Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Utajený účet svědomí: Přes tři milióny našich krajanů

Utajený účet svědomí: Přes tři milióny našich krajanů "odborně" pozabíjeno. Obrázky na krabičkách cigaret ano, obrazy vražděných neviňátek ne? Bojovníci proti kultuře smrti půjdou v Pochodu pro život

31. 3. 2016

Tisk článku

Ivan Poledník upozorňuje na zvláštní naléhavost letošního národního Pochodu pro život, který čelí důsledkům legalizace potratů u nás, a přináší řadu argumentů k této zásadní otázce

Zabít dítě se pokládá za jeden z největších zločinů. Vražda se obecně má nadále za "hrdelní" zločin, navzdory tomu, že trest smrti je u nás již pár dekád zrušen. A přece většinová veřejnost toleruje - či spíše vůbec se nezajímá - o vraždění miliónů našich spoluobčanů, které z jakési podivné "liberální konstrukce" za jedny z nás nepokládáme.

Ročně je v rámci této konstrukce v České republice zabito na 20 tisíc dětí. Od legalizace potratů v roce 1957 bylo před narozením usmrceno více než tři a čtvrt miliónu Čechů, Moravanů a Slezanů. Dle vyjádření vlády z léta 2003 k zákonu 66/1986 je toto "povolené vraždění" nejen možné, ale vlastně i mravně v pořádku, neboť je "v zájmu plánovaného a odpovědného rodičovství". Jde o dědictví započaté velkými postavami sociálního inženýrství ve společenských systémech, které jinak pokládáme za odporné a dokonce zločinné. Vraždění dětí se to však kupodivu netýká.

Rady expertů lidskosti

V. I. Lenin nikoli náhodou ještě před bolševickou revolucí v článku "Dělnická třída a neomalthusiánství" napsal, že je třeba "požadovat bezpodmínečné zrušení všech zákonů trestajících umělé potraty". K první legalizaci potratů na světě proto došlo v Sovětském svazu už v roce 1920. Následovalo ho nacistické Německo, kde byly potraty povoleny pro „dědičně zatížené“, židy a „zrádce rasy“.

Hitlerův osobní tajemník Martin Bormann mimo jiné řekl: „Slované jsou od toho, aby pro nás pracovali. Až je nebudeme potřebovat, můžou vymřít. Plození Slovanů není žádoucí. Ať proto užívají antikoncepci ,nebo dělají výškraby; čím víc, tím líp.“

Obě "expertní rady" - opět nikoli náhodou - v současné umírající západní civilizaci postupně zdomácněly. U nás pak zvlášť. Odtržení od duchovních kořenů vyjádřených Dostojevského "definicí" kultury smrti (Není-li Bůh, je dovoleno vše) našlo v našich zemích živnou půdu. Přesto to ale není, jak se zdá, definitivní. V posledních letech přibývá těch, kteří jsou přesvědčeni, že ještě není vše ztraceno. Je vcelku pochopitelné, že tato "zrádná myšlenka" nemá ustláno na růžích.

Čtěte ZDE: Dopočítávání do jedné před koncem roku 2014: Jen v Praze lékaři zabili v roce 2013 celkem 3946 dětí. Již za tři dny budeme vědět, kolik jich bylo letos. Jsme „lepší“ než Herodes?

Kdo tu vlastně co "přehání"?

Titulky článků na internetu, které na vás vyskočí, jestliže si do vyhledávače zadáte název sdružení Stop genocidě, dobře ilustrují, do jak citlivého místa v hloubi svědomí naší společnosti tito "buřiči" zasahují:

Chrastava zakázala kampaň proti potratům. Bylo to správné, rozhodl soud.

Drastické záběry potratů před průmyslovou školou v Písku.

Pouliční výstava s fotografiemi z potratů děsí Ústečany.

"To je skandál" křičela včera na zastupitelstvu města žena na starostu Velkého Meziříčí.

Nechutné potraty před mateřskou školou v Hořovicích.

Stop genocidě? Tak to jste trošičku přehnali, pánové!

A mnoho dalších.

Sdružení Stop genocidě již slušnou řádku let pod taktovkou svého předsedy Jana Vrány neúnavně bojuje za obnovu legislativní ochrany lidského života od početí do přirozené smrti. Využívá k tomu kromě jiného třeba i mobilní billboardy s vyobrazeními zabitých nenarozených dětí, dalšími ilustrativními vyobrazeními a vysvětlujícím textem. A náhle je tu problém.

Svědomí společnosti

Stop genocidě pořádá své petiční výstavy, upozorňující na krutou podstatu potratu a eutanasie, také před středními školami a při různých společenských akcích. A dosti tvrdě při tom naráží.

O vhodnosti právě tohoto způsobu lze jistě diskutovat, ale fakt jei, že reakce médií, politiků a části veřejnosti odhaluje několik věcí. Zaprvé podprahové vědomí toho, že je zde skutečně nastavené zrcadlo společnosti, která žije v rozporu s přirozeným řádem - tedy jakési kolektivní špatné svědomí.

Zadruhé se ukazuje, že největší problémy s podobnými výstavami mají dospělí (učitelé, rodiče), kteří sami na potratu byli, nebo jím byli jinak zasaženi a nyní se úzkostně drží svých temných alibi.

Čtěte ZDE: OSN se inspiruje nacisty: Vraždění novorozenců - pokroková metoda zachování lidského rodu? Sociální inženýři v duchu Hitlerově. Cesta ke „klimadiktatuře“ se otevírá

Test pokrytectví

Ve skutečnosti jde o obrovské pokrytectví. Dokonale ho ilustruje například srovnání se zobrazováním nádorů a poškozených orgánů vlivem kouření na krabičkách tabákových výrobků. Je to jen několik dní, co náš parlament tuto "skvělou výuku hrůzou" ve veřejném prostoru odmávl, abychom byli jako všichni v EU.

Přitom tato vyobrazení nejsou o nic méně brutální. Nemluvě o tom, že jejich do absurdní krajnosti dohnaná paušalizující odpudivost je na rozdíl od vyobrazení potratů propagandisticky nadsazená. Zachycuje extrémní případy chorob a postižení, u nichž ani není prokázáno, z jaké kombinace faktorů vznikly, zatímco potrat není nikdy méně hrůzný či méně fatální, než jak je společnosti staví před oči výstavy sdružení Stop genocidě. 

"Tato shromáždění jsme společně s tajemníkem a místostarostkou zakázali předem. Zákaz jsme odůvodnili nejen nepřijatelností takovýchto drastických a nechutných vyobrazení v těsné blízkosti základní školy, ale i tím, že po náměstí chodí i staří lidé a maminky s dětmi," vysvětluje starosta Chrastavy Michael Canov. Je to podobný argumet, jaký použila radní jiného severočeského města, když odmítla vybudování hospicu pro nemocné seniory s argumentem "okolo chodí i děti, které se na ně budou muset dívat".

Nemoc dnešní společnosti asi nelze ilustrovat lépe. Současně se tak v plném obnažení ukazuje, co se našim "elitám" v zájmu usilovného "tichého" boje proti základním občanským právům a svobodám do krámu hodí, a co ne.

Falešné argumenty obhájců potratů

Obhájci potratů používají na první pohled pro mnohé srozumitelné argumenty operující především s liberální svobodou volby. To je však typický falešný argument, protože za oběť zde rozhoduje někdo jiný. Vražděnému neumožňuje volbu, respektive právo nebýt zabit.

Dalším argumentem je údajná úmrtnost žen při ilegálně a pokoutně prováděných potratech, které by při zákazu "legálních" interupcí následovaly. Je to však skutečný argument pro zabíjení dětí? Měli bychom snad legalizovat znásilnění, aby probíhala bezpečněji? Nebo bychom měli legalizovat obchod se sexuálními otrokyněmi, abychom odstranili na něj navázaný organizovaný zločin?

Ostatně i před legalizací byly u nás potraty obvykle prováděny profesionály v lékařských ordinacích. Dr. B. Nathanson, zakladatel americké Národní ligy za právo na potrat přiznal, že si vymýšlel příběhy o ženách umírajících na potrat, aby získal sympatie veřejnosti k legalizaci. Ale nad tím vším se vznáší to základní - neodvolatelnost násilného zbavení života někoho jiného, tedy vraždy. Dítě v těle matky není matka, která o jeho bytí, či nebytí rozhoduje.

Je třeba také zmínit úmrtnost v důsledku současných "vymožeností", jako je například abortivní pilulka RU-486. Nebo prokázaný vzájemný vztah mezi podstoupením potratu a sklonem k sebevraždě u žen.

Zabíjení nenarozených v každém případě porušuje přirozený řád úplně stejně jako krádež či podvod, proti čemuž se všichni souhlasně vymezujeme. Klíčem k diskusi je tedy osud nenarozených, nikoli zúčastněné diskusní skupiny.

Přirozené právo nebýt zabit má vždy vyšší prioritu před údajným právem vyhnout se strádání či nepohodlí. S tím souvisí i postoj k dítěti počatému znásilněním. To je pochopitelně citlivé téma, současně je nutné jasně říci, že dítě nemůže být popraveno za zločiny svého otce.

Čtěte ZDE: Nejkrvavější zákon v historii: Počet mrtvých dětí už „dohnal a předehnal“ Maův Velký skok. Vláda Spojených států jako největší sponzor legálního zabíjení

Popírání lidskosti

Odhlédneme-li od jasných argumentů proti potratům vycházejících z katolické nauky, stále jich zbývá mnoho i v profánní rovině. Jedním je popírání lidskosti nenarozeného dítěte. Na stránkách výše zmiňovaného hnutí je zásadní otázka: Co jiného než člověka mohou zplodit dva lidé? Nečeká-li žena během těhotenství lidské dítě, co tedy čeká? Vývojová stadia člověka označovaná jako embryo, plod, novorozenec, batole, adolescent, atd. jsou vývojová stadia jedinečné lidské bytosti. Člověk se totiž nevyvíjí v člověka, ale jako člověk.

Jak je patrné i z metod umělého oplození, roste dítě od početí nezávisle na matce. Roste podle svého vnitřního plánu, který samo od početí realizuje – jediné, co matka poskytuje, je vhodné prostředí a to jak před, tak i po narození.

Člověk je osobou. Být osobou je vždy znakem lidství bez ohledu na aktuální schopnost se projevit (novorozenec, senilita, spánek). Přírodní věda sice ví, že dítě je člověkem od okamžiku početí, nicméně určit, že je rovněž osobou, je mimo její kompetence. Nedostatek filosofické reflexe v dnes na Západě dominujícím materialismu způsobuje, že za osobu je považováno dítě až po narození. Je to podobné, jako  když nebyl za plnohodnotnou osobu považován otrok v otrokářské společnosti.

Výsledkem faktu, že dítě před narozením nemá právní ochranu, kromě jiného umožňuje, že experimentátoři si mohou s "neprotestujícím" tvorečkem v prvním týdnu jeho života dělat, co chtějí: výzkum, testování léků, genetické manipulace, manipulace s embryi při umělém oplození, redukce „nadbytečných“ plodů. Průmysl smrti je nadšen.

Může být zabíjení lidí právem?

Dále se na stránkách sdružení správně uvádí, že obhájci legalizace potratů popírají lidskost dítěte před narozením, aby mohli obhájit hromadné zabíjení na základě věku, velikosti a místa. Právo na potrat ve skutečnosti umožňuje státu zbavit se nepohodlných lidí – dětí, nemocných, nebo takových, u nichž předpokládá ztíženou výchovu. Společnost se tak vlastně učí řešit problémy likvidací bezbranných.

Umělý potrat je v České republice beztrestný první tři měsíce těhotenství bez udání důvodu a do šestého měsíce může žena podstoupit potrat, pokud existuje i pouhé podezření, že dítě trpí genetickou poruchou. Zdravotní postižení se tak stává důvodem pro udělení trestu smrti dítěti před narozením. Ale i dítě před narozením má právo na přirozenou smrt. I nacisté dělali vše podle demokraticky přijatých zákonů a přesto byli v Norimberku právem odsouzeni pro nelidské jednání.

Mezinárodní organizace jako OSN nebo Světová banka prosazují umělý potrat jako ženské „právo“ a žádají jeho dostupnost na celém světě. Většina evropských vlád spolufinancuje potraty též prostřednictvím zdravotního pojištění. Aparát, který vyhlazuje děti před narozením, je již dneska zcela systematický. A je paprskem naděje v současné hlubboké civilizační dekadenci, že to začíná vadit stále většímu počtu z nás.

Pochod pro život

Pochody pro život a další akce zaměřené proti zabíjení nenarozených se pravidelně konají v mnoha, především evropských a amerických městech. Největší z nich dosahují účasti v řádech statisíců. Například madridský pochod v roce 2009 v reakci na záměr socialistického premiéra Zapatera rapidně rozšířit možnost potratů. Madridský manifest - prohlášení ze stejné doby, které podepsalo 300 španělských odborníků, vědců a lékařů - konstatuje, že "z vědeckého hlediska lidský život začíná početím, a proto má být také od chvíle početí respektován a chráněn".

Čtěte ZDE: Dobře utajený protest. Obyčejní rodiče, které trápí legální vraždění. Tisíce bílých křížů v centru Prahy. I Tomio (bez Úsvitu) bojuje za nenarozené. Průmyslově zabíjení nekřičí

Je samozřejmé, že tyto "prolife" akce čelí nejrůznějším formám útoků a překážek. Skandálním bylo například odmítnutí poskytnutí služeb společností Wagon Service Travel z Bratislavy do Košic pro organizátory Národného pochodu za život v roce 2013. Zdůvodněním byl "jiný názor na ochranu života". Srovnejme si to s ostrakizací a šikanou podnikatelů odmítajících upéci dort pro homosexuální "svatby" či vpustit "nepřizpůsobivé" do své provozovny.

Všechny tyto akce také pochopitelně čelí systematickému bojkotu ze strany médií. Pokud je nelze ignorovat zcela, je železným pravidlem odbytí události tendenčně a diletantsky formulovanou zmínkou redukující počet účastníků o jeden řád (z tisíců na stovky).

Tak tomu bývá i v případě každoročně konaného mnohatisícihlavému pražského Pochodu pro život. Ten se letos koná již tuto sobotu 2. dubna. Je na každém z nás, na jakou stranu se postaví. Čím více lidí se však rozhodne přijet do metropole a dát najevo svůj odpor proti všudypřítomné kultuře smrti, tím blíže budeme onomu světélku naděje.

V době, kdy se před branami Evropy šikují hordy, o jejichž životaschopnosti není nejmenších pochyb, vyznívá výzva organizátorů letošního Pochodu pro život dvojnásob naléhavě.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Macron: Satanův velvyslanec v Elysejském paláci? Temný kmotr prezidenta globalisty. Z Bilderbergu šup na ministerstvo! Rodit lidi by měla zvířata. Šedesátníci na smetiště? Zvrhlost elit překračuje známé meze

Macron: Satanův velvyslanec v Elysejském paláci? Temný kmotr prezidenta globalisty. Z...

Migrantské hordy jsou již na obzoru: Nechceš? Musíš! Politici budou předstírat odpor jen do voleb. Co se to děje na východě impéria? Nenápadný půvab agitek. Bruselští bolševici přecházejí do útoku. Dojde na facky?

Migrantské hordy jsou již na obzoru: Nechceš? Musíš! Politici budou předstírat odpor jen...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky