Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Na prahu chřipkové epidemie: Vůbec onemocnět nemusíme. Levné a prosté řešení je již dávno známo. Oficiální medicína jej nechce. Nemocní

Na prahu chřipkové epidemie: Vůbec onemocnět nemusíme. Levné a prosté řešení je již dávno známo. Oficiální medicína jej nechce. Nemocní "produkují" velké peníze. Zpověď "probuzeného" amerického lékaře.

6. 2. 2016

Tisk článku

Erika Magdalena Peprná reaguje na aktuální vyhlášení chřipkové epidemie a přináší text významného amerického lékaře, který nalezl jednoduchou pravdu o "banálním" vitamínu C, která může znamenat rozdíl mezi nemocí a zdravím

Tak jsme se jako každoročně dočkali: v pondělí "konečně" epidemiologové vyhlásili, že jsme na prahu chřipkové epidemie. Důvod k obvyklé čtverylce na téma "je to hrůza, nemocných pořád přibývá - a kdybyste se všichni dali očkovat, tohle by se nestalo".

Epidemiologové jsou totiž taková pozoruhodná sorta lidí - něco jako silničáři. Přestože je již několik tisíc let jasné, že v našich zeměpisných šířkách zimě sněží, silničáře pravidelně každý rok sníh "zaskočí". S epidemiology je to stejné: ačkoli existuje řada účinných preventivních (neočkovacích) řešení "chřipkového předpeklí", mainstreamoví lékaři každoročně jedním hlasem volají: očkovat - nebo nic! Máme holé ruce!

PP

Jsou ale i jiní lékaři. Ti, kteří - jako dr. Robert G. Smith - sami na sobě vyzkoušeli a z odborných studií na dané téma vyčetli, že pravidelná chřipková epidemie nutností není. Řada řešení, namísto drahého, nebezpečného a vlastně neefektivního očkování, spočívá spíše v preventivní péči o "nespecifickou" imunitu národa.

To je známo již dlouho. Téměř tak dlouho je však rovněž známo i něco jiného, o čemž se pokoušíme opakovaně informovat: že vitamín C, podávaný v takzvaných "mega" dávkách, dokáže (potenciálně smrtící) chřipkové onemocnění zastavit již na samém počátku.

Robert G. Smith je poctivý lékař. O svém "prozření" sepsal zpověď, kterou stojí za to číst. Uzavírá ji slovy, která fakticky znějí jako obvinění: 

"Znamená tedy moje tvrzení, že bychom C vitamínem mohli zastavit probíhající chřipkovou epidemii? Ano, jsem přesvědčen, že kdyby všechny nemocnice a lékařské ordinace i lékaři v nich znali a šířili fakta o vitamínu C a dali pacientům několik jednoduchých pouček k jeho užívání, pak ano. Mohli bychom epidemii zastavit, hned teď."

Čtěte ZDE: Zásadní návod nejen na rakovinu: Jak užívat “megadávky” vitamínu C? Jsou zázračná vyléčení jen šťastné náhody? Klíčová látka, která chybí v lékařských předpisech

Čtěte ZDE: Zdraví na dosah, levně a jednoduše: Proč námořníci trpěli kurdějemi - a myši ne? Musíme za všechno platit miliardy do soukromých kapes? Osvícený psychiatr, který začal léčit rakovinu. Jde to i bez chemiet

Čtěte ZDE: Znovu o vitaminu C: Jak vyskočit ze smrtelné postele doktorům navzdory. Obrna, kóma i autismus způsobený očkováním. Může "céčko" ublížit? Až se zima zeptá, bude pozdě

Čtěte ZDE: Spory o vitamin C: Nobelista jej měl za všelék. Ani lékaři se neshodnou. Je zdravější zemřít? Nebezpečné jméno doktor Rath. Není céčko jako céčko

Robert G. Smith: Zpověď lékaře 

Jako většina Američanů a lidí ve vyspělém světě obecně i já jsem sem tam "ulehl" s virózou. Dlouho byl průběh jednoznačný a neměnný: jednoduché "nastydnutí" u mě začalo bolestí hlavy, bolením v krku a ucpaným nosem, a typicky pokračovalo dlouhotrvající infekcí průdušek či dokonce plic, doprovázenou příšerným kašlem. Celý "zážitek" trval nejméně dva až čtyři týdny. Dalších několik týdnů pak ještě trvalo, než byly moje plíce opět zcela v pořádku.

Linus Pauling ve své knize Vitamín C a nachlazení vysvětluje, že vitamín C, pokud je užíván v dostatečné vysoké dávce, může zabránit viru, aby se v těle uchytil. Tato skutečně průkopnická práce vyšla už v roce 1970. Přestože ji většina lékařů prostě ignorovala, byla velmi dobře přijata laickou veřejností. Zdá se, že největší problém vyzkoušet Pualingovy postuláty mají "vědci". Tak třeba jeden profesor chemie mi řekl, že o Paulingově terapii sice slyšel, ale protože je chemik, nemyslí si, že užívat vysoké dávky kyseliny - i když jde jen o velmi mírnou kyselinu, jakou je kyselina askorbová (neboli vitamín C) - by mohlo být pro tělo dobré.

Řekl jsem si tehdy, že Pauling asi rozumí podrobným výsledkům vlastního výzkumu nejlépe. Koneckonců, šlo o proslaveného vědce, který o biochemii věděl více, než většina z nás. Říkal jsem si, že možná některé detaily jeho práce z lékařského hlediska nesedí, nebo že se dost nevěnoval některým důležitým studiím o účinku vitamínů, které byly mezitím provedeny. Nicméně jsem přesto začal brát tisíc miligramů vitamínu C denně, v čemž jsem pokračoval několik desetiletí. Zdálo se mi, že je to dobré.

Tisíc nestačí

Před dvěma lety jsem se ale rozhodl prozkoumat vitamín C trochu blíže. Prohledal jsem internetové databáze a našel docela nedávno publikovanou knihu Hickneyho a Robertse Vitamín C z vědeckého hlediska (The Science of Vitamin C), která shrnovala šedesát let výzkumů v oblasti působení vitamínu C na lidské zdraví a věnovala se i otázce výzkumů dr. Paulinga i jeho odmítnutí medicínským mainstreamem.

Pauling a několik statečných lékařů přesto pokračovali ve zkoumání toho, jak lze vitamín C využít k prevenci i léčení onemocnění a za těch šest desetiletí nasbírali mnoho nových poznatků i intuitivních zkušeností s jeho užíváním. V knize jsem si přečetl, že všechny studie, které takzvaně "prokazovaly", že vysoké dávky C vitamínu nemají na náš organismus vliv, byly silně pochybné. Současně kniha objasňovala, že mýty o možné "škodlivosti" užívání megadávek C vitamínu jsou nepravdivé. 

Poté jsem se seznámil s nejnovější knihou samotného Lina Paulinga Jak žít déle a cítit se lépe (How to Live Longer and Feel Better), a byl jsem ohromen, jak jednoduše a přitom logicky vysvětluje že každý z nás potřebuje jiný příjem esenciálních složek výživy (včetně vitamínu C). Pauling měl zkrátka celou dobu pravdu! Navíc nyní jeho tezi podporovalo množství nových výzkumů. Další publikací, kterou jsem prostudoval, byla kniha dr. Thomase Levyho o využití vitamínu C k léčbě infekčních onemocnění. 

Všechny knihy byly ozdrojovány tak, jak je to ve vědecké literatuře obvyklé. Neměl jsem tedy důvod jim nevěřit. Začal jsem užívat 2-3 tisíce miligramů vitamínu C každých několik hodin, a ještě více, když jsem se večer ukládal do postele. Nedělalo mi to žádné potíže - dostavil se jen občasný mírný průjem, pokud jsem si vzal vitamínu příliš mnoho. Pokud jsem měl pocit, že se o mě "pokouší" nějaká infekce, okamžitě jsem zahájil proceduru, popsanou dr. Robertem Cathcartem, podle níž se má užívat vitamín C až po "hladinu střevní tolerance" (bowel tolerance). 

Čtěte ZDE: Na prahu epidemie chřipky: Chcete komplikace? Dejte se očkovat. Lékaři vědí, že to nefunguje. Přesto chystají „supervakcínu“. Vezmeme zdraví do svých rukou?

Čtěte ZDE: "Kápézetka" pacienta s "rýmičkou": Jak zůstat v zimě zdravý? Je nutné všechno léčit? Jak přežít virózu a ještě posílit imunitu. Návrat k léku, kterým se nelze předávkovat

Jednoduchý recept zlikviduje chřipku

Obvykle, když dostanu chřipku nebo nastydnu, předchází vlastní chorobě krátká doba několika hodin, po kterou se cítím unavený, trochu mě bolí hlava a škrábe mě v krku, nebo mám trochu rýmu. Jak je popsáno v Cathcartově knize, v této chvíli lze ještě chřipku zastavit, pokud si vezmete větší dávku vitamínu C (3-5 tisíc miligramů, respektive tři až pět gramů) každých dvacet minut. Učinil jsem tak. A výsledek? V minulých desetiletích jsem měl vždy dvě až tři virózy, chřipky či virové bronichitidy až zápaly plic ročně. Od té doby jsem neměl ani jednu.

Samozřejmě jsem ve studiu C vitamínu nadšeně pokračoval. Přečetl jsem novou knihu pánů Hickneyho a Saula. V ní velmi jasně a logicky vysvětlují, proč je třeba brát vitamín C ve velmi velkých dávkách, dosahujících tzv. hladiny tolerance střev. Podle jejich vysvětlení tělo, které je v pořádku, skutečně nedokáže střevem vstřebat velmi vysoké dávky tohoto vitamínu. Ale pokud je ve stresu, způsobeném bakteriální nebo virovou infekcí či toxiny, potřeba vitamínu C se závratně zvedá a naše střevo se stává přímo úměrně tomu propustnějším.

Nyní po dvou letech studia, kdykoli cítím příznaky chřipky či nachlazení, zase mě po podání vyšší dávky vitamínu C prostě přejdou. Nechytil jsem ani jedno infekční onemocnění dýchacích cest. Na vlastním příkladu jsem potvrdil zprávu Hickneyho a Saula, že pokud užíváte větší dávky C vitamínu, cítíte úměrně jejich zvyšování či snižování, jak symptomy chřipky mizí a zase se vracejí.

Jde o velmi zajímavé vědecké pozorování, které si může ověřit kdokoli, kdo se snaží vyléčit C vitamínem z chřipky nebo z nachlazení. V předchozích letech, než jsem začal brát jakýkoli C vitamín, jsem po viróze obvykle dostal ještě sekundární bakteriální infekci v plících, která vyžadovala léčbu antibiotiky další dva nebo tři týdny léčby poté, co samotné nachlazení odeznělo. Od doby, kdy se léčím vitamínem C, ale prostě kašel nedostanu vůbec. Tím méně pak samozřejmě bakteriální infekci. Z této vlastní zkušenosti je mi více než jasné, že vitamín C skutečně pomáhá posílit imunitní reakci mého organismu.

Zvířata "céčko" produkují... my ne

Stejně mi ale začalo být jasné, že v letech, kdy jsem bral 1000 mg denně a přesto měl nadále dvě až tři nachlazení ročně, prostě jsem nedodával tělu této látky dostatek. Každý den, celoročně, dojíždím do práce na kole - ať v zimě mrzne, jak chce. To samozřejmě značně zatěžuje moje plíce. A z publikací, jež jsem prostudoval, mi bylo zřejmé, že jakýkoli vážnější stres, kterému je tělo vystaveno - mimo jiné například mírná bakteriální infekce či zranění - podstatně zvýší potřebu antioxidantů a současně sníží hladinu C vitamínu v krvi. Ačkoli 1000 mg vitamínu C denně tedy prospívá, není to jednoduše dostatečná dávka na to, aby tělu postačila v okamžiku, kdy ho napadne infekce.

Těla mnoha živočišných druhů si sama produkují někde mezi 5-10 tisíci miligramy vitamínu C denně. Je to normou pro všechny savce kromě primátů, morčat a některých netopýrů, živících se výhradně ovocem. Je dobře známo že v případě nemoci či stresu drtivá většina živočišných druhů "navýší produkci" C vitamínu ve vlastním organismu. My, lidé, kteří C vitamín syntetizovat neumíme, proto musíme zareagovat zvýšeným příjmem těto látky. Pokud to uděláme ve chvíli, kdy se o naše tělo "pokouší" virus, organismus bude schopen ho mnohem rázněji odehnat.

Čtěte ZDE: Med jako „přírodní očkování“ před chřipkovou sezónou: Lék na akné i pomocník proti rakovině. Jak poznat včelí produkt, který pomůže a není nebezpečný?

Čtěte ZDE: Před chřipkovou sezónou: Citronový elixír místo očkování. Kladivo na vysoký tlak i jako prevence proti rakovině. Proč při nachlazení nepít čaj s citrónem?

Zastavme chřipku!

Každý rok se objeví několik studií, které velmi hlasitě křičí, že dokázaly, že s přijímáním megadávek vitamínu C je nějaký podstatný problém. Při podrobném zkoumání ovšem žádná z nich neobstojí. Hickney a Saul dali velmi rozumnou odpověď na to, proč tomu tak je. Pokud si beru 2 - 3 tisíce miligramů najednou, podle Hickneyho modelu dynamického toku (dynamic flow model) moje tělo zkrátka zvládá eliminovat jakýkoli přebytek vitamínu bez vedlejších účinků. Většinu ho ale využije. Netrpím pálením žáhy, někdy trpím trochu plynatostí či mírným průjmem, pokud dávku přeženu, což po jejím snížení ihned odezní. Je to malá cena za zdraví. Platím ji za to, že nemusím každý rok mít několik tří až čtyřtýdenních období, kdy vůbec nefunguji a nemohu pracovat, protože mě trápí rýma a ošklivý kašel. 

Kdyby si každý mohl přečíst knihy, které jsem zmínil, nebo se alespoň zařídil podle jejich základních pouček, v naší zemi by výrazně ubylo nemocných. Znamená tedy moje tvrzení, že bychom C vitamínem mohli zastavit probíhající chřipkovou epidemii? Ano, kdyby všechny nemocnice a lékařské ordinace i lékaři v nich znali a šířili fakta o vitamínu C a dali pacientům několik jednoduchých pouček k jeho užívání, pak ano. Mohli bychom epidemii zastavit, hned teď. Malé dávky vitamínu C nám ale nepomohou.

Dr. Robert G. Smith, který při velké epidemii chřipky v roce 2009 sepsal předchozí text, je profesorem na katedře neurologie na University of Pennsylvania. Je členem Institutu pro neurologii a autorem několika desítek vědeckých prací a studií.

Zdroj.

PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Staronová cesta k přirozenosti a kráse: Normální je se nemýt. Chemik, který se dvanáct let nekoupal, prodává Matku Špínu. Divoká zvířata, kokosový olej a ženy &quote;úplně bez&quote;. Myli byste dítě fridexem?

Staronová cesta k přirozenosti a kráse: Normální je se nemýt. Chemik, který se dvanáct...

Zdraví jako velmi nebezpečný byznys: Stále nemocný pacient znamená stálý kšeft. Produkty farmaceutického průmyslu - větší nebezpečí než terorismus? Smrt s názvem Vedlejší účinky. Předepsáno s úsměvem

Zdraví jako velmi nebezpečný byznys: Stále nemocný pacient znamená stálý kšeft. Produkty...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky