Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Další Trumpův triumf: Washingtonská kavárna piští a šílí. Socialista Sanders zvyšuje šance proti Clintonové. Lidová voličská revolta nabírá na síle. Dojde k nepřátelskému převzetí

Další Trumpův triumf: Washingtonská kavárna piští a šílí. Socialista Sanders zvyšuje šance proti Clintonové. Lidová voličská revolta nabírá na síle. Dojde k nepřátelskému převzetí "akciovky Amerika"?

23. 3. 2016

Tisk článku

Lukáš Panenka informuje o stále dramatičtějším zaoceánském souboji "lid versus elity" a přináší pohled slavného amerického pravicového "disidenta", jenž objasňuje, v čem spočívá pro USA a svět šokující naděje zvaná Donald Trump

Další vítězství Donalda Trumpa v republikánských primárkách v Arizoně, kde získal všech 58 delegátů pro závěrečný nominační sjezd v Clevelandu, opět vzbouřilo „americkou kavárnu“. V Utahu, státu mormonů, naopak dominoval jeho soupeř Ted Cruz – což nebylo žádné překvapení. Podivná křesťanská sekta, která tento stát ovládá, je neobyčejně disciplinovaná. Kavárna proto stále doufá v zázrak a utěšuje se, že v součtu hlasů mají Trumpovi protikandidáti pořád víc než on. Jde však už nejspíše jen o "kyselé hrozny" - a zoufalá média hlavního proudu to už tuší.

Nikdo se proto téměř nezabývá Hillary Clintonovou, která včera naopak nečekaně tvrdě, ba přímo skandálně, narazila. V Arizoně sice také zvítězila, ale v Utahu a Idahu ji smetl socialista Bernie Sanders, který tak získal víc delegátů, než bývalá první dáma USA.

pp

Voličská revolta nabírá na síle

Vypadá to tedy, že jestli se někde chystá překvapení, pak spíše u Demokratů než Republikánů. Sanders totiž docela klidně může nakonec získat nominaci za Demokraty a postavit se v závěrečném klání proti Trumpovi. Tím by byla dokonána „lidová voličská revolta“ proti washingtonskému politickému establishmentu - bez ohledu na to, kdo se nakonec stane prezidentem. Zní to sice pořád ještě jako sci-fi, ale brzy již nemusí být.

Nejhorší chybou, které by se Trump mohl dopustit, by bylo, aby upravil vlastní kontroverzní stanoviska ve věcech mezinárodního obchodu, imigrace a amerického válčení v cizině - jen aby se zalíbil pár zoufalcům

Pat Buchanan, který si v devadesátých letech prošel mírně podobným (avšak nakonec neúspěšným) “závodem o nominaci”, jaký nyní zažívá Donald Trump, už opět patří k "disidentům" typu Petra Hájka v českém Protiproudu. Slavný republikánský kozervativec a komentátor, je jednou z mála známých mediálních osobností, která za tímto "lidovým povstáním" stojí a fandí mu. Ví totiž, že nejde o "revoluci", tu by jako ideově ukotvený pravičák určitě nepodporoval - ale znovu a znovu upozorňuje, že jsme svědky rodící se "kontrarevoluce".

Právě proto Buchanan vysvětluje, že v Trumpově případě jde o “znovuzrození” autentických národních zájmů, které může zachránit nebo potopit nejen Republikánskou stranu, ale celou Ameriku - a jeho dozvuky mohou pomoci i "kontrarevoluci" za oceánem, v probírající se Evropě. Jak píše ve svém textu “Sebevražda - nebo znovuzrození Republikánů?”:

Čtěte ZDE: Tajná schůzka elit v "americkém Čapím hnízdě": O čem se diskutovalo na Mořském ostrově? Spiknutí nebo fraška? Marx a strašidlo amerického Zemana. Bude "negr" v Zimním paláci?

Čtěte ZDE: Vítězná vlna hněvu se dále zvedá: Trump obrací Ameriku naruby a vyklepává ji jako starou deku. Demokrati i republikáni v panice: Kdo toho chlapa řídí, když ne my? A co se s námi stane, když zvítězí?

Patrick Buchanan: Lesní požár v Americe

Pokud si udrží tempo, Donald Trump bude u toho, až se “sladká šestnáctka” Republikánských kandidátů na prezidenta smrskne na seminfinálovou čtyřku - a klidně se může probojovat až do finále. Takže moje předpověď z července 2015 se teď prokazuje jako docela slušně k věci.

Tak rovnou přijdu s jinou: Odmyslete si teď prosím to, jak Republikáni kvičí, že by bylo hrůzostrašné, kdyby Trump nominaci získal. Pokud se tak stane, říkám tohle: rozhodně má šanci v listopadu přejet Hilary jak náklaďák.

Ve skutečnosti je to právě strach z toho, že to udělá, co vyvolává hysterii, která momentálně cloumá Washingtonem. Tak třeba: deník Washington Post z 18. března: “Morální stránka celé věci je jednoduchá. Posláním jakéhokoli zodpovědného Republikána by mělo být zabránit nominaci Donalda Trumpa na prezidentského kandidáta.”

Orwell by jásal: Demokracie po washingtonsku

Titulek dotyčného editorialu, při jehož spatření by Orwell zajásal, zní: “Republikáni musejí svolat sjezd bez lidového hlasování (brokered convention, pozn. aut.), aby zachránili demokracii”.

Půvabné. Takže k záchraně demokracie je nutné, aby Republikáni zrušili výsledek s největší lidovou volební účastí, jaká kdy v americké historii vůbec byla. A prý jde o morální imperativ - no považte!

Zkrátka - stejně jako vůdcové třetího světa, jimž by rád kázal, deník oslavuje demokracii - ovšem pouze a jen, pokud se voliči strefí a hlasují "správně".

pp

Čtěte ZDE: Něco se stalo: Politici i média nevědí, čím ucpat trhající se hráze "tekutého hněvu". Tajný plán, jak zničit Trumpa. I prezident Zeman zatím žije. Politiku křísí vzpoura davů. Není cesty zpět

Čtěte ZDE: Amerika opět na nohou: Sbohem washingtonské elity! Neřešitelný problém republikánů - Jak se zbavit Trumpa a neprohrát? Pochod na smetiště dějin. Fenomén, který boří zdi mezi politikou a veřejností

Elity jsou mimo

Ať si člověk myslí o Panu Donaldovi, co chce, už teď odhalil nejen to, jak dalece se americké politické elity míjejí s realitou, ale i to, jak izolovaná je od ní ta část publika, která naslouchá mainstreamovým médiím.

Je docela pochopitelné, že Trumpovi potenciální rivalové se s ním moc utkat nechtějí. Stačí se podívat, co provedl slaboučkému Marcovi (Rubiovi), “nemastnému neslanému Jebovi (Bushovi) a “ulhanému Tedovi”.  

Tak za ně odváději špinavou práci velká média - Post, Wall Street Journal nebo New York Times jedou stejně sprostě, jako bez oddechu.

Malý muž s velkým… megafonem

Legrační je, že se kupodivu zdá, že Trump nabírá na síle a divokosti stejnou měrou, jako útoky na něj. Nebo možná opačně: zdá se, že zjevné nepřátelství komentátorů v plátcích jako je National Review nebo Weekly Standard - a dalších uznávaných komentátorů velkých novin - stoupá s tím jak Trumpovi rostou preference.

Jinými slovy, stalo se to, co v americké pohádce Čaroděj ze země Oz: velicí mediální čarodějové jsou najednou vidět ve své skutečné podobě. To jest malí, připlešlí mužíci za oponou s hodně velkými hlásnými troubami. Zdá se, že americký mediální establishment dostal Trumpovou kampaní a její úspěšností ránu, z níž už se možná nevzpamatuje.

Lesní požár

A co sami Republikáni?

Ti z nich, kteří tvrdí, že pokud Trumpa nominujeme, půjde o morální debakl, o “šarlatové písmeno” novodobé politiky, nebo o smrt celé Republikánské strany, mluví především o sobě. Jsou to jejich zájmy a ideologie, které jsou zrovna v sázce.

Když v roce 1964 prohrál Barry Goldwater prezidentské volby ve 44 státech z padesáti, spadli Republikáni na méně než třetinové zastoupení v Kongresu. “Republikánská strana je mrtvá!” kvílelo rockefellerovské křídlo. Ve skutečnosti to ale bylo právě naopak: Republikáni přežili. To jen rockefellerovské křídlo zaklepalo bačkorama.

Po velkém požáru, který zachváitl Yellowstonský národní park v létě roku 1988 bylo další jaro v parku nepředstavitelně, nádherně zelené. Rok 1964 představoval takový lesní požár v Republikánské straně: spálil miliony akrů mrtvého dřeva a připravil půdu pro obnovu. Obnova totiž často následuje po autentických lidových povstáních.

Čtěte ZDE: Volební rozcvička pokračuje: Česká televize spolu s washingtonskými elitami řeší kvadraturu kruhu. Jak zničit Trumpa? Fenomén, který vrací smysl volební iluzi. Bude příští prezident USA mimozemšťan?

Čtěte ZDE: Trump triumfoval v New Hampshire: Politické elity i manipulátoři ve stále větším zmatku. Proč "starý socialista" Sanders láká mládež? Plán, který selhal. Washingtonská "kavárna" bije na poplach. Voličská revoluce na obou březích Atlantiku?

Měli bychom oslavovat

Republikáni mají na Kapitolu i ve státních úřadech dnes tak silnou pozici, jakou neměli od časů, kdy byl prezidentem Calvin Coolidge. Voličská účast v republikánských primárkách je tak silná jako nikdy. Demokratické primárky zato přitahují méně lidí, než závod mezi Obamou a Clintonovou v roce 2008.

Republikáni by ve skutečnosti měli oslavovat, ne předvádět pláč a skřípění zubů. Pokud strana na sjezdu v Clevelandu spojí síly, které stojí za Trumpem, Rubiem, Tedem Cruzem a Johnem Kasichem, máme na dosah Bílý dům, Kongres i Nejvyšší soud.

Je nutno vzít v úvahu, že na opačné straně barikády Clintonovou porazil Bernie Sanders v Michiganu a v Ohiu i Illinois to vůbec neměla lehké. Tématem přitom byly její podpora úmluvy NAFTA a obecně obchodních dohod clintonovsko-obamovské éry, které zanechaly americký průmysl v troskách a vedly ke ztrátě milionů pracovních míst a stagnaci mezd.

A to, co pohání Sanderse, pohání i Trumpa.

Nezbavit se Trump(f)ů

V souboji o prezidentské křeslo možná uvidíme Trumpovu kampaň na Středozápadě, zaměřenou na útoky na Hillary stran její podpory NAFTA, Světové obchodní organizace, doložky nejvyšších výhod pro Čínu - a toho, že podporovala amnestii pro ilegální migranty, i debakly v Iráku a Libyi. Trump má v takovém případě výhru v rukou.

Není tomu tak dávno, co 116 předních architektů a subdodavatelů politiky prezidentů Bushe I. a II. odpřisáhlo svůj ekvivalent Oxfordské přísahy. Vysvětleme: touto přísahou se “pacifističtí” studenti britského debatního spolku Oxford union v roce 1933 zavázali, že nebudou za žádných okolností bránit Británii před Hilterem (nebo kýmkoli jiným).  Podobně naši republikánští “přední mužové” teď přísahají, že nebudou ani volit Trumpa, ani pro jeho administrativu pracovat.

Televizí nám pochodují mluvící hlavy, které mezi přikyvováním vysvětlují, jak prý nebudou volit Trumpa, ale Clintonovou.

Já říkám - tak ať. Jen je nechte jít.

Jejich odchod znamená jen to, že Trump nabízí něco jiného, než jsou selhání v oblasti zahraniční politiky, které byli tihle lidé dosud schopni vyprodukovat. 

Nejhorší chybou, které by se Trump mohl dopustit, by bylo, aby upravil vlastní kontroverzní stanoviska ve věcech mezinárodního obchodu, imigrace a amerického válčení v cizině - jen aby se zalíbil pár zoufalcům.

Samozřejmě, že pokud bude mít nominaci jistou, měl by učinit vstřícné kroky vůči stávajícímu establishmentu. Ale jen do té míry, aby neohrozil témata, jejichž zvednutí z něj udělalo to, čím je. Nesmí se dostat do situace, v níž by podpořil selhavší politiku současného establishmentu. To by zahodil trumfy, které má zatím v rukávě.

Trumpova kampaň, zkrátka, není nic jako “nepřátelské převzetí” akciovky, kdy jedna skupina akcionářů “sesadí” z vedení jinou. Spíš jde o ekvivalent “vzpoury akcionářů”, kteří se rozhodli svolat valnou hromadu a vyhodit vedení, jež hrozilo přivést společnost k bankrotu.

Jen maličkost nesedí: nejde o jednu akciovku. Jde o celou Ameriku.

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Agenda 21: Celosvětová tyranie jako &quote;udržitelný rozvoj&quote;? USA pracují na odlidnění planety. V soukolí se otáčí i Česká republika. Koho obětujeme nejdříve? Šokující vize z roku 1969

Agenda 21: Celosvětová tyranie jako "udržitelný rozvoj"? USA pracují na odlidnění planety....

Kyjev slouží jako vývozce &quote;jaderných mozků&quote; i zbraní teroristům: Země se dále propadá do chaosu. Boje na východní frontě se stupňují. Podpora tureckým pučistům? Kdy vybuchne další Černobyl?

Kyjev slouží jako vývozce "jaderných mozků" i zbraní teroristům: Země se dále propadá...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky