Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Francie: Podaří se

Francie: Podaří se "bažinám" přežít? Zevní svěrač Berlína a Bruselu je v pohotovosti. Pojďme si zahrát s agenturami – a tím je zničit! Naši dozorci vědí – hlavní je správný výklad. Budou lkát i slavit stejně falešně

23. 4. 2017

Tisk článku

Petr Hájek jen několik hodin před uzavřením volebních místností ve Francii připomíná, že ať budou výsledky jakékoli, měli bychom je přijmout s velkou střízlivostí

Prezidentské volby ve Francii jsou v poločase. Mají různé přídomky, nejčastěji „klíčové“. Tím se chce naznačit, že se jejich výsledky mohou stát klíčem od bran věznice zvané Evropská unie, v níž v každé cele (s otevřenými dveřmi k procházkám po chodbách) je nějaký z dvaceti sedmi států. Jeden je právě propouštěn – a spustilo to ve vězeňské ředitelně v Berlíně a Bruselu hrůzu. Jenže ono to tak jednoduché rozhodně nebude.

Manipulace se staženým svěračem

Nikdo si neodvažuje odhadovat, jak dnešní hlasování skončí. Průzkumům voličských preferencí už totiž nikdo nevěří. Poslední zbytky věrohodnosti ztratily agentury (pro ovlivňování voličů, nikoli pro zjišťování jejich postojů) během referenda o vystoupení Británie z EU a při amerických prezidentských volbách.

V případě předvolebních manipulací ve Francii proto mainstreamové agentury a jejich nosiče – média – zvolily trochu jinou, ještě alibističtější strategii: Do čela pelotonu favoritů samozřejmě dlouhodobě usadily Emmanuela Macrona, naději pro Brusel a Berlín. Lid má vědět, že hlas pro něj nepropadne. Říkají mu „centrista“ a charakterizuje ho asi nejlépe, že v předvečer voleb mu pro povzbuzení telefonoval Barack Obama. Jenže falzifikátoři se tentokrát už neodvažují favorizovat ho příliš. A tak za něj v krátkých odstupech usadily další tři „favority“ – tak aby později šlo pořád mluvit o „statistické chybě (prý 2 – 5 procent!).

Na druhé místo neradi (ale i jako výstrahu a mobilizaci „věrných“) posadily „extrémně pravicovou“ Marine Le Penovou – protože úplně se vzdálit realitě se již obávají. Tu na dálku naopak podpořil prezident Donald Trump, který řekl, že věří v její úspěch. Teprve za ní umístily údajně pravicového (ve Francii to znamená tak nanejvýš levé křídlo naší sociální demokracie) Françoise Fillona a takzvaně „radikálně levicového“ Jeanna-Luc Mélenchona.

Nemanipulovat si neodváží. Publikovat skutečné voličské nálady – a k jejich zjištění použít „necinknuté“ sociologické metody – to už vůbec neumějí. A v tomto případě zvlášť. Jejich „zadavatelé“ a majitelé sice současně bojují o existenci, protože hlavní složkou jejich byznysu je správný odhad reality, ale současně stažený řitní svěrač politického establishmentu (tedy peněz a moci) jim diktuje pokračovat jako dosud. A vytvářet si alibi.

Čtěte ZDE: Francie před rozhodnutím: Ledový pot v bruselských bažinách po celé Evropě. Průzkumům už nikdo nevěří. Diskriminace jediné ženy najednou nevadí? Žhářský útok na Le Penovou. Prostitutky z Femen s obnaženými ňadry. Neděle napoví, nebo odpoví?

Obrana útokem

Ve chvíli, kdy vznikají tyto řádky, není vůbec nic jisté. Kromě jednoho velmi příznačného faktu, který se stává stále důležitější součástí předvolebních klání “všude na Západě“: Agenturami dotazovaní voliči, kteří nechtějí dát hlas establishmentu a jeho – tak či onak přebarveným – favoritům, obvykle již důsledně neodpovídají podle svého skutečného přesvědčení či jednání. Jak v průzkumech, tak v takzvaných poolech, tedy dotazech „výzkumníků“ před volebními místnostmi – z nichž se pak tvoří po uzavření uren první předběžné výsledky.

Je to velmi ilustrativní: Lidé se prostě již bojí pravdivě odpovídat – i když je to „anonymní“. Na žádnou anonymitu velmi správně a důvodně nevěří – a nechtějí mít v budoucnu problémy ze svých voličských preferencí. Totalita jako vyšitá, zakrývaná již jen neuměle stydlivými zástěrkami velmi specifické „demokracie“.

Z toho pak plyne úvaha, jejíž rozšíření by možná rovněž stálo za úvahu: Pokud se vás budou „výzkumníci“ ptát na názor – tedy budete součástí „vzorku“ – odpovídejte vždycky opačně, než je vaše voličské rozhodnutí. Manipulátorům se tak dostanou do rukou čísla, s nimiž budou opět špatně pracovat – a dodávat tak establishmentu (který sám potřebuje znát realitu, aby mohl nasadit další páky k jejímu zvrácení, pokud se mu nehodí) špatné informace.

Byl by to docela dobrý druh „odboje“. Není totiž pochyb, že voliči Kaváren celého západního světa (naivkové, respektive tak či onak „zaplacená“ část veřejnosti, která touží po blahobytném fešáckém kriminálu, jenž jim establishment slibuje) odpovídají agenturám hrdě „popravdě“. Kdyby se do těchto čísel vnesl záměrně prvek, který zčásti již funguje spontánně, mohl by to být začátek konce tohoto oblíbeného nástroje manipulace. Jistě by si soudruzi našli jinou cestu, ale tato – velmi účinná – by byla v troskách.

A nebyla by to ani špatná hra, při které občan v opozici k establishmentu vlastně příliš neriskuje. Tedy samozřejmě jen do chvíle, než se přejde všude na „elektronické“ hlasování, při němž už kontrola toho, jak kdo volil, bude opět zcela v rukách Velkého Bratra. Ale to ještě – alespoň u nás – není bezprostředně na pořadu dne.

Chvění a příprava des-interpretace

Zatím je ještě situace tak špatně „zmáknutá“, že v okamžicích, kdy již volba probíhá, mají naši evropští (i domácí) věznitelé jen málo nástrojů, jak výsledky zmanipulovat. Bezpochyby tak přesto činí – ale je to přece jen obtížná operace. Zrušené výsledky prvních prezidentských voleb v Rakousku a jejich nařízené opakování jsou spíše výjimkou a selháním falešného systému, než blýskáním na lepší časy.

O to víc kritizují údajně „nedemokratické a zmanipulované“ volby všude jinde: Od Ruska přes Turecko – až třeba k Venezuele. Zloděj křičí Chyťte zloděje! Povšimněme si: Odhadem zhruba tři milióny falešných hlasů ve prospěch Hillary Clintonové již nikdo ani nezmíní – natož aby je vyšetřoval. Donald Trump to sice sliboval, jenže to ještě nebyl součástí washingtonských „bažin“.

Stejně podstatné jako zmanipulovat volby je pak jejich okamžitá následná interpretace. K výkladu se proto již dnes večer opět jako vždy sejde v České televizi a spol. skupina vybraných „moudrých“, aby nám objasnili, co si o tom či onom výsledku máme myslet. To má totiž jistý dopad na zdejší veřejné mínění (a volby), jakkoli si to většina lidí neuvědomuje. „Moudří“ udají tón – a ve všech ostatních mainstreamových médiích se to pak bude s malými obměnami válcovat. 

Vzpomínka na „volební noc“ ve Spojených státech, kterou ČT pojala jako (nejprve) oslavu Hillary a znectění Donalda, a (posléze) jako plačky nad rozlitým mlékem, je nezapomenutelná. Vysloužila si dokonce tytytyty od „Rady“. Mimochodem: záznam z toho slavného večera z archivu ČT zmizel – a už se tam nikdy neobjevil, přestože management Kavčích hor manipulaci moderátorů srdnatě obhajoval.

Čtěte ZDE: Nepokoje v Neapoli: "Demokraté" proměnili centrum města v peklo. Anarchisté, zločinci a imigranti ve válce s policií. Kdo byl adresátem tisíců útočných pušek? Záložní plán - občanská válka?

Na prahu?

A tak opravdu není jasné, jak poločas souboje ve Francii dopadne. Kdo bude číst tyto řádky v pondělí ráno, bude vědět vše. A přestože autor tohoto textu nyní neví vlastně nic, může s jistotou učinit závěr:

Pokud se stane zázrak a do druhého kola voleb postoupí LePenová a Mélenchon, budou soudruzi propagandisté manipulovat s interpretací – vzlykajíce. Pokud by se LePenová nedostala do druhého kola, ale naopak postoupil Macron, budou manipulovat – jásajíce. Pokud dojde na „plichtu“ jakéhokoli druhu, v níž ale bude LePenová přítomna s někým jiným než Mélenchonem – budeme předmětem masáže tak dramatické, jako kdybychom k volbám ve druhém kole měli jít my.

Ale i kdyby se stal zázrak na druhou a Marine LePenová nejen nyní postoupila, ale dokonce i vyhrála druhé kolo, varuji před přehnaným jásotem na „naší“ straně barikády. Nejen pro to, že musíme mít před očima „případ Trump“ – a jeho proměnu po necelých sto dnech ve funkci.

Především pro to, že protivník – i kdyby tento direkt nyní utržil – je nadále nesmírně silný. Jeho peníze a moc budou ještě velmi dlouho hlavní zbraní proti svobodě. Proti skutečnému „klíči“ k branám vězení.

Jsme přesto zjevně na jeho prahu. Jen si musíme být vědomi, že dinosauři vyhynou naráz obvykle jen při nějaké katastrofě. A to je potíž, tu si asi opravdu raději nepřát. Je tedy nějaké východisko? Jistěže. Bylo, je a provždy bude.

Co si přejeme a co ne, co si přejí a nepřejí naši žalářníci, totiž je – jak znovu potvrzují i poslední měsíce a roky – ještě v trochu jiných rukou, než si všichni čas od času hloupě myslíme.

Jenže – kdo se ještě umí modlit?


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Vězeň policejní a soudní mafie je na svobodě: Co bylo delší? Dvacet tři let, či poslední (zbytečné) dny? Kajínek ven, Kalousek a Sobotka dovnitř? Až bude Babiš účtovat, Zeman milost neudělí. Osvobozující facka

Vězeň policejní a soudní mafie je na svobodě: Co bylo delší? Dvacet tři let, či poslední...

Manchester: Muslimové už zabíjejí i naše děti. Jak dlouho ještě budeme ustupovat? Kterému lidu politici naslouchají?  Doba pro toleranci je pryč. Musíme se jich zbavit! Bránit se nechceme, neumíme, nebo nesmíme?

Manchester: Muslimové už zabíjejí i naše děti. Jak dlouho ještě budeme ustupovat? Kterému...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky