Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
12. září: Den, kdy přišli

12. září: Den, kdy přišli "nevinní" sudeťáci ke slovu. Jakou roli v krveprolití hrají vždy ti "umírnění"? Připomínka statečných vlastenců. Poučíme se také jednou z historie? Henleinů máme dnes na rozdávání

12. 9. 2016

Tisk článku

Václav Klaus ml. připomíná jednu bolestivou kapitolu našich národních dějin, na níž by se dnes rozhodně nemělo zapomínat

Američané mají významný den 11. září, ale to bylo včera. Dnes je dvanáctého. K tomuto datu máme českou historii a také to není radostná vzpomínka.

Před 76 lety, 12. září 1938 večer pronesl v Norimberku na sjezdu NSDAP Adolf Hitler velmi útočný projev na adresu prezidenta Beneše a Československa: „…Nebudu již snášet další útisk německých soukmenovců v Československu. Takhle to již dál nepůjde. … Smířlivostí se neusmíří tak nesmiřitelný nepřítel, jako jsou Češi. … Utrpení sudetských Němců je nevýslovné. Pro každý národní projev vůle jsou honěni a štváni jako dravá zvěř. Říše dalšího utlačování nestrpí. Jsou také německé zájmy, které jsme odhodláni hájit, a to za každých okolností…“

Sudetští Němci se činili

Německé obyvatelstvo v českém pohraničí reagovalo okamžitě. Bylo zahájeno spontánní povstání proti českým úřadům. Vybíjeny české obchody. Došlo k útokům na četnické a finanční služebny a na početně velmi slabá družstva SOS (Stráže obrany státu). Rozhořel se krvavý zápas, který zasáhl desítky větších měst a nespočet obcí.

Mezinárodní ohlas získal útok na policejní stanici v Habartově (Sokolovsko) díky anglickému dopisovateli Morellovi a jeho knize Viděl jsem ukřižování.

Stanici v městečku (3000 obyvatel, z toho jen 200 Čechů) bránili čtyři četníci, kteří odmítli výzvy sroceného davu ke složení zbraní a předání stanice. Začal útok.

První padl praporčík Jan Koukol, i na straně útočníků byly ztráty na životech. Přestřelka mezi desítkami útočníků a třemi (po zranění strážmistra Příbka jen dvěma) českými četníky pokračovala další dvě hodiny, dokud dav henleinovců nedovlekl na místo spoutanou a ztýranou Růženu Pardusovou (manželku strážmistra Parduse, zaměstnankyni místní pošty a maminku roční Věry).

Četníci se vzdali, následně došlo k lynčování členů stanice. Když po hodině dorazila na místo jedenáctičlenná posila z okresního Sokolova, spustila se prudká palba i na ně, zahynuli další dva čeští četníci.

Podobných incidentů a teroru najdeme v každém kraji několik. Počty padlých jdou celkově (za rok 1938) do stovek.

Vláda reagovala 13. září vyhlášením stanného práva a vyslala oddíly armády. Tisíce německých mužů uprchlo za blízké hranice, kde byli zformováni do takzvaných Sudetendeutsche Freikorps (pod patronátem SS a SA). Jejich úkolem byly výpady na české území zpoza německé hranice. Zejména čtvrtek 22. září se pak zapsal počtem obětí černým písmem do našich dějin. 23. září republika mobilizovala, do mnichovské „dohody“ zbývá týden…

Čtěte ZDE: Od Henleina k Hermanovi: Posvěcení sudeťáctví v přímém přenosu. Co moudrý Karel IV. vůči Říši vybojoval, tupý Sobotka rozdává. Jak rychle se řítí Posselt z kopce po silnici? Ťok s majáčkem 50 000 platit nebude

Poučení pro přítomnost i budoucnost

Proč si 12. září a následné události připomínat?

Zaprvé proto, že z neznámých příčin se v posledních letech hojně rozebírá utrpení sudetských Němců v poválečné republice a za odsunu. Přičemž samotná válka, a zejména předválečný teror se přehlížejí a sudetoněmecké dějiny jako by začínaly až 9. května 1945.

Zadruhé proto, že scény nelidského týrání a vraždění nejsou patentem Sýrie nebo zemí někde daleko. Za našich dědečků a babiček to bylo u nás. Jdeme třeba v Krkonoších na běžky přes Pomezní boudy nebo v létě jedeme na kole. Tady byla v září 1938 vypálena česká celnice, tady umírali lidé.

Zatřetí si připomeňme, že teror davů mířil v neposlední řadě na německé odpůrce Henleinovy a Hitlerovy politiky a na „umírněné“ Němce. Ty nechránil už vůbec nikdo a byli první na ráně. Koneckonců i v Habartově započali nepokoje napadením německého člena samosprávy Grillmaiera a obsazením radnice.

V tom máme jistou analogii se současnou Evropou a voláním po jakýchsi umírněných muslimech a jejich veřejném působení. Existují a není jich málo, ale jsou na tom asi jak pan Grillmaier.

Ale tak to bývá v historii vždy. Nechme dnešní komentář radši jen jako připomenutí statečných českých vlastenců, jejich oddanosti státu a jejich obětí.

Zdroj.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Falešná chemická vlajka č. 2: Syrská past na Trumpa a Putina? Jasnovidci z Pentagonu roztočili další smrtící ruletu. Už i západní experti potvrzují - Idlíb byla bouda. Kam až chtějí hazardéři zajít tentokrát?

Falešná chemická vlajka č. 2: Syrská past na Trumpa a Putina? Jasnovidci z Pentagonu roztočili...

Brzezinski: Had, který přežil vlastní jed. Neznámé epizody studené války. Jak USA vypustily afghánského džina z lahve? Zámořská šelma a slizcí sluhové. Nenávist k Rusku až za hrob. Poslední tažení Západu na Východ?

Brzezinski: Had, který přežil vlastní jed. Neznámé epizody studené války. Jak USA vypustily...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky