Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Čeká Brusel šok? Dominantní pozice europeistů v Evropském parlamentu může být podle průzkumů na jaře vážně ohrožena. Jaké jsou šance českých euroskeptiků?

Čeká Brusel šok? Dominantní pozice europeistů v Evropském parlamentu může být podle průzkumů na jaře vážně ohrožena. Jaké jsou šance českých euroskeptiků?

6. 1. 2014

Václav Danda se zamýšlí nad změnami evropské politické mapy, které nás v budoucnu zřejmě čekají, i nad otazníky, které stojí před českými národními silami

Blížící se volby do Evropského parlamentu (EP), vyvolávají stále větší vrásky na čele bruselských europeistů, kteří s hesly o dobru, integraci a pokroku chtějí dosáhnout novými cestami starého cíle: Zotročit evropské národy a zmocnit se jejich bohatství. Centralizace, započatá Maastrichtskou smlouvou a pokračující přes Evropskou ústavu (Lisabonská smlouva) až po dnešní snahy o stále větší regulaci pomocí různých bankovních unií a fiskálních paktů, je válečným polem moderního typu. Instituce typu EP pak mají dodat tomuto projektu zdání demokraticky vyjádřené vůle evropských států a národů.

Frakce Bilderbergu

„Evropské volby“ byly doposud spíše formální záležitostí. Provázel je vždy téměř okázalý nezájem občanů členských zemí EU, což ovšem paradoxně dále posilovalo moc „bruselského Nejvyššího sovětu“. Mnohé však nasvědčuje tomu, že ve volbách na jaře tohoto roku by tomu mohlo být poprvé poněkud jinak.

Doby, kdy v EP dominovaly porůznu složené frakce lidovců, sociálních demokratů a liberálů, - výkonné paže Evropské komise a bruselské administrativy, doplňované „pokrokovými postkomunistickými formacemi či radikálními „zelenými“ neobolševiky - jsou dost možná pryč. Nadcházející volby se mohou stát začátkem konce této mystifikace.

PP koláž

Čtěte ZDE: Václav Klaus: Lidé si pořád ještě myslí, že dominantně rozhoduje jejich vláda, jejich premiér, prezident a parlament. Ono to už bohužel dávno tak není

Evropská komise, formálně odvozující svoji „legitimitu“ od Evropského parlamentu, byla vždy jmenována přesně podle obdobného klíče „bratrských“ zadání, neboť složení parlamentu bylo víceméně předem dané. „Parlament“, ve kterém není ani vládní většina, ani opozice, je samozřejmě z principu komedií. Dodnes ale vlastně nikomu nevadila, nebo se alespoň absolutní většina „poslanců“ tvářila naprosto vážně.

Zatímco v jednotlivých členských zemích se alespoň předstíral souboj mezi pravicí a levicí, tedy v zásadě mezi křesťanskými demokraty a socialisty, po zvolení do EP plnily obě frakce pouze úlohu křoví, víceméně podle zadání vládnoucích elit, „hostů z hotelu Bilderberg“. Jaký div, že byl do čela komise opakovaně „zvolen“ maoista a svobodný zednář Manuel Barroso.

pp koláž

Čtěte ZDE: Iluminátská skupina Bilderberg: Převodová páka a mozkový trust světovlády. Bude jejich pokus o zničení národních států úspěšný?

„Křesťansko-demokratičtí“ politici (pomiňme pro tuto chvíli fakt, že s křesťanstvím nemají již dávno nic společného), sdružení ve frakci evropských lidovců, získali v posledních volbách před čtyřmi lety 268 mandátů. Socialisté rovných 200 a liberálové 88. Zelení 42 a Sjednocená levice 41. Nezařazení mají 33 mandátů, stejně jako euroskeptici sdružení ve frakci Nezávislost a demokracie.  Národovci tvořící frakci Unie pro Evropu národů mají dnes pouhých 28 poslanců.    

V Evropě sílí národní tendence

Jenže v dnešní chudnoucí a neprosperující Evropě sílí euroskeptické a národně orientované tendence. To podle optimistických prognóz umožňuje, aby po jarních volbách mohlo dojít k jistému realističtějšímu obratu.  „Protibruselské“ síly by podle optimistů mohly sahat po daleko významnějším počtu mandátů než dodnes. To by za určitých okolností mohlo nakonec vést i ke změně poměrů v neprospěch dosavadní „bruselské aliance poslušných“.

Co se to stalo, že situace na počátku roku 2014 je odlišná od „zlaté bruselské éry“, která se prostírala dějinami až do roku 2009? Nic záhadného. Prostě se projevují autentické zájmy států a národů, takže není vyloučeno, že na mezinárodní úrovni – na rozdíl od aktuální situace v naší zemi – můžeme být svědky opětovného zrodu klasické politiky. Bruselské utahování multikulturních šroubů, které následně povinně přebírají jednotlivé evropské státy, v kombinaci s ekonomickou a dluhovou krizí, obnažilo atmosféru rostoucí nedůvěry ke stávajícím politickým poměrům.

Vítězné tažení UKIP v Anglii

Snad nejviditelněji lze tyto tendence demonstrovat na situaci ve Velké Británii. Britští Fabiáni patřili vždy k základním stavebním kamenům evropské „integrace“, stejně jako Tony Blair k Bilderbergu. To konzervativci, po vykastrování ideových kořenů své strany likvidací Margareth Thatcherové, byly sice pacifikováni, ale nedůvěra k „evropskému projektu“ mezi valnou částí z nich zůstala a dnes dále narůstá. Veřejnost jim to však už příliš nevěří.

Zatímco Britská národní strana nebyla schopna tento trend zachytit, nově založená Strana nezávislosti britského království (UKIP) ,vedená schopným rétorem Nigelem Faragem, začala zvolna dominovat britské „evropské“ politice. V roce 2009 získala ve volbách do EP 14 poslanců z celkových 78 přidělených Británii, dnes již podle realistických průzkumů má šanci volby vyhrát získem nejméně 25 poslanců. To by znamenalo radikální posílení frakce Nezávislost a Demokracie, jejímž lídrem je v EP právě Nigel Farage.  

Národní fronta vede průzkumy ve Francii

Daleko zajímavější však je, že obdobný „problém“ se rodí v základním opěrném sloupu takzvané evropské integrace, ve Francii. Podle posledních průzkumů by probruselské socialisty i „neokonzervativce“ porazila Národní fronta Marine Le Penové, která chce nejen zničit bruselské „hnízdo zmijí“, a zavést znovu národní měny, ale také radikálně omezit emigraci a bruselskou „multikulti“ agendu a další nástroje na likvidaci tradičních křesťanských hodnot. Zatímco v posledních volbách získala NF pouhých 7 křesel ze 78 přidělených Francii, dnes by podle průzkumů mohla získat přes 20 křesel, což by zásadním způsobem posílilo frakci Unie národů v EP.

Čtěte ZDE: Jean-Marie Le Pen: „EU je svěrací kazajkou a vězením národů. Zastavení přílivu imigrantů je otázkou života a smrti.“ Změní něco „evropské“ volby 2014?

Zamíchá AfD kartami?

Základní jistotou bylo dosud vždy Německo, kde ať volby dopadly jak chtěly, brala „Bildergská aliance“ vždy plný počet křesel. A že Němci na svém vlivu nešetřili: Přidělili si rovných 99 křesel. Euroskeptická veřejnost v Německu dlouho neměla koho volit, ale to již v těchto volbách platit nebude. Raketový nástup „strany profesorů“ Alternativy pro Německo (AfD), pod vedením profesora Berndta Lucka, překreslil do jisté míry politickou mapu.

Po pouhých pěti měsících od založení, dokázala strana získat 4,7 % v zářijových parlamentních volbách a jen těsně jí uniklo zastoupení v Bundestagu. Lze předpokládat, že po zdlouhavém vytváření nepopulární velké koalice mezi CDU-CSU a SPD bude rozčarování německého voliče ještě silnější a AfD, která žádá návrat k německé marce a omezení bruselské byrokracie, zasedne v EP a to dost možná s dvojciferným počtem poslanců.

pp

Čtěte ZDE: Nová strana v Německu: Kontrarevoluci vedou významní vědci, ekonomové a právníci. Naše elity činí většinou opak.

Ve varu

Ani v Itálii není po dosazení „protektorátní“  vlády Enrica Letty situace pro dosavadní „vládce“ EU zrovna růžová. V ulicích italských měst probíhají již několik týdnů mohutné demonstrace proti vládě a Bruselu, o kterých média pochopitelně téměř neinformují. Protibruselské Hnutí 5 hvězd Beppe Grilla, je podle průzkumů na špici popularity a spolu s nacionalistickou Ligou severu má šanci získat většinu ze 78 italských křesel ve volbách do EP. Připomeňme, že oproti minulým volbám, kdy hnutí ještě neexistovalo a Liga severu získala jen 4 křesla, by to byl pro Brusel skutečný šok.

Velmi podobná situace - včetně masových protibruselských demonstrací – je i ve Španělsku. Zatímco v minulých volbách získali nacionalisté na kandidátce Evropy národů pouze jediné křeslo z 54 dnes by nacionalisté mohly dosáhnout až na 15 křesel. 

Polsko se probouzí

Stejnou silou 54 křesel disponuje i Polsko. Tam je situace pro Brusel ještě horší. Po obrovských skandálech, které nejprve zlikvidovaly sociální demokraty, přichází dnes o vedení v průzkumech i „probruselští“ liberálové z Občanské platformy, kteří v minulých volbách získali 25 křesel. Listopadový „Pochod nezávislosti“ za účasti desetitisíců polských vlastenců ukázal v plné nahotě neoblíbenost Tuskovy vlády a stále rostoucí popularitu národně katolických konzervativců z Práva a Spravedlnosti (PiS), které podle některých průzkumů vede nad liberály z Občanské platformy až o 10 procent. Z dnešních 15 poslanců PiS by mohly národně konzervativní síly posílit až na dvojnásobek. To by pro současný Brusel v konečném součtu znamenalo pohromu.     

Kočka a myš   

O nic lepší není situace ani v dalších z hlediska počtu poslanců středně velkých zemích jako je Maďarsko, Rakousko, Portugalsko, Belgie, Holandsko, Řecko, Rumunsko či Bulharsko. V Maďarsku se drží na špici stále lehce protibruselský FIDESZ. A pro Brusel nevypočitatelný Viktor Orbán se stále více posunuje ke konzervativnímu národoveckému programu a hraje dlouhodobě s EU hru na kočku a myš. V minulých volbách do EP získal 14 křesel z 24 přidělených Maďarsku. K tomu je třeba ale připočítat radikálně národovecký Jobbik, který v minulých volbách získal 3 mandáty a podle posledních průzkumů by se mohl dostat letos až na 7 křesel.

V Rakousku je situace celkem stabilní,  ačkoli i zde čekají současný Brusel ztráty. Zatímco v minulých volbách si většinu ze 17 křesel odnesli lidovci a sociální demokraté, letos by mohli národně konzervativní Svobodní zlepšit svá dvě křesla až na 7 mandátů. Stejně tak v Portugalsku, kde se hraje o 24 křesel, a kde v minulých volbách získali plný počet „bruselští“ rozdělení mezi socialisty a lidovce.  Dnes ani zde však už není situace zdaleka tak příznivá. Protibruselské lidové hnutí, pokud udrží jednotu, by zde mohlo získat až třetinu „evropských“ mandátů.

V srdci říše boduje Vlámský zájem

Skutečně tragická je ovšem pro Brusel situace v samém centru „říše“. V Belgii, rozdělené na dva národnostní státy, se stále více ozývají hlasy po rozdělení země a sílí (protibruselské) vlámské hnutí. Zatímco v minulých volbách získal nacionalistický Vlámský blok pouhá 3 křesla z 24 a zbytek připadl „bruselské alianci“ rozdělené mezi „křesťanské“ a sociální demokraty, dnes je situace zcela jiná. Vlámský blok, který byl nucen se po zákazu činnosti přejmenovat na Vlámský zájem, může počítat až s 8 křesly.

Velmi podobná situace je i v Holandsku, kde protibruselská a protiemigrační Strana pro svobodu Gerta Wilderse má reálnou šanci z 24 holandských poslanců obsadit až 9 křesel v EP. Podobně vypadají vyhlídky „revolučního Bruselu“ i v Bulharsku a Rumunsku. V Bulharsku se hraje o 35 křesel. Zatímco v posledních volbách nacionalisté z protibruselské  strany Útok získali pouhá 3 křesla dnes jim průzkumy předpovídají až dvojnásobný. Stejně tak v Rumunsku, kde v minulých volbách nezískali nacionalisté žádný mandát z celkových 18, mají podle průzkumů protibruselské síly našlápnuto na 4 křesla.

V Řecku i na Slovensku zvedají hlavu „extremisté“ 

Ještě horší situace je v krizí zmítaném Řecku. Po snaze zakázat nacionalistický Zlatý úsvit se se „extremisté“ těší stále větší podpoře obyvatelstva. Zatímco v minulých volbách získaly bruselské síly všech 24 mandátů, tentokrát se nejspíš budou muset rozdělit s nacionalisty, kterým průzkumy přisuzují až 8 křesel v EP. 

I na Slovensku, kde v minulých volbách brali „bruselští“ všech 14 mandátů, se nejspíš budou muset tentokrát uskromnit. Kromě euroskeptických liberálů Richarda Sulíka ze stany Svoboda a Solidarita se letos probudilo nacionalistické „Naše Slovensko“ pod vedením charizmatického národního konzervativce Mariána Kotleby. To je ten, jenž dokázal porazit v župních volbách v Banskobystrickém kraji i vládního kandidáta za Smer. Některé průzkumy ukazují, že by se Sulíkem mohl získat každý po třech křeslech v EP. A i to byla pro Brusel v konečném účtování citelná rána.

Odklon Skandinávců od EU

Bruselu se už nedaří přesvědčit o výhodách evropského superstátu ani Skandinávce. Norové nejeví nejmenší známky ochoty strčit hlavu do Bruselského chomoutu a vytrvale členství v EU odmítají, stejně jako Island. A ve Finsku byla v posledních národních volbách přepsána historie. Zatímco Helsinky vždy odevzdávaly svých 14 křesel poslušně Bruselu v předstíraném sporu mezi „neokonzervativci“ a „socialisty“, hrozí v těchto volbách naprosté fiasko bruselských stran. V posledních národních volbách totiž zvítězili nacionalisté z protibruselské strany Praví Finové, kteří by podle posledních průzkumů mohli obsadit až polovinu křesel do EP.

Ani ve Švédsku nemají svých 17 mandátů bruselští v kapse. I zde se výrazně v národních volbách prosadili nacionalisté a Národní demokracie se dostala i do parlamentu. Je proto přirozené předpokládat, že se tato „protiunijní“ formace prosadí i ve volbách do EP. Podle průzkumů by mohla pomýšlet na 3 křesla. Rovněž v Dánsku nemají všech 14 křesel jistých „bruselští“. Kromě národovecké Lidové strany, která úspěšně brání dánskou korunu, dosahuje v poslední době stále větší obliby i Lidové hnutí proti EU, které získalo v minulých volbách stejně jako Lidová strana pouze jedno křeslo. Dnes by měla být pro dánské euroskeptiky situace mnohem příznivější. Pomýšlet by mohli i na 6 křesel. 

A co Pobaltí a ČR?

Jediné země, kde by mohl Brusel udržet stávající pozice jsou pobaltské státy, Slovinsko, Lucembursko - a překvapivě i trvale skeptická Česká republika. Naproti tomu v Irsku, kde je ve hře 13 křesel, má stále silnější pozici národovecká katolická pravice, bojující svůj boj o tradiční křesťanské hodnoty. Soudí se, že by mohla obsadit až 4 křesla. Podobně v Chorvatsku, kde se za pomoci katolické církve podařilo před měsícem prosadit referendum, rušící evropskou unií prosazované sňatky homosexuálů. To ukazuje, že protibruselské hnutí má potenciál přesahující zisk 5 křesel z celkových 11. Tato problematika je také rozhodujícím tmelem protibruselských sil na Maltě (5 křesel) a Kypru (6 mandátů).

PP koláž

Čtěte ZDE: Václav Klaus: „Nejsem občanem či představitelem USA a necítím se být ani občanem či představitelem Evropské unie“

Vše tedy nasvědčuje tomu, že jedinými zeměmi kde Brusel obhájí své suverénní výsledky z minulých voleb budou pobaltské státy: Litva 13 křesel, Lotyšsko 9 mandátů, Estonsko 6, Slovinsko 7 křesel a Lucembursko 6 poslanců. A to na celkové vítězství stačit nebude. Jediným středně velkým státem, kde by Brusel mohl obhájit své výsledky z minulých voleb je Česká republika. Pokud by výsledky byly podobné těm, které jsme zaznamenali v říjnových předčasných volbách, mohli by si v bruselské centrále nad výsledky v Praze zamnout rukama.

Všechna česká křesla pro Bilderberg?

Všech našich 24 respektive 22 křesel, neboť o dva mandáty jsme byli připraveni v rámci přerozdělování mandátů pro Chorvatsko, by připadlo „bruselské alianci.“ ČSSD, ANO, KSČM, TOP 09, a KDU-ČSL, patří totiž plně do Bilderbergské stáje. Pokud by se jiné subjekty než v letošních předčasných volbách do EP nedostaly, bylo by asi lepší, aby co nejvíce křesel získaly ODS a Úsvit. Bohužel však ani jedna z těchto stran není reprezentantem našich autentických národních zájmů. ODS bude hrát svoji hru na chytrou horákyni a pokoušet se reformovat nereformovatelné, o postoji Úsvitu vůči Bruselu nevíme zhola nic.

Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí totiž takový subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo a ve své libertariánské ideologii nevidí tradiční křesťanské hodnoty jako osu svého programu. Ba právě naopak. Ostře libertariánský kurz Svobodných byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany.

Kdo zvedne prapor národní pravice?

Kdo tedy zvedne prapor české národní pravice? V prvních volbách do EP národně konzervativní síly zvolily bojkot voleb. To by ovšem v dnešní situaci bylo neprozřetelné. Zbývá tedy naděje, že se do května sjednotí národní síly a pokusí se uhájit spolu s dalšími „protiunijními“ skupinami v Evropě právo na národní existenci.  To ale předpokládá, že si  v příštích měsících uvědomí svou zodpovědnost a nabídnou české v zásadě konzervativní veřejnosti odpovídající alternativu. Naděje umírá poslední.      

PP


Tagy článku

Doporučujeme

Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad - aféra Watergate. Hraje se o GMO, půdu a korporace. Postaví se Donald Trump a jeho lidé Rockefellerovi? Skončí jako Nixon?

Temné pozadí nájemníků Bílého domu: Prezidenti jsou loutky Velkého Davida. Klasický příklad...

Istanbulská úmluva: Perverzní diktát pro Evropu. Pohlavní identita jako sociální konstrukt. Boj proti tradicím a přirozenému vývoji dětí. Budou z našich potomků Conchity Wurst? Genderová policie nastupuje

Istanbulská úmluva: Perverzní diktát pro Evropu. Pohlavní identita jako sociální konstrukt....

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky