Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU
Očkování neposiluje imunitu, ale ničí ji. Nežádoucí účinky: smrt, rakovina, autismus. Vakcíny obsahují HIV. 3. díl úspěšného seriálu

Očkování neposiluje imunitu, ale ničí ji. Nežádoucí účinky: smrt, rakovina, autismus. Vakcíny obsahují HIV. 3. díl úspěšného seriálu

24. 1. 2014

Tisk článku

Redakce Protiproud pokračuje v odhalování pravé tváře údajně „prospěšné“ vakcinace dětí

V minulých dvou dnech jsme v rámci „očkovacího seriálu“ z pera MUDr. Ludmily Elekové zkoumali, proč lékaři „věří“ v očkování, ačkoli mnoho vědeckých důkazů jejich víru zcela jednoznačně vyvrací, i to, čím to, že údajné „vymýcení“ infekčních chorob pomocí očkování je nesmysl. V dnešním díle se blíže podíváme na hrozivé vedlejší účinky vakcín. Skutečně obětujeme své dítě pro blaho celku, necháme-li je očkovat? Nebo je vše zcela jinak?

 MUDr. Ludmila Eleková

MUDr. Ludmila Eleková

Odškodnění? Ze zdrojů pacientů

Od začátku očkování existují záznamy o nežádoucích účincích na nervový a imunitní systém. Existuje mnoho hlášených případů nežádoucích reakcí, existují vládní programy odškodnění (jen v některých zemích), v USA jde z ceny každé vakcíny určité procento do fondu odškodnění atd.

Částky se pohybují od několika centů až po několik dolarů z ceny jedné dávky vakcíny. Jinými slovy, konzumenti – pacienti si sami platí odškodné za poškození. Je nutné vědět, že odpovědnost za poškození vakcínami má jiný režim než odškodnění za poškození způsobené léky. Farmaceutické firmy mohou platit astronomické pokuty a mimosoudní vyrovnání za poškození léky, ale za poškození vakcínami neplatí.

Statisíce poškozených ročně

Zastánci očkování argumentují tím, že případy poškození jsou jen ojedinělé a současně s tím se táhne nevyslovená myšlenka, že tito jedinci mají sice smůlu, ale holt se obětovali pro blaho celku. Pravdou je, že nikdo neví, kolik je ve skutečnosti nežádoucích účinků vakcín. Kdyby se hlásily všechny reakce, skutečně všechny, tak by pediatři možná trávili v ordinacích hodinu denně navíc papírováním.

PP koláž

Čtěte dále: Další fáze bitvy o dětská očkování: Praktická lékařka se nebojí říci pravdu. A proč většina doktorů stále věří, že očkováním dělají dobrou věc?

Čtěte zde: Zmizela obrna následkem očkování? Z dítěte „vynálezce“ očkování Jennera vyrostl po „úspěšné“ vakcinaci idiot. Jde jen o „přežitek“ 19. století?

Určitou představu si můžeme udělat podle amerického systému hlášení VAERS. Uvádí se v něm pro jednotlivé vakcíny až desetitisíce reakcí ročně, z nichž mnoho bylo vážných, vyžadujících návštěvu pohotovosti nebo hospitalizaci. Také mnoho úmrtí. Oficiální autority v USA z FDA a CDC odhadují, že je hlášeno řádově jen několik procent všech reakcí. Takže si ta čísla můžeme vynásobit nejméně 50x a dostáváme se ke statisícům ročně.

Možnost jak hlásit vedlejší účinky

USA mají cca 300 miliónů obyvatel, Česká a Slovenská republika dohromady asi 15 miliónů, tj. 20krát méně. Z toho vyplývá, že by u nás mělo docházet ročně k řádově desetitisícům nežádoucích reakcí na vakcínu, většina z nich se logicky týká dětí. To je značně znepokojivé číslo, znamená to cca desetinu očkovaných.

V České republice bylo nedávno umožněno, aby veřejnost mohla sama hlásit nežádoucí účinky léků SÚKLu. Formulář si lze stáhnout na jejich stránkách. Na Slovensku je to obdobné. V každém případě lze trvat na hlášení prostřednictvím lékaře. Zákon výslovně ukládá povinnost hlásit nežádoucí účinky.

Nežádoucí účinek: smrt

Existují i případy úmrtí, oficiálně uznané v souvislosti s očkováním a uváděné na příbalových letácích, viz např. zde https://www.vaccineshoppe.com/assets/pdf/tripedia.pdf, kde najdete příbalový leták k vakcíně Tripedia, obdobě našeho Infanrixu. Na straně 11 na konci kapitoly o nežádoucích účincích je uvedeno: „nežádoucí účinky hlášené během používání vakcíny po schválení zahrnují idiopatickou trombocytopenickou purpuru, syndrom náhlého úmrtí kojence, anafylaktické reakce, celulitis, autismus, epilepsii grand mal, encefalopatii, hypotonii, spavost a zástavu dýchání.“ Autismus uvedený v příbalovém letáku! A je nutné si uvědomit, že se tato vakcína aplikuje tříměsíčním dětem, proto je tento seznam velmi znepokojivý!

Vážné poškození mozku

Vakcíny obsahují mnoho přídatných látek a tyto látky - adjuvancia, konzervanty atd.- se ukazují být hlavním problémem. Existuje rozsáhlý výzkum vlivů adjuvans na imunitní a nervový systém zvířat a odpovídající epidemiologické studie u lidí.

Již v roce 1926 Lancet publikoval data dokazující, že očkování proti neštovicím způsobuje encefalitis (zánět mozku - pozn. red.). Dr. Gerhard Buchwald uvádí v knize "Očkování - obchod se strachem", že v Německu několik let po zastavení očkování proti neštovicím skokově poklesl počet dětí s vážným poškozením mozku, které byly přijímány do sociálních ústavů. Snížení jejich počtu bylo trvalé a stabilní. Zjevně u určitého procenta dětí docházelo po očkování proti neštovicím, které se provádělo během prvních dvou let věku, k závažnému trvalému poškození mozku a vývoje.

Encefalitida a alergie

Vakcína proti pertusi (černý kašel - pozn. red.) se běžně používá k vyvolání encefalitidy u laboratorních zvířat.

 Vakcíny nebo jejich ekvivalent (antigen plus hydroxid hlinitý) se i v současnosti používá k vyvolání alergií u pokusných zvířat. Byla jsem přítomna na přednášce Fyziologické regulační medicíny, kde to bylo prezentováno. Přednášel Dr.Alessandro Perra, vědecký sekretář Mezinárodní akademie fyziologické regulační medicíny, Milán, Itálie

Zabíjejí vakcíny kojence?

Japonsko bylo v 70. letech na 17. místě v kojenecké úmrtnosti, ale pro časté nežádoucí účinky DTP vakcíny (zejména SIDS, epilepsie a další neurologické poruchy) v roce 1975 přesunulo první očkování až po dovršení dvou let věku. Toto opatření katapultovalo Japonsko na 1. místo (tj. nejlepší) v kojenecké úmrtnosti. Japonsko mělo nejnižší úmrtnost kojenců a batolat v době, kdy tyto děti NEBYLY vůbec OČKOVÁNY.

Není to zvláštní? Rodiče jsou u nás strašeni tím, že jejich neočkované děti chytí pertusi a zemřou, když nebudou očkovány, ale současně se jejich celkové riziko úmrtí paradoxně sníží, protože vymizí SIDS. Autoři této studie v závěru uvádějí, že věk zahájení rutinního očkování se zdá být mnohem důležitějším faktorem výskytu reakcí než přechod od buněčných k nebuněčným vakcínám.

České statistiky nejsou

V našich zemích není moc možností porovnat vývoj očkovaných a neočkovaných dětí. Děti se neočkují obvykle jen ze zdravotních důvodů, tudíž je nelze porovnávat se zdravými dětmi. Když se ale podíváme do zemí, kde tu možnost mají, budeme překvapeni. Znovu odkazuji na stránky s přehledem ústupu infekčních nemocí, zejména na grafy 29 a 30, kde vidíte porovnání celkového zdraví očkovaných a neočkovaných dětí.

Neočkované děti jsou zdravější

Další pozorování poskytuje praxe Dr. Philipa Incao. Dr. Philip Incao je antroposofický rodinný lékař dlouholetou praxí v zemědělské komunitě státu New York. Jeho praxe mu umožnila sledovat očkované a neočkované děti od narození do dospělosti. Poměr očkovaných a neočkovaných dětí (z důvodu přesvědčení rodičů) v jeho praxi byl cca 1:1. Během 23 let praxe pozoroval, že neočkované děti byly zdravější, silnější a odolnější než očkované. Alergie, astma, poruchy chování a pozornosti byly zcela zřetelně častější u očkovaných dětí. Na druhou stranu neočkovaní netrpěli nijak častěji ani vážněji infekcemi. Dále též zde.

Dr. Martin Hirte v knize „Očkování - pro a proti“ uvádí, že neočkované děti jsou mnohem méně nemocné, než ty očkované. Neočkované vídá obvykle jen při preventivních prohlídkách.

Mnoho z vás bude asi překvapeno. Celé roky je nám tvrzeno něco úplně jiného. Že očkování dětem prospívá, že je chrání před nemocemi a snižuje celkovou úmrtnost. Jak se ukazuje, nebude to tak úplně pravda.

Houfné umírání očkovaných?

Skutečných vědeckých, dvojitě slepých kontrolovaných studií, sledujících očkované a neočkované děti, moc není. Neil Miller uvádí jednu: Kristensen, Aaby a Jensen: "Routine vaccination and child survival: follow up study in Guinea-Bissau, West Africa" (BMJ 2000; 321:1435). Kojenci očkovaní DPTPol měli téměř dvojnásobné riziko úmrtí než neočkovaní – imunosuprese navozená vakcínou v nehygienickém infekčním prostředí vede k vyššímu riziku nemoci a úmrtí. U nás očkované děti houfně neumírají jen proto, že nejsou v kontaktu se závažnými nemocemi.

V Austrálii způsobily imunizační kampaně u domorodých Aboriginů vzestup kojenecké úmrtnosti na dvojnásobek, popisuje jejich lékař Dr. Archie Kalokerinos.

Dalším faktorem, obecně neznámým (alespoň podle reakcí lidí), je přítomnost onkogenních virů ve vakcínách. Sám Maurice Hilleman, bývalý odborník na tvorbu vakcín firmy Merck, přiznal, že do polio vakcíny byly zavlečeny onkogenní opičí viry a dokonce i HIV.

Proč je tomu tak? Co se vlastně děje v těle po očkování? Jak jsem již uvedla, složení vakcín se během let zásadně změnilo, už to není napodobování přirozené infekce, jako tomu bylo dříve. Studie sledující účinnost se obvykle zaměřují jen na hladinu protilátek, čím více, tím lépe. Nezohledňují stav celé imunity, změny v buněčné nespecifické složce. Přitom právě buněčná imunita, leukocyty, makrofágy, je to, co skutečně fyzicky likviduje infekční zárodky, co nás zbaví bakterií a virů. Protilátky jsou jen jakési značky, signální praporky označující rozpoznaného vetřelce. Dokonce ani nezaručí imunitu, jak bylo v epidemiích mnohokrát dokázáno. Vyskytují se případy, kdy onemocní člověk s vysokým titrem protilátek a neonemocní člověk bez protilátek.

Podívejme se stručně na rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou.

 

Přirozená imunita

Zjednodušeně řečeno má imunitní systém dvě hlavní složky.

Th1 je buněčná imunita, aktivuje se při infekci, je odpovědná za akutní zánětlivé projevy (vyrážka, horečka, sekrety, průjem). Imunitní buňky T-lymfocyty vyzrávají v thymu - brzlíku.

Brzlík je zajímavý a možná i v dospělosti důležitý orgán. Na medicíně jsem se učila, že v dospělosti atrofuje. Ano, ale jen v očkovaných populacích. Když pitvali zemřelé v neočkovaných populacích, zjistilo se, že jejich thymus atrofován nebyl. Proč je to důležité? Důležitost brzlíku dalece přesahuje jen odolnost vůči infekci, T-buňky likvidují všechno, co do těla nepatří, například i nádorové buňky.

Civilizační nemoci – následek očkování

Vysoký výskyt rakoviny a jiných degenerativních „civilizačních“ nemocí může být tedy i na vrub očkování. Mechanismů, jakým k tomu může docházet je několik.

Za prvé, očkovaní lidé neprodělají tolik dětských horečnatých nemocí jako neočkovaní. Je dokázáno, že počet horečnatých onemocnění v anamnéze nepřímo koreluje s rizikem rakoviny. Jinými slovy, čím více horeček (nesrážených léky, podotýkám!), tím nižší riziko rakoviny a naopak. Lidé s rakovinou mají často tzv. prázdnou anamnézu, i desetiletí bez akutních nemocí, bez horečky. Tento stav je prekanceróza, známka oslabené imunity.

Viry ve vakcínách a rakovina

Dále, očkování vede k přesunu od buněčné k protilátkové imunitě, tím k atrofii brzlíku a oslabení buněčné imunity.

Dalším faktorem, obecně neznámým (alespoň podle reakcí lidí), je přítomnost onkogenních virů ve vakcínách. Sám Maurice Hilleman, bývalý odborník na tvorbu vakcín firmy Merck, přiznal, že do polio vakcíny byly zavlečeny onkogenní opičí viry a dokonce i HIV. Viz Youtube.com, stačí zadat jeho jméno a podívat se.

Mimochodem, buňky ledvin kočkodana afrického (african green monkey), ve kterých byla kontaminace virem SV 40 a dalšími zjištěna, jsou stále používány pro pěstování virových kultur, například v hexavakcíně. Jde o VERO buňky. Zajímalo by mě, jak se jim ty buňky podařilo od všech těch virů vyčistit.

Jako přejít silnici

Buněčná imunita je důležitá proto, že imunitní buňky (leukocyty, makrofágy) fyzicky likvidují bakterie a viry. Přirozená infekce vstupuje do těla převážně sliznicemi dýchacího a zažívacího traktu, v případě poranění kůží, což jsou místa, kde jsou koncentrovány buněčné složky imunity.

Jedno z mála pravdivých tvrzení v reklamách je, že v zažívacím traktu je 70% imunitních buněk. Buněčná imunita je nespecifická, posiluje se každým kontaktem s infekcí. Je důležité si uvědomit, že nepotřebujeme kontakt s každou infekcí, abychom se jí uměli bránit. Stejně jako se naučíme přecházet jednu silnici, umíme pak přejít všechny na světě.

Přemýšlel někdo z vás o tom, že jsou kolem nás doslova tisíce infekčních zárodků, bakterií, virů, plísní, že naše jídlo není sterilní, vzduch a voda nejsou sterilní a my jsme přesto během života nemocní jen velmi vzácně? Běžně zdravý člověk onemocní cca 1-2x ročně, víckrát ne. Proč nejsme nemocni pořád, když proti většině těch mikrobů nemáme protilátky?

Nemoc - boj o zdraví

Infekce je nejčastěji zvládnuta na úrovni sliznic likvidací patogenů, aniž bychom si toho vůbec všimli. Vznik symptomů již znamená selhání primární bariéry na kůži a sliznicích. Symptomy jsou známkou reakce na nemoc, bez reakce by nebyla nemoc. Opakuji: bez reakce by nebyla nemoc. Již sám Hans Selye, objevitel stresové reakce a nositel Nobelovy ceny, napsal, že „nemoc není pouhým poddáním se útoku, ale také boj o zdraví; kdyby nebylo tohoto boje, nebyla by žádná nemoc“.

Je známo, že lidé onemocní i při vysokých hladinách protilátek a neonemocní bez nich. V podstatě není známo, jakou úlohu v imunitě mají a soustředěné úsilí konvenční medicíny na jejich co nejvyšší hladinu po očkování může být zcela zcestné.

Horečka odráží míru aktivity imunitního systému, nikoli závažnost infekce!!! Čím prudší symptomy a vyšší horečka, tím lepší prognóza. Horečka zásadně souvisí s odolností vůči infekci. Kdyby se dětem nesrážela každá vyšší horečka, byly by mnohem zdravější. Strašení matek febrilními křečemi a automatické srážení jakékoli horečky nad 38,5 °C považuji za jeden z největších prohřešků současné pediatrie. Poškodí imunitu tisíci dětí, aby možná jedno ochránila před křečemi.

PP koláž

Čtěte také: Když „inteligence těla“ pobíhá v kruhu: Co dělat, když bylinky nestačí? Lze jít na horečku s cukrovou vodou?

Lidé onemocní i při vysokých hladinách protilátek

Druhou složkou imunitního systému je Th2 - protilátková imunita. Při přirozené infekci to probíhá tak, že kontakt s infekcí aktivuje buněčnou složku, některé buňky začnou vylučovat různé látky informující zbytek organismu o infekci (včetně termoregulačního centra v mozku, které následně zvýší tělesnou teplotu podle potřeby) a aktivující ostatní složky imunity, hlavně zabíječské buňky, které zlikvidují infekci.

Teprve ke konci tohoto procesu se začínají produkovat protilátky, které pomohou zánět uhasit. Každý lékař ví, že se protilátky začínají tvořit až ke konci nemoci, nelze je použít pro akutní diagnostiku! Kdyby byly potřebné ke zvládnutí infekce, byly by přítomné od počátku nemoci.

Při dalším kontaktu sice mohou pomoci k rychlejšímu, často nepozorovanému zvládnutí infekce (tvrdí teorie), ale vlastně není známo, jaká je jejich přesná funkce. Je známo, že lidé onemocní i při vysokých hladinách protilátek a neonemocní bez nich. V podstatě není známo, jakou úlohu v imunitě mají a soustředěné úsilí konvenční medicíny na jejich co nejvyšší hladinu po očkování může být zcela zcestné. Co když přiměřený, opakovaný trénink imunity, zajišťovaný pravidelnými horečnatými nemocemi, plní tutéž funkci?

O protilátkách a jejich (ne)významu velmi zajímavě píše opět dr. Incao ve svém článku "Reflections on Immunity, Vaccination and Smallpox", ke stažení na jeho stránkách www.philipincao.com. Protilátky vznikají až ke konci boje a jsou jen podle něj jakýmisi „medailemi“ odkazujícími na předchozí chrabrost v boji. Samy o sobě nezaručují bojeschopnost ani sílu.

Alergie a autoimunitní choroby

Přílišná aktivita Th2 vede k alergiím a autoimunitním projevům. Je zprostředkována lymfocyty a plasmatickými buňkami. Při přirozené infekci jsou protilátky tvořeny až na závěr nemoci a vedou k útlumu akutní zánětlivé reakce. Kompletní imunita potřebuje obě složky, samotné protilátky obvykle nestačí. Navíc není doceněno, jak se na celoživotní imunitě projevuje opakovaný kontakt s cirkulující infekcí. I dospělí potřebují, aby v populaci kolovaly dětské nemoci, protože to udržuje i jejich imunitu.

Přirozená imunita je obvykle celoživotní, přenáší se z matky na plod a kojené dítě a tak přirozeně chrání děti v nejzranitelnějším období života. V neočkovaných populacích sice dochází např. k epidemiím černého kašle, ale nemoc postihuje jen typickou věkovou skupinu starších předškoláků a malých školáků a nedochází k úmrtím kojenců, protože jsou chráněni mateřskými protilátkami. Přirozené infekce jsou jedinou přirozenou stimulací imunitního systému, přiměřený kontakt s infekcemi udržuje dostatečně aktivní Th1 složku a tak i protiinfekční imunitu.

Úbytek akutních zánětlivých nemocí v dětství koreluje s vyšším rizikem alergií, autoimunitních onemocnění dokonce i rakoviny v pozdějším věku (čím více horeček v anamnéze, tím nižší riziko rakoviny – platí i pro melanom!).

Vakcinační imunita není celoživotní

Vakcíny vstupují do těla nepřirozenou cestou, obcházejí přirozené slizniční bariéry a nevedou k vytvoření slizniční imunity. Uměle stimulují organismus k přehnané tvorbě protilátek na úkor akutní zánětlivé reakce, to znamená, že tělo nereaguje jako na přirozenou infekci, nejsou aktivovány buněčné složky imunity ani slizniční imunita, organismus je pouze uměle a násilně nucen reagovat na protilátky proti často několika antigenům současně obsaženým ve vakcíně. Protilátky samy o sobě ale neznamenají imunitu.

Pokud někdo na očkování nereaguje, je tomu obvykle proto, že jeho imunita je natolik slabá, že se nevzmůže na reakci. Obsahuje-li vakcína kompletní infekční agens, to zůstane v těle a při dalším přeočkování se kumuluje...

Vakcíny vedou k vychýlení rovnováhy Th1/Th2 směrem k Th2 – alergie, autoimunita. Viz výše zmíněný způsob „výroby“ alergických myší. Vakcinační imunita tedy není kompletní, nezahrnuje buněčnou složku. Není celoživotní. Nepřenáší se z matky na dítě.

Vakcinace zvyšuje náchylnost k nemoci

Útlum buněčné zánětlivé Th1 reakce paradoxně zvyšuje náchylnost k nemocem po očkování, včetně těch, proti kterým byl člověk očkován (statistiky epidemií a viz dále). To je téma, které je třeba více probrat. Musím říci, že i pro mě to bylo překvapení, dozvědět se, že očkování může náchylnost k nemoci zvýšit. Nešlo mi do hlavy, že by si toho nikdo nevšiml. Jak to, že se neustále tvrdí pravý opak, totiž že očkování proti dané nemoci chrání nebo zajistí slabší průběh?

Přitom existují studie, které ukazují, že to je jinak. Některé viry, například spalniček, mají prokázané imunosupresivní účinky. Útlum imunity po spalničkách (i po očkování proti nim) může trvat až několik měsíců. V historii bylo popsáno mnoho případů, kdy lidé byli opakovaně očkování proti neštovicím, a přesto na ně krátce poté zemřeli.

Pokud někdo na očkování nereaguje, je tomu obvykle proto, že jeho imunita je natolik slabá, že se nevzmůže na reakci. Obsahuje-li vakcína kompletní infekční agens, to zůstane v těle a při dalším přeočkování se kumuluje a jako plíživá infekce organismus oslabuje. V případě spalniček to bylo prokázáno nade vší pochybnost. Viz práce Dr. Andrewa Wakefielda a jiné.

Vakcíny proti meningokokům? K ničemu...

V případě neuroinvazivních onemocnění, meningitid a encefalitid se ukazuje, že očkování proti jejich často se vyskytujícím původcům je k ničemu. Má-li člověk tak slabou imunitu, že si pustí infekci do mozku, pustí tam cokoli, co ho právě atakovalo. Očkování proti hemofilu, meningokokům apod. jen přesune spektrum původců k jiným bakteriím a virům, ale nesníží celkový počet těchto nemocí.

Na stránkách Státního zdravotního ústavu jsem si našla tabulku s výskytem invazivních nemocí za posledních 10 let a sečetla jsem je. Vyskytují se ve zhruba stále stejném počtu, bez ohledu na rozšiřující se očkování proti jejich původcům. Jistě, během těch let poklesl výskyt hemofilových meningitid, ale naopak stoupají streptokoková invazivní onemocnění. Nabízí se otázka, jestli bychom potřebovali nyní velmi propagované očkování proti pneumokokům, kdyby děti nebyly očkovány proti hemofilům…

Ústup infekčních nemocí – do těla

Faktem je, že infekční nemoci po zahájení očkování vykazovaly další ústup. Někdy šla křivka stejným tempem jako před zahájením očkování, někdy se ústup spíše zpomalil. Dejme tomu, že očkování skutečně dokáže výskyt nemocí mírně snížit. Otázkou je, jak. Oficiální teorie zní, že právě zajištěním protilátek.

Vzpomínám na svou již zesnulou tchyni, která trpěla od 40 let vysokým tlakem, cukrovkou, byla po infarktu a pyšnila se tím, že je zdravá, že neměla dlouhé roky nachlazení a teplotu.

Homeopatická teorie by to vysvětlila přesunem náchylnosti. Lidé mají v určitém období života náchylnost jen k určitému spektru nemocí. Například jsou nemocní na úrovni kůže a sliznic. Pokud se nestane nic, co by jejich náchylnost přesunulo hlouběji, mohou na této úrovni zůstat celý život. Víme, že děti obvykle reagují na kůži a sliznicích, mají vyrážky, dětské nemoci, ekzémy, rýmy, kašle, zvracejí a mají průjmy. Staří lidé těmito nemocemi tolik netrpí, vystřídaly je hluboké chronické nemoci: artritis, hypertenze, cukrovka, ischemická choroba srdeční, vředy, rakovina apod.

„Zdravý“ nemocný

Jednou jsme se bavili s několika kolegy praktickými lékaři a zjistili jsme, že ti z nás, kteří mají praxe s převažující starší klientelou, skoro nezaznamenají chřipkovou epidemii. A to nikoli proto, že by měli své seniory naočkované. Prostě proto, že k chřipce nejsou náchylní, nejsou už schopni reagovat na sliznicích, jejich patologie je mnohem hlouběji. Tito kolegové mají víceméně stálý provoz po celý rok.

PP koláž

Čtěte také: Projezme se ke zdraví a mládí! Sedmero potravin proti stárnutí a několik receptů navrch: Za našimi prababičkami do Číny?

Ti kdo mají mladší klientelu, v zimě padají na ústa, protože mají čekárny plné kašlajících a smrkajících lidí, a v létě mají klid. A mezi těmi nemocnými se pravidelně objevují senioři chodící si pro své léky. Když máte nemocné vitální orgány, srdce, mozek, kosti, nebudete reagovat na sliznicích! Vaše reakce je to, co vytváří obraz nemoci, bez reakce není nemoc! Můžete se koupat ve virech, ale dokud na ně nezačnete reagovat, nebudete mít žádné symptomy! Vzpomínám na svou již zesnulou tchyni, která trpěla od 40 let vysokým tlakem, cukrovkou, byla po infarktu a pyšnila se tím, že je zdravá, že neměla dlouhé roky nachlazení a teplotu.

Falešná ochrana proti akutním nemocem

Takže očkování by mohlo falešně chránit proti akutním infekcím tím, že přesune náchylnost směrem k chronickým nemocem. Vlastně přesně to pozorujeme. Děti nejsou převážně zdravé s občasnou akutní infekcí, jako tomu bylo ještě za mého mládí, ale mnoho z nich, ne-li většina, trpí nějakým chronickým onemocněním, alergiemi, ekzémy, astmatem, poruchami chování apod. Některé děti už ani nejsou schopny mít pořádnou horečku.

V neposlední řadě nelze podcenit vliv placebo efektu. Víra tvá tě uzdraví i ochrání. Kdo věří, že je chráněn, pravděpodobně neonemocní.

Závěr: existují zásadní rozdíly mezi přirozenou a vakcinační imunitou. Vakcinační imunita není plnohodnotná, nezahrnuje buněčnou složku, nechrání doživotně, nepřenáší se z matky na dítě. Očkování vede k přesunu od zánětlivé buněčné Th1 odpovědi k Th2 protilátkové reakci, jejíž nadměrná aktivace vede k alergiím a autoimunním nemocem. 


Příští díl seriálu přineseme již zítra!

Článek je převzat ze serveru slobodavockovani.sk zde.

 PP


REKLAMA

Tagy článku

Doporučujeme

Ionizace potravin: Vyhánění čerta ďáblem? Výrobci záhadně mlčí. Případ ochrnutých koček. Spojené státy opět napřed. Rakovina na pultech supermarketů. Nevíme, co jíme

Ionizace potravin: Vyhánění čerta ďáblem? Výrobci záhadně mlčí. Případ ochrnutých koček....

Rakovina prsu na postupu: &quote;Brenda&quote; z Beverly Hills jako vysušená troska. &quote;Umírám na sto dobrých příznaků.&quote; Povzbudivá zpráva ze středních Čech. Lék, který není na předpis. Vyléčí nás inteligentní pryskyřice?

Rakovina prsu na postupu: "Brenda" z Beverly Hills jako vysušená troska. "Umírám na sto...

REKLAMA
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace
Na začátek stránky