Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Překvapivé poselství vůdců Svobodných: O národu a barvě vlajky nad Pražským hradem. Nesnesitelná lehkost povrchnosti. A v čem se mýlil Thomas Jefferson?

Překvapivé poselství vůdců Svobodných: O národu a barvě vlajky nad Pražským hradem. Nesnesitelná lehkost povrchnosti. A v čem se mýlil Thomas Jefferson?

12. 1. 2014

Petr Hájek narazil na problém, který odhaluje, na jak sypkých základech stojí někteří politici, pokládající se s „dobrými úmysly“ omylem za pravičáky

Předpokládal jsem původně, že se v dnešní Tea Party budu věnovat kupce zajímavých dopisů, reagujících především na dva mé články, ale nakonec nezbylo, než záměr změnit. A to pro mě zcela novým způsobem. Alespoň si vyzkouším jiný „žánr“.

PP

Václav Danda napsal článek o blížících se volbách do Evropského parlamentu.

Čtěte zde: Čeká Brusel šok? Dominantní pozice europeistů v Evropském parlamentu může být podle průzkumů na jaře vážně ohrožena. Jaké jsou šance českých euroskeptiků?

Hned druhý den se pod ním v diskusi objevilo upozornění:


Svobodní  (Jan Šmerda)

07.01.14 19:05

A reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

http://volby.svobodni.cz/aktualne/tomas-pajonk-napadeni-zprava-kdo-povede-euroskepticke-sily-v-cr/


 

Současně mě několik dalších čtenářů oslovilo, zda bych se nemohl vyjádřit jak ke článku místopředsedy strany Svobodných pana Pajonka, tak k diskusi pod ním. Šel jsem se tedy podívat na web této strany. Předesílám: Mnoho jejích členů znám, s řadou si píši a mám mezi nimi řadu přátel. Také přátel Protiproudu.

Musím říci, že nad oním textem i diskusí jsem nejprve užasl. To popravdě není u mě tak vzácné. Jenže postupně jsem pochopil, že jsme se dotkli čehosi podstatného, na čem lze mnohé podstatné z naší zničené politické scény demonstrovat. Začnu ale odzadu, právě onou diskusí:


 „Jsem volič Svobodných, rád čtu i Protiproud. Myslím, že pan Hájek je nesmírně inteligentní a slušný člověk a jeho působení je nesporně přínosem. Přesto nechápu tu averzi vůči Svobodným, která nikdy nebyla věrohodně vysvětlena a která nejspíše pramení z nějakých osobních antipatií. Tyhle útoky, kterých se dopouští obě strany, jsou naprosto zbytečné a kontraproduktivní. Podle mého názoru nelze Svobodné diskvalifikovat jen proto, že nejsou křesťanskou stranou a zcela ignorovat shodu v 90 % ostatních témat. My to nevyřešíme, ale příslušní pánové by si možná měli společně sednout a konečně se domluvit.“

JK

Posted Leden 7, 2014 at 10:24 PM


 

V závěru se vrátím k jádru Vašeho příspěvku, milý JK, ale opět: Začnu odzadu. 

Pana Pajonka sice neznám, nikdy jsem ho neviděl, ale jeho text si komentář vskutku zaslouží. Tak trochu jako bychom si sedli a povídali. Tedy od okamžiku, kdy se zamýšlí nad otázkou položenou v článku na Protiproudu, na nějž reaguje. Cituje z něj podstatnou pasáž, která ho k psaní přiměla:

„Kdo ale euroskeptiky (do „evropských“ voleb, pozn. P.H.) povede? Myslím, že Svobodní. Nicméně téhož názoru není například Václav Danda, který o nás napsal:

„Kromě důsledného odmítání Bruselu, což je podmínka nutná, ale nedostačující, musí totiž takový subjekt nabízet i obhajobu tradičních civilizačních hodnot. Z těchto důvodů nemůže být alternativou ani Strana svobodných občanů, pro kterou je národ sprosté slovo a ve své libertariánské ideologii nevidí tradiční křesťanské hodnoty jako osu svého programu. Ba právě naopak. Ostře libertariánský kurz byl potvrzen na prosincovém sněmu volbou obhájce sňatků homosexuálů Tomáše Pajonka místopředsedou strany.“

Dovolím si to uvést na pravou míru.
Národ jako sprosté slovo? Národ pro Svobodné sprosté slovo není. Bohužel slovu národ a národní zájmy zničili jakýkoli pozitivní nádech, právě někteří konzervativci, kteří žádní skuteční konzervativci nebyli, jen autokraté oblečení v kabátku „ochránců jazyka, národa a vlasti“.

Národ je citově velmi zabarvené slovo. Osobně ho nepoužívám spíše z úcty k předkům, kteří za svobodu národa skutečně fyzicky bojovali. Je to příliš cenný pojem, než abychom o něj jako takový přišli, zneužíváním ho jako hlavního základu veškeré argumentace“.

Slovo „národ a národní zájmy“ nemá pouze „pozitivní nádech“, jak se domníváte, pane Pajonku. Je to slovo klíčové – zvláště v současné Evropské unii, která je státem „bez národa“. Proto na „odnárodnění“ států, které ji tvoří, tak usilovně pracuje. Národ může být bez státu (viz. po téměř dvacet století židé), nikdy však nemůže být stát bez národa, jako současná EU. Bojujeme-li s Bruselem o zachování českého státu, slovu národ se nevyhneme.

A ti „autokraté oblečení v kabátku ochránců jazyka, národa a vlasti“ jsou kdo? Snad ne ti naši předkové, k nimž chováte úctu, neboť „za svobodu národa skutečně fyzicky bojovali“?

Pokud jste slovo národ vyřadil ze svého slovníku jako „příliš cenný pojem“, co potom pojmy jako láska, pravda či dokonce svoboda, které máte v názvu své strany? Ty již tak cenné nejsou? Chci říci: Tuto argumentaci Vám nevěřím. Více: Pokládám ji za zbabělou. V obavě, že by Vás politický a mediální mainstream označil za nacionalisty, rezignujete na to o našem národu byť pouze promluvit. Politicky korektní slovník je však přímou cestou k „bruselskému lidu“. Nikoli k českému. Ostatně Váš další text mnohé objasňuje:

„Obhájce sňatků homosexuálů? Ech. Co dodat. Byl bych nejraději, kdyby stát do rodinných vztahů nezasahoval. Rodina je pro mě více než stát. Stát se mění - rodina zůstává. Za svůj krátký život jsem žil ve třech státních útvarech (čtyřech pokud počítáme EU) - Je to pouto vlastní krve, které se nepodařilo dlouhodobě rozbít žádnému státu a ideologii.

Oba body kritiky se mě (a tím Svobodné) snaží mezi konzervativně smýšlejícími lidmi vykreslit jako moderního, progresivního (a tím levicového), homosexuálům fandícího člověka, který v žádném případě nemůže hájit jejich konzervativní zájmy.
Což je blbost.“

Není. Jen máte trochu roztomilý zmatek v pojmech – což bývá kromě jiného znakem nestrukturovaného myšlení. Víc mě však děsí představa, že místopředseda „pravicové“ politické strany prohlásí: „Rodina je pro mě více než stát.“ Nevím, zda vůbec tušíte, jak úzce rodina se státem souvisí. Ochranu rodiny totiž nelze mimo stát zajistit. Stejně jako občanské svobody – o které, jak jsem si zpočátku myslel, Vaší politické formaci půjde především. Dovolte, abych Vás poučil: Mimo stát neexistuje ani demokracie, ani politika, ani politické strany. Neměl byste se raději věnovat své rodině, když státem tak opovrhujete?

Ptáte se, zda jako politik a „homosexuálům fandící člověk“, můžete hájit zájmy „konzervativně smýšlejících lidí“. Vlastně si sám odpovídáte, že „v žádném případě“. Víte proč? Sotva. Slova pro Vás totiž nic neznamenají, používáte je jako bezcenné haraburdí. Přesto si však možná vybavíte, že konzervovat znamená něco uchovávat v nezměněném stavu. Pro konzervování jsou velmi dobré důvody. Právě tak jako pro konzervatismus, jenž má obdobný smysl v lidské společnosti, zvláště ve vztahu k tisíciletími ověřeným hodnotám. Rodina k nim patří na místě čelném. To Vám však bohužel nic neříká.

Právě proto také zjevně vůbec netušíte, proč se homosexualistické hnutí tolik domáhá právě uzákonění „sňatků“ lidí stejného pohlaví. Že jejich politickým cílem je destruovat právě onu rodinu, o kterou vám tak nejvíc ze všeho jde. Homosexuální rodina je protimluv, jak se k tomu vzápětí dostaneme, ale ani to netušíte. A proto civilizačně destruktivní homosexualismus „tolerantně“ podporujete. Jenže v tom myšlenkovém a pojmovém zmatku ani nevíte, co vlastně tolerujete. Že totiž nejde vůbec o homosexuály, jak se domníváte – nebo jak to alespoň plyne z Vašich dalších slov:

„1)     Navrhuji přestat používat slovo homosexuál jako obušek na kohokoli.

2)      Jsem životem spíše konzervativní člověk. Jsem ženatý, mám tři děti a fungující rodinu a s rodiči se vídám denně. Také chodím do práce (občas včas i z práce), neberu drogy a na obyvatele Valašska piju střídmě. Slavím Vánoce a stavím stromeček i betlém. S dětmi zpíváme koledy. Nesnáším „moderní“ koledu „Vánoce, vánoce přicházejí“.

Připomenu citát Tomáše Jeffersona: „Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí.“ Pokud vycházíte z těchto konzervativců, pak jsme na stejné lodi. Dopřejme ostatním sledování svého osobního štěstí a oni ho dopřejí nám.“

1) Navrhovat můžete, co chcete. Revoluční homosexualistické hnutí, součást proudu světového „socialistického pokrokářství“, nás pravičáky, kteří s nimi vedeme nerovný zápas, tím politicky korektním obuškem bude mydlit hlava nehlava dál. Ale s tím si nedělejte starosti, to se Vás („a tím Svobodných“, jak v odvážné sebeidentifikaci říkáte) viditelně netýká.

2) Citujete-li Jeffersona, patrně s ním souhlasíte. Byl to hluboce věřící protestant, proto hovoří o Stvořiteli. Předpokládám, že s ním sdílíte i jeho víru. Jinak byste samozřejmě nemohl pochopit, co myslí „právem na svobodu“, a jak toto pojetí práva hluboce souvisí s křesťanstvím. Nejde mu totiž o svobodu jakoukoli, ale o svobodu v Kristu. Já jako katolík s ním naopak nesouhlasím, že právem člověka je „sledování osobního štěstí“. Vidím v tom totiž jistý rozpor, způsobený zřejmě tím, že Thomas Jefferson, stejně jako ostatní „Otcové zakladatelé“ Spojených států, byl významný zednář. Pro Vás je to patrně nepodstatné, ale pak nemůžete smyslu toho výroku ani v nejmenším porozumět – a pouze se na něj mylně odvoláváte. Proč Jeffersona (i sebe) stejně mylně pokládáte za konzervativce, jsem již vysvětlil.

„Proč tedy euroskeptiky povedou Svobodní?“, ptáte se a máte na mysli již zmíněné volby do Evropského parlamentu. Kromě jiného, podle Vás, proto, že:

„Nejsme ani národovci a ani bojovníci za „tradiční hodnoty“. Říkáme, že co je špatné, to je špatné, ať už to přijde ze západu, či z východu. Není důležité, zda je něco nový hloupý nápad, nebo starý hloupý nápad.“

Škoda, že nevysvětlujete, jak rozeznáte dobré od špatného, nemáte-li kotvu v žádném uceleném hodnotovém systému a řádu. Ten tradiční křesťanský to viditelně není. Přesně stejně si nárokují subjektivní rozhodování o tom, co je pro nás dobré či špatné, havlistické a všeobecně levičácké elity. Také jsou přesvědčeny, že to, narozdíl od hloupého lidu, jaksi samy ze sebe vědí. Že se také v tom mohou zcela spolehnout „jen na sebe“. Proto s nimi také my, konzervativní pravičáci, tak úporně válčíme. S pevnou kotvou v našich zděděných civilizačních i národních hodnotách, které chceme „uchovat“, konzervovat.

A co nám, případným voličům, jako politik nabízíte?

„Nejsme prvoplánově euroskeptičtí. Špatně a nedemokraticky položené základy EU, nám ale neumožňují opravdovou reformu současné Unie.“

V tom je mezi námi dosti podstatný rozdíl. Vy byste chtěl „opravdovou reformu současné Unie“, já jsem přesvědčen, že je nereformovatelná z definice – nikoli kvůli „špatně a nedemokraticky“ položeným základům. Ty už jsou důsledkem velmi zlého záměru. Pro nás pravičáky je EU imperialistický projekt Nového světového řád (NWO), který odmítáme jako takový, pro Vás jen chyba v provedení dobré myšlenky. Podobně obhajovali komunistický projekt při jeho rozkladu pravověrní bolševici. Narozdíl od Vás se na to mohu pamatovat.

„Myslíme to s politikou vážně, jde nám souboj názorů a idejí.“

To je samozřejmě skvělé. Nejprve však nějaké ideje musíte mít. Z Vašeho textu jsem však kromě s anarchismem koketujících frází nic podobného vážným idejím nezachytil. Dávám k úvaze, zda by nebylo produktivnější, než „to“ myslet vážně s politikou, nejprve začít s vážným myšlením.

„Chápeme, kde je kořen problému a ten není v barvě vlajky na Pražském hradě. Ten je ve ztrátě volnosti, příležitostí a kreativity. To nám Unie slibovala, že přinese, ale nyní ve skutečnosti spíše bere.“

Přesně ilustrujete, co jsem řekl výše: Nevážné myšlení. Nebo jde o něco horšího?

Vlajka nad Pražským hradem, milý pane Pajonku, není jen tak nějaký hadr, ale symbol státu, za nějž naši předkové „skutečně fyzicky bojovali“, jak pravíte jinde. Pokud si – ve vzácné shodě s prezidentem Milošem Zemanem – myslíte, že kořen problému není v barvě vlajky, pak tam dodnes mohly vlát ty rudé – jedno jestli se zednářskou pěticípou hvězdou či magickou svastikou. To si ale snad opravdu nemyslíte. Já pevně věřím, že jen tak plácáte.

Mimochodem: Unie Vám nic neslibovala, jak tvrdíte. Možná jen havlističtí a socialističtí propagandisté před referendem o přistoupení, proti němuž jsem hlasoval. Nevím, jak Vy. A pokud máte dojem, že Vám EU nyní něco „spíše bere“, pak ono slovo „spíše“ mám za stejný alibismus jako v případě obav se slova „národ“. Ono to s tím bezprostředně souvisí. 

„Proto můžeme sjednotit liberály, konzervativce i ty, kteří chtějí obyčejný férový přístup a spravedlnost.“

Naopak, právě proto nikoho sjednotit nemůžete. A především ne neutralistickými „nepolitickými“ apely na „obyčejný férový přístup a spravedlnost.“ Četl jste Havlovu Moc bezmocných? Spíše ne – a přesto z ní „kongeniálně“ opisujete.

Nic proti Vám osobně nemám. Ale jste jeden z nejvyšších představitelů politické strany, která se – podle mě mystifikačně – vydává za pravicovou. Ale nejste v tom sám. Na téže webové stránce jsem si otevřel článek dalšího vysokého funkcionáře, místopředsedy Svobodných v Ústeckém kraji, pana Michala Noska. Na Vaši podporu tam říká: 

„Například pan Danda vyčítá T. Pajonkovi podporu homosexuálů. Nevím proč, on jen řekl, že svazek rodiny je natolik důležitý, že do něj nemá stát právo zasahovat. A s tím já souhlasím. Stát nemá právo dvěma lidem zakázat aby spolu žili. Zrušme státní svazek a zaveďme církevní.
U církve to může být totiž jiné, lidé vstupují do církve dobrovolně a proto přijímají i její pravidla. Ani proti tomu nic nemám. Ať si klidně někdo na hlavě nosí cedník. Proč by mu to měl někdo zakazovat.“
 

Nemůžete si to nemyslet, pane Nosku. Jste sice politik, ale stejně jako Váš místopředseda jste zatím neodhalil, že stát rodinu svými zákony podporuje a zvýhodňuje, protože jde o veřejný zájem, pokud tušíte, co to je. Svazek muže a ženy, pokládá za rodinu proto, že – jak sám základ toho pojmu napovídá – je prostředím, v němž se ze spojení dvou opačných pohlaví rodí děti. A z muže a ženy se tak stávají rodiče. Je ve veřejném zájmu je podporovat a zvýhodňovat (stát tak činí mimochodem stále ještě trestuhodně málo), protože bez dětí národ (vím, slovo, které se u Vás nesmí používat, ale tady jsme na Protiproudu) nemůže do budoucna existovat.

Mimochodem – církevní sňatky jsou už dávno realitou, není třeba je zavádět. Ale je docela šílené, když vysoký funkcionář strany, která chce vstoupit do českého parlamentu (o evropském nemluvím, to parlament není), řekne „Stát nemá právo dvěma lidem zakázat aby spolu žili“. A myslí tím „sňatky“ homosexuálů.

Milý pane Nosku, homosexualističtí aktivisté chtějí od státu, aby jejich klienty zvýhodnil, stejně jako rodiny, které plodí a za značných osobních obětí vychovávají budoucí občany tohoto státu! Z jakých důvodů právě toto má být veřejným zájmem, pokud za něj nepokládáme záměr degradovat skutečnou rodinu a postavit ji právně i morálně na roveň deviantnímu svazku, jehož smyslem je pouze sporné „naplňování osobního štěstí“? To má asi stejný smysl jako ten cedník na hlavě. 

S touto „ideovou výbavou“ a základními neznalostmi je pak docela srozumitelné, že Vaše strana zveřejní následující text:


„Distancujeme se od hnutí D.O.S.T.

Svobodní ve Zlínském kraji nesouhlasí s některými postoji hnutí D.O.S.T. Vzhledem k tomu, že jsou to postoje zásadní a neshodují se s programem naší strany a myšlenkami svobody jednotlivce se od tohoto hnutí distancujeme a odmítáme ho podporovat. Homosexuálové jsou lidé, mají stejná přirozená práva, mají mít možnost mezi sebou uzavírat smlouvy jaké chtějí (klidně obdobné jako je spoluvlastnictví manželů) a nazývat je jak chtějí. Ostatně pokud chtějí lidé žít ve svazku tří nebo čtyř lidí ať tak činí. Do toho nám nikomu nic není. Stát, úřady, nemocnice a další orgány by měl tyto jejich práva respektovat, pouštět je k sobě do nemocnice a konat právní úkony úplně stejně jako nechává konat manžele, pokud si tak smlouvu napíší.

Svoboda je neoddělitelná

Svoboda je jen jedna. Neoddělitelná. Není svoboda vyznání, sexuální orientace, ekonomické svoboda, svoboda slova, svoboda koupit si marihuanu, svoboda koupit si papír, svoboda mluvit, svoboda psát. Buď můžeme nakládat se svými těly a majekty jako dospělí lidé (tedy dle naší vůle) a poneseme za to následky, nebo ne. Nelze říci ekonomickou svobodu ano, ale sexuální svobodu ne. Tradiční rodina má ve společnosti místo, které si zaslouží, ale není na státu a jeho orgánech, aby ji zvýhodňoval či naopak znevýhodňoval vůči jiným formám soužití.“

Tomáš Pajonk,
místopředseda Svobodných ve Zlínském kraji


 

K tomu po shora řečeném už není co dodat. Snad jen upozornit, že autor má zřejmě na mysli nedělitelnou, nikoli neoddělitelnou svobodu. Ale na to jsem si s jeho „svobodným“ přístupem k pojmům a jazyku už zvykl.

Vážený pane JK,

pokud dovolíte, znovu ocituji Vaše slova z diskuse:

„Jsem volič Svobodných, rád čtu i Protiproud. Myslím, že pan Hájek je nesmírně inteligentní a slušný člověk a jeho působení je nesporně přínosem. Přesto nechápu tu averzi vůči Svobodným, která nikdy nebyla věrohodně vysvětlena a která nejspíše pramení z nějakých osobních antipatií. Tyhle útoky, kterých se dopouštějí obě strany, jsou naprosto zbytečné a kontraproduktivní. Podle mého názoru nelze Svobodné diskvalifikovat jen proto, že nejsou křesťanskou stranou a zcela ignorovat shodu v 90 % ostatních témat. My to nevyřešíme, ale příslušní pánové by si možná měli společně sednout a konečně se domluvit.“

Zodpověděl jsem alespoň něco z Vašich pochybností? Ještě si pořád myslíte, že u mě jde o „averzi vůči Svobodným, která nikdy nebyla věrohodně vysvětlena a která nejspíše pramení z nějakých osobních antipatií“? A to jsme se jen letmo dotkli aktuálně zvoleného problému, jehož původcem byl jeden náš článek. Je hora těch dalších. Ale to by bylo na přednášku. Na celou sérii. Možná by je měl někdo – nejen místopředsedům Svobodných – udělat. 

Snad proto ani dnes nebyla zbytečná tato letmá diskuse, ačkoli jsem kvůli ní nemohl sáhnout do dopisů neméně zásadních a inspirativních, které nám posíláte. Za týden, dá-li Bůh, se to pokusím napravit.

Požehnanou poslední vánoční neděli a celý následující týden, moji milí přátelé Protiproudu!

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Aféra s e-maily: Dostane Pulitzerovu cenu Vladimír Putin? Závody mechanických králíků a demokracie made in USA. Od kdy věděla Hillary o podrazu na svého konkurenta? Kdo seje vítr, sklízí bouři...

Aféra s e-maily: Dostane Pulitzerovu cenu Vladimír Putin? Závody mechanických králíků...

Konečně důkaz: Video s vrahem z Mnichova je podvrh. Proč z nás dělají hlupáky - ale to už přece víme! Kdo je tajemný novinář, který natočil klíčová videa z masakru v Nice i Mnichově? Stopy vedou do Izraele a k 11. září

Konečně důkaz: Video s vrahem z Mnichova je podvrh. Proč z nás dělají hlupáky - ale to...

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky