Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Asistujeme své vlastní sebevraždě: Proč se žába nechá bez odporu uvařit? Epidemie a smrtelné nemoci se státní podporou. Muži mají právo na nosnice s pronajatou dělohou! Kdo je tady blázen? Frontální útok na děti

Asistujeme své vlastní sebevraždě: Proč se žába nechá bez odporu uvařit? Epidemie a smrtelné nemoci se státní podporou. Muži mají právo na nosnice s pronajatou dělohou! Kdo je tady blázen? Frontální útok na děti

10. 5. 2017

Tisk článku

Ivan Poledník uprostřed chaosu a uměle stvořených zmatků upozorňuje na upozaděný problém, který je svou podstatou mnohem vážnější než ubohé osobní tahanice, do kterých nás politici zavlékají

Nedávno náš parlament definitivně svěřil jednání o plnohodnotné homoadopci do rukou parlamentu nového, který bude sestaven po letošních volbách. Tím dal osud tohoto zákona do rukou voličů. Nesmíme si však dělat iluze – homosexualistická lobby je natolik silná a dosavadními úspěchy opevněná, že bude na své cestě pokračovat nezměněným tempem. A nelze předpokládat, že by toto téma pohnulo elektorátem natolik, že by v tomto smyslu dostatečně radikálně změnilo poměr mocenských sil v naší zemi. Současná žhavá politická témata tomu jen napomáhají a celý závažný problém kamuflují.

Nemluvím o homosexuálech, o ty vůbec nejde, ale o zhoubné ideologii nazvané homosexualismem. Tato zničující doktrína, která se tváří jako boj proti diskriminaci lidí se sexuální deviací (ochylkou od normálu), má ve skutečnosti úplně jiné cíle. Je nástrojem na destrukci tradiční rodiny, atomizaci a tím snazší ovladatelnost společnosti, boření pro mnohé další účely nepohodlných národních a komunitních norem a zvyklostí – bránících plošnému prosazování předem vypočítaných cílů nejrůznějšího charakteru.

Homosexuálové a jejich příznivci pochodující na duhových "parádách" jsou jen užitečnými idioty napomáhajícími prosazení úplně jiných norem, než sami svojí činností sledují. Je proto nutno se homosexualismus podívat z několika úhlů pohledu.

Nástroje homoagendy

Agenda homosexualismu je založena na základním rozporu. Formálně volá po toleranci většinové společnosti, ale přitom je až krvelačně netolerantní ke každému, kdo z různých důvodů či různého přesvědčení nesouhlasí s jejím agresivním prosazováním ve společnosti. Je dobře koordinovaná a financovaná, zahrnuje rozsáhlý systém a snaží se ovlivňovat všechny složky veřejného prostoru.

Pracuje s několika základními nástroji:

  • Likvidace svobody projevu, respektive umlčení a společenská dehonestace každého, kdo s vnucováním homosexualistické agendy nesouhlasí
  • Zaměření se na děti a mládež – nalákání či vnucení svého životního stylu mladým generacím
  • Všestranný a mnohovrstevnatý útok na tradiční rodinu za účelem likvidace jakýchkoliv morálních standardů chování
  • Skandalizace každého, kdo se neprojevuje maximálně vstřícně vůči homosexualistické agendě
  • Infiltrace institucí a neziskového sektoru – snaha o maximální vrůst homosexuální agendy do institucí – včetně privátních pracovišť, škol, zájmových spolků či dokonce náboženských společností
  • Prosazování dvojího metru – například požadavek, aby útoky proti homosexuálům byly trestány přísněji než stejné útoky proti heterosexuálům
  • Klamné zobrazení homosexuálního jednání jako bezrizikového z hlediska morálky, psychologie, mezilidských a mezigeneračních vztahů - ale dokonce i z hlediska zdravotního.

Čtěte ZDE: Fakta pro statečnou poslankyni Nytrovou: Pokrytecká hysterie. Bude se duo Marksová - Gottvaldová zabývat původci pandemie AIDS? Atentátník z Nice také patřil k teplým bratřím. Zastavíme duhovou totalitu?

Tolerance

Nejčastěji skloňovaným slovem ze strany homosexuálních aktivistů je tolerance. Pojem, který znamená jednoduše rozpoznat a respektovat odlišnosti u ostatních osob, bez nutnosti s nimi souhlasit nebo sympatizovat. Homosexualismus však za toleranci považuje pouze schvalování a potvrzení svých hodnot a životního stylu jako čehosi nadřazeného a univerzálně platného.

To znamená v důsledku přinejmenším to, že teprve absolutní mravní relativismus je tolerancí. Tato propaganda je vštěpována nám a především našim dětem. Principy, na nichž je vychováváme, nejsou hodnotově nijak odlišné od homosexuálního jednání, pornografie, promiskuity či jakékoli jiné deviace. Veškerá pravda je relativní, říci o čemkoli, že je to správné, nebo špatné, je vždy projevem netolerance (buďto k tomu, co je označeno za špatné, nebo k tomu, co není označeno za správné).

I pokud bychom odhlédli od křesťanských principů, na nichž naše civilizace vznikla a rozvinula se - a s nimiž je toto myšlení v zásadním rozporu - i v liberální společnosti lze vysledovat a doložit negativní důsledky tohoto formování dětí a mládeže. Ve Spojených státech třeba provedli rozsáhlý sociologický průzkum, který doložil to, co z toho logicky vyplývá: mladí, kteří nepřijímají objektivní standardy pravdy výrazně více lžou rodičům, ještě výrazněji podvádějí u zkoušek, vykazují dvakrát více násilného jednání, dvakrát častěji vyhledávají pornografii, mají třikrát větší pravděpodobnost užívání drog a šestkrát vyšší pravděpodobnost sklonů k sebevraždě.

Homosexualismus je v této souvislosti také jedním z nástrojů omezování svobody slova. Pokud někdo využívá svá údajná práva na svobodu projevu za tím účelem, aby vyjádřil nesouhlas s homoagendou, je netolerantní a nenávistný – i v případě zdrženlivé, kultivované a konstruktivní kritiky. A protože je netolerantní (pro tento okamžik se všeobecný relativismus opouští), je třeba jej umlčet a zatočit s ním. Dochází tak k paradoxní situaci (o to je však celý mechanismus účinnější), kdy jedna ideologie ničí druhou tím, že ji křivě obviňuje z toho, co jí sama způsobuje. Příkladů je nepočítaně!

Čtěte ZDE: Pravda o dětech v "homorodinách": Nová americká studie s výsledky, které se Dienstbierům celého světa nebudou líbit. Děti jako fetiš pro zvrhlé touhy dospělých

Propaganda

Homosexuální jednání s sebou prokazatelně nese drasticky vyšší pravděpodobnost nákazy nejrůznějšími chorobami, což je dáno zcela odlišnými normami chování mezi homosexuály, které jsou v této komunitě akceptovány, či dokonce často očekávány. Statistiky to drtivým způsobem potvrzují. Řádově neporovnatelný výskyt AIDS a dalších pohlavně přenosných chorob, nižší naděje na dožití u homosexuálů (v některých zemích, kde bylo možné podniknout relevantní výzkumy, až o desítky let), prokazatelně řádově vyšší výskyt duševních problémů u praktikujících homosexuálů a podobně.

Zakrývání tohoto průvodního jevu je neudržitelné, proto i mainsteamem každou chvíli pronikají informace, které tuto skutečnost potvrzují. Nedávno například Národní institut zdraví v Itálii (ISS) označil Europride v Amsterdamu za příčinu epidemie žloutenky typu A mezi mužskými homosexuály. Ve zprávě je uvedeno:

Od srpna 2016 byl konstatován v naší zemi a v Evropě významný nárůst případů hepatitidy, který od prosince 2016 dále zesílil. V Itálii bylo v období od srpna 2016 do února 2017 v SEIEVA (příslušná epidemiologická služba pro akutní virovou hepatitidu) hlášeno 583 případů, tj. 5x vyšší počet než ve stejném období předchozího roku. Průměrný věk postižených je 35 let a 85% z nich je mužského rodu. 61% případů se týká osob s homosexuální preferencí. Uvedená data jsou provizorní a při dalším shromažďování se budou dále zvyšovat.

Epidemie zasáhla prakticky všechny západoevropské státy: Německo, Rakousko, Holandsko, Belgii, Dánsko, Finsko, Francii, Itálii, Irsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko a Velkou Británii. Jako důvod hromadného zvýšení výskytu uvádí ISS účast na HOMO Pride v Amsterdamu, kde se sešli homosexuálové z celé Evropy, aby slavili a "hrdě" vystavili veřejnosti před oči svou homosexualitu. Amsterdam byl několik dní centrem masového homo-sex-turismu. A právě sexuální chování účastníků přivodilo virovou explozi.

ISS naléhá na nezbytná protiopatření. Podobná paráda se připravuje v letošním roce v Madridu a mohla by dále zhoršit vážnou situaci. Podobnými zprávami by se dal text zcela zahltit, protiopatření však samozřejmě žádná nepřicházejí.

Čtěte ZDE: Ďábelský útok na naše nejbližší je realita: Předobraz rodiny a národa také. Nejvznešenější zřízení na Zemi diktuje povinnost naplňovat přirozený Řád. Zrada evropských vlád tváří v tvář šelmě z Blízkého východu

Přijatelné chování?

Přesto je toto jednání považované za přijatelné a propagovatelné v rozporu s jinou praxí, u níž byl nějakým způsobem prokázán (a mnohdy nelze ani o věrohodném důkazu hovořit) častý negativní dopad na společnost. Představme si například, že by tabákové společnosti (rizikovost kouření v nám prezentované míře závažnosti je přinejmenším diskutabilní) podporovaly vydávání brožurek pro školáky s výzvou k toleranci kouření.

Nebo kdyby se lobby producentů alkoholu snažilo přesvědčit mládež o prospěšnosti konzumace alkoholických nápojů. Proč se tak úzkostlivě dbá na omezování prodeje sladkostí v základních školách, když se současně nesrovnatelně zdravotně mrizikovější jednání propaguje v rámci štědře financovaných osvětových programů?

Jeden "nezdravý životní styl" je tabuizován, druhý veřejně propagován. Proč nejsou na materiálech propagujících homosexuální jednání umístěny varovné štítky typu "ministerstvo zdravotnictví varuje…", když je tato praxe prokazatelně stejně nebo více riziková než jiné společenské "nešvary"?

Právo na dítě?

A tak jsme doslova bombardováni šokujícími zprávami o tom, jak napříč Evropou a celým západním světem homosexualismus dobývá další a další strategické kóty. Mezitím i na našich školách intenzivně působí všelijaké "neziskovky" vybavené tunami podpůrných materiálů vychovávající naše děti k "toleranci", mnohdy za pomocí krajně vulgárních a nechutných praktik, například v podobě secvičených homosexuálních scének mezi samotnými žáky.

Na parlamentní úroveň toto téma pravidelně proniká například v rámci již zmíněného problému homoadopcí, ale i v oblastech, které s tím úzce souvisejí. Jako například před několika dny, kdy byl veden spor o možnost umělého oplodnění pro "single" ženy. Zde se opět projevil naprostý relativismus, ideový diletantismus a chaos v hlavách našich politiků, kdy pro jejich hlasování nebyla stranická příslušnost klíčem.

"Ta paní se asi zbláznila", prohlásila nevěřícně přední česká neomarxistka, ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová (ČSSD) o své kolegyni z Poslanecké sněmovny Jitce Chalánkové z TOP 09, odpůrkyni umožnění této praxe.

Známá česká bloggerka Markéta Šichtařová, přestože za Stvořitele dosadila onu tak oblíbenou "Evoluci", dokázala, že pohým světlem přirozeného rozumu (o to je to cennější) lze rozpoznat zvrácenost takovéhoto jednání, a k tématu napsala:

Čtěte ZDE: Istanbulská úmluva: Perverzní diktát pro Evropu. Pohlavní identita jako sociální konstrukt. Boj proti tradicím a přirozenému vývoji dětí. Budou z našich potomků Conchity Wurst? Genderová policie nastupuje

Dítě je darem

Jestli se nepletu, pořád se v dnešní době oháníme rovností pohlaví. Tak to by ovšem chtělo dodat, že když má podle paní Marksové žena právo na dítě, má ho i muž, že? A když má podle paní Marksové právo na oplodnění žena i bez partnera, kvůli rovnosti pohlaví je nezbytné, aby měl právo na dítě i muž bez ženy – nebo se snad pletu, že přesně takhle to má dnešní rovnostářsky bezpohlavní společnost nastavené? Budeme tedy každému single muži, kterému se zachce dítěte, za veřejné peníze poskytovat nosnice, které mu pronajmou svou dělohu a dítě vypěstují? Že je to zvrácené a vypadá to nechutně byť jen napsané? Že to vede k představně líhně na lidi jako v Matrixu? Ale vždyť pokud budeme uvažovat přesně podle pravidel tak, jak je má paní Marksová nastavená – rovnost pohlaví, nárok na dítě – pak to k tomu zákonitě musí vést!

Pokouším se vžít do role ženy, která touží po dítěti, ale nemá partnera. A je to tíživý pocit. Přesně takový pocit jsem sice nezažila, ale znám jiný pocit: Pocit, když přijdete o chtěné, ale ještě nenarozené dítě. Taková žena začne po dítěti toužit víc než kdykoliv předtím. Celá její bytost se v tu chvíli upíná k jedinému: Opět otěhotnět a donosit nové dítě. Vše ostatní jde stranou. Ta touha je tak obrovská, bytostná, že muž ji těžko může obsáhnout; může spíš jen uvěřit, než si sám představit. Možná, že pocity ženy, která "jen" nemá partnera, a tedy nemá ani těhotenství, nemusí být natolik zjitřené, ale nepochybuji o tom, že jistě také mohou být nesnesitelně silné, zvláště pokud žena má dojem, že jí už tikají biologické hodiny. S každou takovou ženou mám soucit. A přesto říkám: Dítě není právem. 

Dítě je spíš něčím jako "darem" (a to říkám bez jakéhokoliv náboženského podtextu). A když už se narodí, zaslouží si život nejlepší možný. Co to znamená "nejlepší možný"? Znamená to oba rodiče. Proč? Protože nejsme samosprašní, tudíž to tak evoluce chtěla. Evoluce se to rozhodla zařídit tak, že o dítě se mají starat dva lidé. Nejen proto, že dva je ve smečce víc než jeden, ale také proto, že pokud matku přejede auto, je tu ještě otec, který dítě chtěl také; a protože jej chtěl, neváhá se o něj postarat.

Jenomže svolením k umělému oplodnění žen bez partnerů začneme podle poptávky na míru ze zkumavky vyrábět děti bez otců. Tedy děti, které do vínku nedostanou to, co evoluce chtěla. Stoprocentně podepisuji, co prohlásil ministr zdravotnictví Ludvík: Podle něj asistovaná reprodukce vychází z předpokladu neplodného páru. Nikoliv neplodné ženy. A stát by měl preferovat úplné rodiny. [...]

Neustále se oháníme tím, na co všechno máme nárok; ale odpovědnost se nám čím dál víc někam vytrácí. Jsem ráda, že zákon neprošel. Nepochybuji sice o tom, že je jen otázkou času, než ho někdo zkusí protlačit znovu; rodina se totiž čím dál víc v Evropě stává nemoderním přežitkem. Ale čím víc ten okamžik oddálíme, tím větší šance je, že tahle podivná epocha sociálního inženýrství se změní zase v jinou módní vlnu a odezní, aniž by u nás napáchala nevratné škody. (Zdroj.)

Čtěte ZDE: Jak se to dělá: "Overtonova okna", aneb Technologie zkázy. Velká lež o přirozeném běhu věcí. Po homosexuálech legalizace pedofilie a incestu. I kanibalové mají svá práva

Salámová metoda

Celá tato epizoda, zdánlivě s homosexualismem nesouvisející, je pouze střípkem mozaiky nástrojů, jimiž se tytéž síly snaží o destrukci tradičního a přirozeného modelu naší společnosti. O to smutnější je, že kromě občasného probuzení povědomí o přirozeném řádu věcí, jakého jsme tentokrát svědky u poslankyně Chalánkové, zde není konzistentní síla, která by se těmto zločinným výdobytkům postavila.

Kdo by měl stát v čele této opozice? Například Církev. Ta je však již po desítky let zcela erodovaná a zmítá se v tom samém bahně mravního relativismu, jako celá společnost. I v jejím nitru se odehrávají podobná pohoršení, skvěle propagandisticky uchopená těmi, kdo tuto explozi civilizační eroze způsobili, a následně použitá proti ní samotné. A ten, kdo by tomu mohl učinit přítrž, současný papež, tento stav ještě k tomu ze všech sil podporuje.

A křesťanští či "konzervativní" politici? Ti jsou v lepším případě vlažní, případně toto vše rovněž podporují, jako například poslanec Gabal (KDU-ČSL), který se postavil na stranu podporovatelů výše popsané normy.

Následky tohoto sebevražedného chování nás dostihnou relativně brzy. Každý den se otevírá nové a nové Overtonovo okno. Jsme jako ony pověstné žáby v ohřívané vodě. Pomalu se začíná vařit. A nám se nechce vyskočit. Dnes to přeci ještě tolik nepálí… 


Tagy článku

Doporučujeme

Západ na hraně propasti: Přichází čas lámání chleba. Zachrání se slovanské národy? Mocní nás topí ve světském moři. Pryč od sociálních experimentů, vstříc jednotě! Všeslovanský sjezd začíná právě dnes

Západ na hraně propasti: Přichází čas lámání chleba. Zachrání se slovanské národy? Mocní...

Václav Klaus: Zelení extremisté vymývají mozky dětem. Poručíme větru dešti? Čas letí, propaganda se nemění. Kdo nás chce ovládat a ožebračit? Důkazy stále nikde. Boj trvá, nesmíme jej vzdát

Václav Klaus: Zelení extremisté vymývají mozky dětem. Poručíme větru dešti? Čas letí,...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky