není z dokazování jasné. Žádný pokyn nebo souhlas, odpovídající této domněnce nebyl zjištěn.

Ale Alena Vitásková přece musí být odsouzena stůj co stůj, proto pan předseda usoudil, že před činem Michaely Schneidrové „musela být mezi oběma nějaká komunikace“. Nevadí, že o ní není žádný důkaz, není známo, kdy proběhla a co si dámy při ní říkaly, nicméně předpoklad, domněnka, v jeho úvahách nabývá povahu nezpochybnitelného důkazu. „Soud uvěřil“ a „je vymalováno“.

Pan soudce se neodvážil vytáhnout v této souvislosti obehraný evergreen domnělého vztahu obou obžalovaných k rodinnému klamu Zemků, protože při dokazování před soudem pravdivost této pohádky nebyla prokázána. Nicméně meditoval nad tím, „že obě dvě měly jakýsi společný zájem ve vztahu k těmto elektrárnám“. Nevšiml si důkazů o dalších elektrárnách stejných majitelů, u nichž se ERÚ choval úplně jinak: inicioval policejní prověřování postupu ERÚ v licenčním řízení, nebo se obrátil s návrhy Nejvyššímu státnímu zastupitelství na podání žalob z veřejného zájmu na odnětí licence. Při posuzování přístupu k souboru Zemkových elektráren jako celku je zjevná jeho nestrannost.

Divný ale posléze byl podle předsedy senátu vzájemný samotný vztah obou dam. „ Ing Vitásková vyházela z Energetického regulačního úřadu všechny ty, kteří tam byli před ní a ponechala si tam Ing. Schneidrovou…“ a je zvláštní, „proč tato tam zůstala …“ Nejvtipnější na této meditaci je skutečnost, že obžalovaná Michaela Schneidrová nastoupila do Energetického regulačního úřadu později než Alena Vitásková, takže „přeživší“ příslušnicí bývalého vedení určitě nebyla.

Bájení vyvrcholilo tvrzením, že „obžalovaná Vitásková přišla na tento úřad na základě nějakého jednání paní Nagyové t.č. Nečasové. Co bylo jejím posláním je otázkou jinou.“ Pan předseda se při uvedení této znevažující informace odvolal na údajné výroky žalobce. Ve zvukových záznamech z vystupování státního zástupce na hlavním líčení jsem ale tato slova nenašel, ani si na ně nepamatuji ze sledování řízení. Není to důležité. Pokud by je předseda senátu skutečně pouze od něj přejal, stejně nesl odpovědnost za jejich použití.

Způsob, jakým se Alena Vitásková dostala do čela Energetického regulačního úřadu, není předmětem tohoto trestního řízení a nebylo v té věci prováděno dokazování. Její předchozí čtyřicetiletá praxe jí je ke cti. Významné státní funkce zastávala již za časů vlády Miloše Zemana, Vladimíra Špidly a Jiřího Paroubka. Nejsou k disposici žádné věrohodné zprávy o vlivu Jany Nečasové- Nagyové na její jmenování Petrem Nečasem. Spojování její karíéry s jednáním Jany Nečasové, dř. Nagyové je dehonestující nejen pro ni, ale i pro vládu České republiky, která o jejím jmenování hlasováním rozhodla.
Je nepravděpodobné, že znevažující výrok padl náhodou. Soudce je inteligentní muž, a proto si jistě byl vědom, že jím Alenu Vitáskovou úmyslně ponižuje. Jestliže jej přesto použil, svědčí to o jeho podjatosti vůči ní. Podjatost ale zaslepuje a je tak zdrojem chyb v uvažování.

Čtěte ZDE: Český policejní stát 2015: Prokurátorská diktatura. Jak vše začalo? Kde je Halův „tajný seznam“? Co Rath, Nečas a spol. ani netušili. Podvržené důkazy. Ambiciózní nicka z Okresu na severu chce vládnout

Čtěte ZDE: Lynčování po česku: Spravedlnost, aneb rohlík a deset deka vlašáku. Nejen Dalík, Nečesaný, Kramný a Marešová. Zapomenutá poprava Otakara Tomana. Kdo je na řadě?

Čtěte ZDE: Dobré zprávy na Nový rok: Vypusťte akvária, neplaťte dluhy! Dosť bolo závadného myšlení, konspiračních teorií a nekorektní kultury. Šestnáctý bude šťastný a veselý!

Ze všeho výše uvedeného je navíc patrné, že pan předseda si příliš neláme hlavu s pravdivostí skutkových zjištění, a v některých případech je patrně ani přesně nezná. To mu nebrání ukládat zničující tresty. Není důvod věřit, že zmíněná nepřístojnost je pouze nevýznamným vybočením z ustálených pravidel nestranné profesionality.

Podjatost čiší také ze zmínek o úloze a chování Michaely Schneidrové, která je vlastně v této kauze ztělesněním Zla. Zásada in dubio pro reo ve spojení s presumpcí neviny při posuzování jejího jednání neplatí a opět narážíme na nepřesnost skutkových zjištění. Soud si je vědom, že stát je viníkem situace, která hnala podnikatele v solárním byznysu a jejich dodavatele ke křečovité snaze získat licenci před koncem r.2010. Pracuje s nesprávně vypočítanou výší škody a přehlíží téměř stoprocentní stupeň dokončenosti díla (zřejmý z družicových snímků NASA, které sice měla obhajoba k disposici, ale z nepochopitelných důvodů je jako důkaz nepoužila). Neví, že získání licence je jen jedním ze tří předpokladů získání přístupu k dotované výkupní ceně. Následně ani nemůže vědět, že zrovna elektrárny Saša Sun a Zdeněk Sun nakonec nárok na vyšší cenu nezískaly. Zcela opomíjí subjektivní stránku věci: Michaela Schneidrová nejednala s úmyslem poškodit stát či kohokoli, ale naopak ve snaze předejít škodám, jež by vznikly odstavením elektráren a možná i prohranou arbitráží.

Nespravedlnost stíhání Michaely Schneidrové vyplývá také ze srovnání. Rozsudek si vysloužila tím, že neodebrala licence téměř dokončeným elektrárnám. Její předchůdce neodebral licence za podobných okolnosti, ale trestním oznámením na něj se orgány činné v trestním řízení odmítají zabývat. A podezřelý mezitím vystupuje v Rodinném filmu jako pomocník obhájce.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Americká armáda opět v naší zemi: Cíl - ruské hranice. Válka v Evropě bude jiná. Žádný týl ani fronta. Washington potřebuje evropské vojáky včetně našich jen jako fíkový list a dobrý cíl. Horká válka na spadnutí? Budeme v ní &quote;jen&quote; diváci a oběti

Americká armáda opět v naší zemi: Cíl - ruské hranice. Válka v Evropě bude jiná. Žádný...

Tajemství pěti výletů za oceán: Bělobrádkovy &quote;cesty za poznáním&quote;. Od klanění ve svatyni Václava Havla k jiným svatyním? Co naznačuje prohra bratrského dua Herman-Gabal? Osvobodí se lidovci od čarodějů z B'nai B'rith?

Tajemství pěti výletů za oceán: Bělobrádkovy "cesty za poznáním". Od klanění ve svatyni...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky