Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Zásadní střet naší doby: Trumpova zeď je jako Prohlášení nezávislosti. Jsou ještě Američané pány ve své zemi? Bílí kontra barevní je realita. Pokud levičáci zničí národy, Afrika a islamisté obsadí nejen Evropu

Zásadní střet naší doby: Trumpova zeď je jako Prohlášení nezávislosti. Jsou ještě Američané pány ve své zemi? Bílí kontra barevní je realita. Pokud levičáci zničí národy, Afrika a islamisté obsadí nejen Evropu

30. 1. 2017

Tisk článku

Patrick Joseph Buchanan - slavný americký komentátor - míří k podstatě “Trumpovy zdi” a levičácké hysterie, kterou vyvolává prezidentovo odhodlání splnit předvolební sliby na záchranu Ameriky

“Něco v nás nemiluje zdi,” píše slavný americký básník Robert Frost v úvodním verši své básně Spravování zdí. A uvnitř americké levice, zdá se, je ono “něco” vyjádřené v podobě odporu k “báječné zdi”, kterou hodlá postavit prezident Trump podél devatenáct stovek mil dlouhé hranice mezi Spojenými státy a Mexikem.

Zeď kolem identity

Argumenty opozice jsou obvykle buď charakteru ekonomického, nebo praktického: Zeď je zbytečná. Nezastaví ilegální přistěhovalectví. Stojí moc peněz. Jenže ve skutečnosti je ve hře něco mnohem hlubšího. Představa permanentní přehrady mezi dvěma zeměmi je totiž přímou zkratkou k srdci problému, který rozděluje i naši zemi vedví.

Je to “ta” otázka, nejzákladnější otázka ze všech: Kdo jsme? Co znamená slovo národ? Jaké hodnoty Amerika reprezentuje?

Ti, kteří zoufale touží po tom, aby zeď stála, ilegální imigrace se zastavila a současní ilegální přistěhovalci byli deportováni, jsou také ti, kteří mají pocit, že země, v níž vyrůstali, umírá a mizí. Jejich vlast se pozvolna mění v cosi neznámého a cizího. Nejde zdaleka jen o to, že ilegální migranti berou Američanům pracovní místa, nebo že páchají zločiny, nebo že tolik z nich bere sociální dávky na vše včetně jídla, bydlení, vzdělání a zdravotní péče. Jde především o to, že mění naši zemi. Mění to, kým jsme. 

Čtěte ZDE: Výhrůžná "rada" Trumpovi: V čem se předák establishmentu mýlí? Brexit není dětská nemoc. K Evropě se šine miliardová masa. Amerika zavírá hranice. Jak se vyhnout syndromu mrtvého arcivévody?

Jsou Spojené státy umělý národ?

Přede dvěma desetiletími se “stará pravice” a neokoni zuřivě hádali o tom, co Amerika byla - a čím je. Ten spor ve skutečnosti nikdy neskončil. Jsme od začátku nový, svébytný a dobře rozlišitelný národ, tak jako Britové, Francouzi nebo Němci? Nebo je Amerika novým druhem národa, ideologickým národem, uměle vytvořeným národem, jemuž jeho jednotící prvek dodává sjednocení kolem myšlenek Jeffersonových, Madisonových, Lincolnových a Kingových? 

Stará pravice tvrdila, že Amerika existovala už před revolucí a že nový národ, nový politický lid, si sám napsal rodný list - svou Ústavou. Amerika ovšem existovala dlouho předtím než se Washington, Madison a Hamilton sešli ve Filadelfii. Americká revoluce pouze zavinila poněkud překotný porod, jímž byl národ uvržen v legální existenci. 

Podle tohoto názoru jsme se tedy nestali novým státem, protože jsme vzali za své Jeffersonovo krédo, že všichni lidé jsou “stvořeni jako sobě rovní”. Stali jsme se státem na základě menší rodinné hádky, která nás vedla k roztržce s mateřskou zemí - a kterou Deklarace nezávislosti popisuje jako odříznutí pout, která nás vážou k “našim bratřím” za mořem, protože si už nezaslouží ani naši loajalitu, ani naši lásku.

Spojené státy vznikly v roce 1789. Ústava dala vzniknout vládě, státu. Ale země a národ už tu byly před ní.

Americká kultura umírá

Když přišli v polovině 19. století Irové utíkající před hladem, když přišli Němci, utíkající před Bismarckovým Německem, a pak se na Ellis Islandu vylodili Italové, Židé, Poláci, Řekové, Slováci a další, byli to cizinci - cizinci, kteří se stali občany a časem, postupně, také Američany.

Ale až desítky let po takzvané Velké migraci mezi lety 1890 a 1920 jsme se stali doopravdy jedním národem, jedním lidem. Dohromady nás zkuly těžké zkoušky Velké krize, Druhé světové války a Studené války, jež následovaly. Kolem roku 1960 většina z nás měla stejné hrdiny a vzory, mluvila stejnou řečí a žila stejnou kulturou.

A ti, v nichž žije vzpomínka právě na tuto jednotnou Ameriku, vidí dnes, jak se národ včerejška hroutí. Brutalita politického souboje, jejímž výrazem jsou právě minulé volby, dosvědčuje, že Američané začínají zuřivě nenávidět jeden druhého stejně, jako generace, která zažila krutou zimu ve vojenském táboře Valley Forge za Revoluce nenáviděla Brity, od nichž se hned nato oddělila.

Čtěte ZDE: Donald Trump odstartoval: Řev zombií celého Západu dokládá, že skvěle! Soros dál chrlí dolary. Manifest kontrarevoluce bílých mužů a žen. Boj do statků a hrdel právě začal

Naše země!

V roce 1960 jsme byli západní, křesťanskou zemí. Devadesát procent našeho národa mohlo vysledovat své kořeny k některému z evropských národů. Devadesát procent bylo tak či onak spojeno s křesťanskou vírou. A desítky milionů Američanů, které podporují Trumpa, vidí jeho zeď jako poslední šanci na záchranu právě tohoto národa. Pro mnoho příznivců kosmopolitní levice ovšem etnická a národní identita nejen, že nejsou něčím, zač stojí bojovat. Nestojí ani o to, aby přetrvaly. Pro ně jde o atavistický instinkt příslušnosti ke kmeni či o rasismus. 

Trumpova zeď se dotýká zásadního střetu naší doby.

Uvědomme si, že 80% voličů jiné než bílé pleti volí Demokraty. Je jasné, že ani trumpovské hnutí, ani Republikánská strana by nepřežily, pokud by se Amerika stala odbočkou Třetího světa. A k tomu máme namířeno. A pokud se národ bude dále rozpadat - a jeho rozpad podpoří secese států jako je Texas nebo Kalifornie - jak potom budeme “jedním národem a jedním lidem”? 

Kromě toho - masovou imigraci až do 20. století neznala ani stará Evropa. Teď napříč Starým kontinentem houfně mizí voliči středopravým i středolevým stranám - protože politiky, kterým donedávna věřili, považují za neschopné vyrovnat se s existenční hrozbou. Tou je invaze z Afriky a Blízkého východu. Už nyní hrozí zcela zaplavit světadíl.

Zeď prezidenta Trumpa je více než čím jiným prohlášením světu. Říká: Toto je naše země. My rozhodujeme, kdo do ní smí vstoupit. A své hranice hodláme bránit.

Krizi našich časů nevyvolává fakt, že se někteří Američané nestydí podobné věci říkat nahlas, jak tvrdí levice. Naopak. Vyvolávají ji ti, kteří jsou příliš zaskočeni vývojem situace na to, aby se ozvali. Nebo je osud země nezajímá. 

Nebo dokonce její zánik vítají.

Zdroj.

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Oblíbená zábava &quote;nových Evropanů&quote;: Kočičí břicha a lidská hrdla. Zóny, kam se nechodí, jsou realita. Úřady přiznávají hluboký zmatek. Osm nových zón nikoho ve Švédsku a pád Římské říše. Kdy také u nás?

Oblíbená zábava "nových Evropanů": Kočičí břicha a lidská hrdla. Zóny, kam se nechodí,...

Čtyři neobyčejné večery s PRIMOU: Vladimír Putin dal jasně najevo, že Rusko válku nechce. Rozběsnil tím Kavárnu od Washingtonu po Prahu. Normalizační novináři opět ve službách moci. Horší, než za Husáka

Čtyři neobyčejné večery s PRIMOU: Vladimír Putin dal jasně najevo, že Rusko válku nechce....

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky