Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Budoucnost civilizace: Starý svět má smrtelné křeče. Ubráníme se nové době temna? Západ se nechal zaplavit barbarstvím. Odpor proti globalizační agendě a EU je cesta. Máme ještě důvod k optimismu?

Budoucnost civilizace: Starý svět má smrtelné křeče. Ubráníme se nové době temna? Západ se nechal zaplavit barbarstvím. Odpor proti globalizační agendě a EU je cesta. Máme ještě důvod k optimismu?

15. 7. 2017

Tisk článku

Radim Lhoták předkládá a tlumočí prognózu budoucnosti světa podle ruského filosofa Andreje Fursova, který nedává současné podobě kapitalismu více než padesát let

Je s podivem, jak málo lidí v západní společnosti má reálnou představu o tom, kam směřuje vývoj západní civilizace, kdo za ním stojí a jaké jsou jeho záměry. Příliš se nedivím prostým lidem, jimž připoutanost k denním starostem o vlastní existenci nedovoluje vyhledávat informace k potřebnému rozhledu a přemýšlet o nich. Zvláště, když tyto informace nedostávají z veřejných sdělovacích prostředků, a to ani z těch, které jsou nuceni si vydržovat z vlastní kapsy.

Skutečnost je taková, že vše, co se jim předkládá v rámci televizního zpravodajství, systému vzdělávání a povolených tiskovin má punc lživé propagandy, odvádění pozornosti od podstatných věcí a psychologické manipulace. Pravdu o světovém dění i postavení českých zemí v soukolí Evropské unie je nutné pracně vyhledávat na nezávislých internetových informačních portálech s rizikem, že nebohý „hledač poznání“ narazí na desinformační kanály provozované týmiž silami, které mají pod svojí mocí svět masových informačních médií.

Současní politici

Ještě mnohem horší situace je v řadách politických garnitur, jimž občané ve volbách svěřují pravomoci pro řízení vlastní země. Zaslepenost a tupá zaprodanost liberálně demokratickému systému daná pocitem, že právě oni jsou výkvětem ušlechtilé společnosti a průkazem preference individuálních schopností, jež rozvinutá západní společnost oceňuje coby tvořivé a prosperitu celé společnosti zajišťující vlastnosti, nuže tato jejich bezduchá pýcha spojená s cynismem a pohrdáním vším, co je ve skutečnosti převyšuje, nebo je jim podřízeno, z nich dělá odporné kreatury neschopné nezávislého úsudku a objektivního poznání.

Před pravdou, která se k nim náhodou donese, si zacpávají uši a zavírají oči. Své voliče pak krmí naučenými technokratickými pojmy, lživými frázemi z liberální ideologie a politické ekonomie a honosí se znalostmi spletitého byrokraticko-právního systému, jehož pravidla sami stvořili, nebo jim byly podsunuty místními pověřenci mozkových trustů Západu a nadiktovány z legislativního centra Evropské unie.

Takové podmínky nedávají vyrůst ani osobnostem s patřičným rozhledem, politickými znalostmi a kritickým myšlením. V našich zemích proto chybí vůdčí fronta fundovaných analytiků, politologů a myslitelů schopná dát lidem, kteří o to stojí, orientaci v současném chaotickém světě. Těch pár zářných výjimek snažících se o nezávislý pohled na realitu, avšak izolovaných od systematického vědeckého zkoumání i od sebe navzájem, to nemůže napravit.

O to cennější je pro nás sledovat myšlenkové dění v nám národnostně blízkém prostředí Ruska, které se postupně vymaňuje z ideologického područí Západu a své myslitele hodné pozornosti si už vychovalo. Andrej Fursov, ruský vědec, historik, analytik a filosof mezi ně určitě patří. Jeho teze o budoucím vývoji světa, jež si dovoluji formou otázek a odpovědí zde tlumočit, jsou nejen poučné, ale i zajímavé. Nakonec koho by nezajímalo, kam ten náš svět spěje?

Čtěte ZDE: Evropská unie: Nástroj totality a řízené globalizace. Cílem jsou snědí otroci s IQ 90. Ztráta suverenity, prosperity i bezpečnosti. Atmosféra strachu nástrojem na ovládání lidí. Přinese letošek změnu?

Co nás čeká a nemine?

Zdivočelé finance Západu svědčí o smrtelné nemoci kapitalismu. Základní prognóza blízké budoucnosti je jednoduchá: Kapitalismus zemře, sotva se dožije poloviny 21. století a rozhodně nevydrží do počátku 22. století. Umírat bude nehezky a krvavě.

Významná část planety podlehne barbarství. Bílých lidí znatelně ubude a budou nuceni podstoupit boj na život a na smrt, aby se udrželi jako součást světové historie, leč jsou sami na vině, když dopustili takovou situaci. Přitom veškerá duchovní síla západní civilizace, která byla jejich civilizací, a velikost vědecko-technického pokroku, který byl jejich pokrokem, sloužily ještě nedávno především k jejich velikosti.

Kam se ubírá tento svět?

Svět rychle směřuje ke konci kapitalismu. Od počátku nového tisíciletí z něho moc nezůstalo: trh už téměř neexistuje, zato tu máme globální monopoly; stát odumírá; občanská společnost skomírá; politika se mění v kombinaci správního systému a showbyznysu, peníze ztratily řadu funkcí a do značné míry přestaly být penězi; Evropané přišli o jednu ze svých základních hodnot – pracovní etiku, kapitálu se téměř podařilo pohltit, sežrat hodnotu práce, a sám naproti tomu přestal být kapitálem.

Čtěte ZDE: Konec iluzí o jednotné Evropě: Nyní jde o všechno! Zničení národních států je politickým projektem. Cynismus elit nezná hranic. Priority EU: Zničení tradičních hodnot, otevření hranic a apartheid naruby

Kdo usiluje o nový světový řád?

Probíhají dva procesy současně: zničení starého světa a formování nového. Starý kapitalistický svět bourá samotná kapitalistická elita, už ho více nepotřebuje, alespoň v dlouhodobém horizontu. Demontáž kapitalismu probíhá od poloviny let 1970-80. Jako by se propadal do své „předdemokratické minulosti“, do éry „železné boty“ a východoindických společností, oněch předchůdců současných nadnárodních korporací, mnohem krutějších, než ty první. Okleštění pokroku, to je způsob, jak vytváří světová elita svůj nový svět. Pro většinu lidstva se tento „nový svět“ ponoří do nové „doby temna“.

Abychom správně pochopili, jaká doba temna nás čeká, nesmíme představu o ní zaměňovat se středověkem začínajícím v 9. století rozpadem říše Karla Velikého. Skutečná „doba temna“ byla dobou mezi polovinou 6. století (tehdy úplně přestal fungovat systém římských akvaduktů; rok 476 jako konec Římského impéria je falešný výmysl římských velekněží, kteří si tak povyšovali vlastní roli) a polovinou 9. století.

Doba temna, to je opravdu epocha temnoty a krve, na rozdíl od středověku, který s takovou chutí pomlouvali renesanční myslitelé a zejména osvícenci (podvodníci jako Voltaire). Středověk je naopak doba světla trvající až do počátku 14. století; Epocha 14. až 17. století představuje nové stmívání, které bylo asi tak stejně přitažlivé, jako celá ta falešná fasáda renesance.

Má cesta Západu do nové doby temna nějakou alternativu?

V současné době se taková alternativa nachází jen těžko. Nyní je hlavní věcí nedopustit úspěšnou realizaci projektu, jenž nás zavádí do temnoty, pak se uvidí. Alternativu znamená odpor proti globalizační agendě, čili plánu barbarského snížení světové populace, zničení států a národních suverenit, rozkladu rodiny, ponížení vědy a školství, devastace zdravotnictví, které se, jak poznamenal Michael Moore, převrací v „nemocnictví“.

Čtěte ZDE: Evropská unie: Reálné dílo satana? Symboly mluví samy za sebe. Kennedy nebezpečí předpověděl. Magická číslovka 11. Příliš mnoho souvislostí popírá náhodu. Nová Babylonská věž přináší zkázu

Jaké je nebezpečí „zlaté miliardy“?

Problém „zlaté miliardy“ v podobě, jak je chápána, čili miliarda blahobytných lidí žijících na úkor zbytku otrocky strádajících, nepředstavuje velké nebezpečí, protože tato miliarda se sama rozpouští. V Evropě ji rozmělňují Arabové, Turci, Kurdové, Afričané, a bude jich čím dál víc. Vzniká tak dojem, že evropská část „zlaté miliardy“ je odepsána a skončí na „smetišti dějin“, nebo jde o pokus nechat vyrůst cestou selekce a za pomoci běženců nový typ Evropanů, kteří nikoliv množstvím, ale dovednostmi budou bojovat za svoji budoucnost.

Ovšem mezitím mladí vzdělaní Evropané emigrují do Kanady, Austrálie, na Nový Zéland, ale ne do USA, kde bude za chvíli stejně horko. Tam doutnají rasové sociální problémy: negrů, které je nyní povoleno nazývat pouze Afroameričany, Hispánců (Latinos).

Rasové a etnicko-kulturní složení Západu se mění. Ve skutečnosti Západ v původním smyslu už neexistuje. Máme tu post-západní a post-křesťanskou společnost rychle mizící v propadlišti dějin.

Takový plán ti, jež britský státník Benjamin Disraeli nazval „pány historie“ a ruský spisovatel Oleg Markjejev „pány světové hry“, samozřejmě mají, ale za prvé, jak se zdá, situace se vymyká kontrole. Za druhé, probíhá boj o budoucnost uvnitř světové vládnoucí elity (protože není jenom jedna). A právě na těchto rozporech musíme postavit vlastní strategii, stejně jako Stalin v roce 1930.

Jaký je plán pro Rusko a Slovany?

Myslím, že v původním plánu místo pro ruské a mnohé další nezápadní národy není. Ale, připomínám, plán se hroutí. Tudíž globalisti v několika směrech postupují velmi rychle a tvrdě: narušení státu, rodiny, školství, zdravotnictví a vědy. To je podmínečná část jejich globální agendy.

Proto bez ohledu na libovolnou rétoriku a hlasité poziční kroky v zahraniční politice věřím v dobré úmysly pouze takové vládě, která zastaví pogrom vědy, vzdělání a zdravotní péče, tj. nabourá globální program v těchto oblastech. Jaký by to byl boj za svrchovanost státu dnes, pokud by ho zítra neměl kdo bránit pro nedostatek zdravých mužů a mozků?

Pro další existenci země je navíc nutná strategie a k ní je nutná odpovídající ideologie. Nyní jsou naše státy formálně neideologické a údělem těch, kdo v současném světě postrádají ideologii a z ní vyplývající strategii pro budoucnost, je přežívání na okraji dění v očekávání, že je možná majitelé hry pozvou na novou oslavu svátku života.

Jenomže nepozvou ani ty, kteří jim posloužili „špinavostmi“: „Řím neodměňuje zrádce“. Cíl Ruska a slovanských států může být pouze jeden: přežít a svorně zvítězit ve 21. století, zachovat si identitu, původní obyvatelstvo a vlastní území. Tak vypadá minimální program.

Toho lze dosáhnout pouze tím, že bude vytvořen sociální systém postavený na sociální spravedlnosti, tehdy se vláda a vlast stanou jedno a totéž. Lidé mohou zabíjet pro peníze, ale zemřít pro peníze ochoten nebude nikdo. Za vlast ano, což prokázala Velká vlastenecká válka.

21. století bude doba těžkého boje o budoucnost, kdy celé národy, etnika a kultury budou nemilosrdně a bez sentimentu vygumovány z mapy světa. Gangsterské vlády (nazývají se legie, prohlédněte si například tvář Hillary Clinton) se nezastaví před ničím.

V tomto boji přežijí a vyhrají soudržné sociální systémy, stmelené jednotným hodnotovým kodexem, který se vyznačuje minimální sociální polarizací a zahrnuje vysoké procento nositelů znalostí, jakési národní korporace.

Oligarchické systémy nebudou mít šanci, jejich osudem je plnit funkci ekonomického maziva, hnoje pro mocné. Ve skutečnosti si nic jiného nezaslouží.

Čtěte ZDE: Totalita sovětského typu v novém kabátě: Západu vládnou bývalí trockisté. Proč muselo Sýrii zachránit Rusko? Vývozem demokracie k rozvratu světa. Veřejná spolupráce elit s pedofily. Zářivá špička ledovce

Co pro svoji budoucnost můžeme udělat dnes?

Aby se dalo přežít ve složité situaci, jaká určitě nastane, je nutné umět se bránit před vnějšími útoky. Je známá pravda, že když bijí psa holí, ten by se neměl sápat po holi ani ruce, ale po hrdle toho, kdo drží hůl. Jen tak se může zachránit. Abychom našli onen krk, musíme mít velmi dobrou znalost struktury moderního světa, znát síly působící v něm a místa jejich výskytu.

Zjevnými nepřáteli jsou globální lichváři a jejich političtí lokaji, potom novináři a činitelé v showbyznysu, a nejen ti zahraniční. V druhém případě hovoříme o regresorech rozkládajících hodnotové, intelektuální a technologické základy společnosti. Pouze zosobňují anonymní funkce globální matrice, Čapkovy mloky, o nichž autor napsal: „Přicházejí po tisících jako masky bez tváře“.

Již dnes je třeba vychovávat děti, zejména chlapce (z nich vyrostou muži), pro život ve válce: „Chceš-li mír, připrav se na válku“. A vychovávat je musíme pomocí příkladů, nikoliv homosexuálů a prostitutek, ale čestných a zdatných hrdinů.

Úkoly pro přežití a dosažení vítězství musí v každé zemi v první řadě řešit vedení země. Otázkou je, nakolik strojeně či poctivě se tak děje, nakolik se vláda ztotožňuje s vlastní zemí. A konečně, jak silný pud sebezáchovy se u ní vyvinul a nakolik je silnější, než majetnický instinkt a vášeň pro slastný život.

Máme ještě vůbec důvod k nějakému optimismu?

Optimismus je stav mysli silných a ucelených lidí, kteří dokážou nejen překonávat dané okolnosti, ale vytvářet je. Optimismus vyrůstá z nelehké, ale zároveň radostné, práce, často navzdory osudu. Optimismus nelze dát, darovat, vrátit. Rodí se z boje. Samozřejmě existuje biochemický (genetický) základ pro optimismus, avšak optimismus je především sociální funkce zdravé společnosti.


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Srpen 1968 viděný z druhé strany: Brežněv váhal, Ulbricht, Gomulka i Živkov tlačili na invazi. USA zavěsily pod letadla jaderné bomby. Grečko: Zasáhneme, i kdyby to mělo vést ke třetí světové válce

Srpen 1968 viděný z druhé strany: Brežněv váhal, Ulbricht, Gomulka i Živkov tlačili na...

Němečtí vědci na to kápli: Odpůrcům migrantů &quote;hormon lásky&quote;! Zahrne ho Brusel do povinného očkování dětí i dospělých? Trump i Zeman by prý měli být rovněž prozkoumáni psychiatry. O Klausovi nemluvě

Němečtí vědci na to kápli: Odpůrcům migrantů "hormon lásky"! Zahrne ho Brusel do povinného...

REKLAMA

NEJČTENĚJŠÍ

Vraždící cirkus: Další úspěšné číslo krvavého seriálu o báječných migrantech. Dvanáct malých černoušků. Boom psychiatrů? Nařídí Brusel zátarasy? Zakáže auta a nože? Přichází čas boje

Vraždící cirkus: Další úspěšné číslo krvavého seriálu o báječných migrantech. Dvanáct...

REKLAMA
REKLAMA
Facebook Protiproud.cz
REKLAMA
REKLAMA
REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky